Nevlastní vnuci představují problém pro mnoho seniorů

po rozvodu jsem si našla vdovce, který byl již 4násobným dědečkem. Mé rozhodnutí s tím žít znamenalo přijmout jej s celou jeho rodinou, a to nebylo v některých případech vždy fajn. Je mi 57 a nechci už dělat věci, které mi nejsou vhod, už neplýtvám energií ani časem. Vše je o domluvě, nadhledu, pokoře. Mám zásadu, srdce dítěte si nekupuji. Nabídnu mu své já, snažím se být fér, ať je to vnouče od přítele, nebo mé. Ale lhala bych, kdybych tvrdila, že mi na mém vnoučeti více nezáleží. Jistěže je mi bližší a odpuštění se mu ode mne dostává snáz, když pozlobí. Vnouče od přítele mne vlastně tolik zasáhnout nedokáže, nemám u něj snahu pronikat do výchovného a citového modelu jeho rodičů.

Také mám nevlastní a nemám s tím problém.

Pro někoho je problém všechno, pro někoho s otevřeným srdcem nic. Záleží na rodině, výchově, vztazích a zdravém rozumu.

V článku jsou zviditelněny složité vztahy v dnešních rodinách. Není to mnohdy moc veselé. Já takový problém naštěstí nemám, ale chápu to. Že mohou nastat komplikované vztahy v rodině, není ale jen doména dneška, humorně ji podal už Vlasta Burián ve scénce " Jak jsem stal vlastním dědečkem". Pokud se chcete i v tak vážné situaci pobavit, najděte si ji na internetu. Poslouchala jsem ji nedávno v Country radio.

Moje máma vychovává bráchovi dceru protože byl fetak. Teď když se dal do kupy tak místo toho aby se to s dcerou snažil dohonit. Tak dává naší mámě na hlídání kluka kteryho vyzenil. Máma nemá vůbec čas na svůj osobní život. Navíc jeho žena otěhotněla. Takže za pár měsíců tam bude mít na krku i to další dítě. A můj dvouleté syn má prarodiče skoro jako cizí lidi protože na něj už babičce a dědovi čas nezbyl.

Pobavila mne situace slavení narozenin v knize Marty Davouze/bývalé Železné :Dům v Bretani

Taky si myslím, že děti jsou ti poslední, kdo za rozvody a nové sňatky můžou. Kamarádka podporuje nejen svá vlastní vnoučata, ale i ty z druhého vztahu. Vždycky jí pochválím, že to jsou nejlépe uložené peníze!

Moje rozvedená dcera si vzala muže se třemi holčičkami, sama už měla dva chlapce. Holky žijí se svou maminkou, ale každý druhý víkend jsou u táty. Teď už povyrostly, ZŠ navštěvuje už jen ta poslední. Jejich táta se jim věnuje maximálně, co to jde a moje dcera nedělá rozdíly mezi svými dětmi a jimi. Holčičky jsou milé, říkají mi babi a chtějí, abych jezdila na návštěvu když tam jsou. Klukům se stýská když jsou sami a těší se, až holky přijedou. To je výsledek přístupu mé dcery, která tak náročnou výchovu zvládá, opravdu ji obdivuji, samozřejmě i jejího partnera.

Moje sestra má syna,který má s bývalou přítelkyní dvě dcery,14 a 11 let.Bývalka má ještě jednu holčičku,sedmiletou,s Romem.Žije s dětmi sama,tátové se moc nestarají,a tak sestra děti bere na víkendy,na svátky,na výlety,platí jim školní výlety a letní tábory.Všem.Ta nejmenší svoji "babičku"nade vše miluje.Hezky se učí a je moc hodná,i když hodně akční...Sestra vždycky říká,že v dobrém srdci je místa dost pro všechny a že ta malá si to sama nevybrala,nechce být až ta poslední v řadě,odstrčená.Myslím,že to zaslouží obdiv.Samozřejmě že matka je mírně řečeno dost nezodpovědná,ale co už...Děti jsou na světě a zaslouží si lásku a zájem.

Od dětství žiji v takzvané patchworkové rodině. Kombinované rodiny tady byly od nepaměti. Nejdůležitější je jednat na rovinu a nepřetvařovat se. Vždycky všechno praskne. Nakonec mi pomáhají i mí nevlastní příbuzní, protože já jim taky. Děti poznají, kdo je má rád. Všechno je o lidech. Nemá cenu dávat dohromady lidi, co se nemusí. Mě to potkalo jen na svatbě. Obsluha dostala zákaz nalévat tvrdý alkohol. Díky tomu všechno dopadlo dobřea neskončili jsme v hádkách a s ostudou.