Kupředu levá špenát

Kupředu levá špenát

11. 5. 2019

Kupředu leváááá, kupředu leváááá, zpááátky ni krok, ta dadada tadada tadada.... Z rozhlasu po drátě se line rázná hudba a zaplňuje prostor kuchyně od kamen s rozpálenou litinovou plotnou až po kredenc s prosklenými vitrínkami. Trumpety vřeští, bubny hlomozí, smyčce úpí. Pokyvuji hlavou v rytmu úderné melodie a vidličkou ťukám do stolu.

„Přestaň blbnout a jez!“ okřikne mě maminka.

„Kupředu leváááá, dejte náááám chlebááá, my máááme hlad...!“ doplňuji svým pisklavým hlasem orchestrální melodii a vidličkou dál zatvrzele udávám tempo.

„Že tě praštím!“ vzkřikne tatínek, který sedí naproti mně, a výhružně zdvíhá ruku.

Maminka se ke mně otáčí a starostlivě mě napomíná: „Tohle nikde zpívat nesmíš, takhle to není.“

„Ale kluci na hřišti to tak zpívali. Slyšel jsem je,“ nechápavě odporuji.

„Kluci se spletli. A teď už jez, vystydnou ti brambory.“

Je čas páteční večeře. A jako každý pátek máme na večeři špenát. Maminka přede mě klade talíř plný horkých, máslově zlatavých brambor zalitých brčálově zelenou hmotou uvařenou s česnekem a doplněnou na plátky nakrájeným, natvrdo uvařeným vajíčkem. Z talíře stoupá vábivá, štiplavá vůně a vtírá se mi do nosu. Kýchnu tak silně, že se celý zatřesu a na židli nadskočím.

„Zdravíčko!“ usměje se na mě maminka.

„Pozdrav pánbůh!“ řekne babička, která před chvílí vešla do kuchyně a přisedla si ke stolu vedle mě. Otočí se k tatínkovi: „Vláďo, vypni to rádio! Nevím, proč to musíte mít při večeři vždycky zapnutý.“

„Zprávy, babi, zprávy. Člověk musí vědět, co se děje,“ vážně odpoví tatínek a nabere si plnou lžíci špenátu.

Babička pochybovačně zakroutí hlavou, vezme si talíř, který jí podává maminka, přivoní ke špenátu a zeptá se: „Tvůj? Ze zahrádky?“

„Jo, ten je náš,“ odpoví maminka, „ale moc ho letos není, nějak nám zežloutl.“

„Když žloutne špenát, bude neúroda. Suchý léto,“ prorokuje babička.

A v rozhlase končí kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok, ta dadada tadada tadada, a příjemný hlas vítá posluchače u hlavních rozhlasových novin. Neposlouchám je. Proháním kousek tvrdého vaječného žloutku špenátovým pralesem, představuji si, že pronásleduji gorilu a v duchu si prozpěvuji kupředu leváááá, dejte náááám chlebááá...

Dojedli jsme a rozhlasové zprávy končí. Jedna z posledních informací je, že po bouřlivých a deštivých dnech, které zvedly hladiny řek, hrozí povodně. A bude hůř, bude pršet celé léto.

„Slyšíš to?“ řekne tatínek babičce. „To tvý suchý léto!“

„Oni ví prd,“ ohradí se babička, „když žloutne špenát, bude sucho!“

Jaké bylo to léto roku 1964 a kdo v téhle při nad pátečním talířem měl pravdu, na to si už dnes nevzpomenu. Ale má duše už bude navždy při konzumaci špenátu prozpěvovat kupředu leváááá...

Tatínek měl ten rozhlas před večeří opravdu raději vypnout.

 

fotokoláž: Lubomír Müller

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marcela Pivcová
Občas si také vzpomínám na různé situace z dětství, ale takhle s milým humorem bych je nesepsala. Štěstí, že dnes už by Vám rádio při večeři nabídlo poněkud odlišnou hudbu - (a nebo raději posedět bez bez hudby).
Věra Lišková
Oprava: my , máme...
Věra Lišková
Umíte popsat atmosféru, také jsem si zavzpomínala. Dejte nám chleba, mi máme hlad,tyto slova na znělku budovatelské písně znám, na to , že se to nesmělo zpívat, byly docela známé. Pokud si pamatuji, léto v roce 64 ničím nevybočovalo. Pršelo tak akorát, ani nebyly vedra známé z posledních let. Bylo mi sladkých šestnáct a požívala jsem první nevinnou lásku. Babička měla pravdu, počasí pořád hádat neumíme a dlouhodobé předpovědi jsou někdy na prd.
Lidmila Nejedlá
Dýchla na mne atmosféra několikagenerační rodiny, pohody, kterou si pamatuji. Hezká vzpomínka.
Zuzana Pivcová
Taky mám různé zážitky spojeny s určitou melodií nebo jiným výrazným impulzem, ale takovou paměť nemám. Díky.
Soňa Prachfeldová
Zlatavé brambory to bych chtěla, z obchodu jsou tak smrtelně bílé, že člověka přejde chuť. A špenát také mohu a Vaše rodiiné povídání se mi moc líbí.
Marie Doušová
Špenát mám ráda a Vaše povídka je senzačně napsaná a moc se mi líbyla. Ještě dnes slyším dcerku, jak mě říká "mami tu trávu já jíst nebudu, nejsem králík" a opravdu se ho až do dospělosti nedotkla.*********
Dana Puchalská
Je vidět, že jste doopravdy nejen hudebník ale i spisovatel Lubomíre. Protože pojmout pro mne tak odporné jídlo, jako je špenát, coby hlavní rekvizitu do povídky je perfektní. Děkuju. Ráda čtu tyto příběhy očima dětí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?