V minulých týdnech zčeřila naše klidné blanenské vody tragická dopravní nehoda u obce Šušůvka. V ranních hodinách byl někým přejet mladý muž, který na následky dopravní nehody zemřel. Řidič údajně ujel. Nečetl jsem žádný vyšetřovací spis policie, ani dokumenty státního zástupce a nečetl jsem ani rozsudek. Tak jako u každé takové tragické události se mezi námi rozběhnou fámy. Všichni hned vědí, co a jak, a co se přesně stalo, kdo je ten postižený, a řidiče, že už ho chytili, a jak jim utíkal, nebo to udělal ten, co se zastřelil, atd….
Byl již vynesen rozsudek soudem, ale i nad dalšími osobami, které s tím měly mít něco společného. Tak jak je to v Česku obvyklé, tak jsme se my „znalci“ rozdělili asi na dvě poloviny: Jedna část tvrdí, že smrtelně zraněný občan si to zavinil sám, neměl na vozovce opilý co dělat, a ta druhá zase naopak, že řidič musí jet tak, aby vždy mohl zastavit, reagovat na překážku, zabránit dopravní nehodě. Myslím si, že v tomto případě mají pravdu asi oba názory. Byl jsem se na místě nehody podívat. Kdyby mladý muž ráno (prý v opilém stavu) zalehl do postele a ne na silnici, tak teď nemám o čem psát – nic by se nestalo. Autobus by „profrčel“ dle ranního jízdního řádu přes Šošůvku, nabral by cestující a dovezl, kam měl. Kdyby ale řidič to osudné ráno zastavil, mladíka probudil a možná i „propleskl“ a asi mu řekl, že silnice není postel, tak by se také nic nestalo. A zase nemám o čem psát.
Ale my bohužel nežijeme v situacích „kdyby“. Halina Pawlovská má na závěr svých příhod vždy poučení, tak i zde se nabízí: Mrtvému mladíkovi již život nezachráníme, kdyby nepil, tak zde patrně byl s námi. Řidič porušil vyhlášku, a musel si vyslechnout rozsudek. Nešťastná rodina pozůstalých se toho neštěstí již nikdy nezbaví. Řidič, který byl odsouzen, i jeho rodina, se toho neštěstí ve svém svědomí také nikdy nezbaví. Nešťastných je najednou mnoho lidí. A věřte, stačilo tak málo, jen nepít, a nic tragického se nemuselo stát.
