Je další měsíc a to znamená, že jedeme na další zájezd! Tentokrát naše cesta vede k zámku a do jeskyní. Vypravujeme dva autobusy, den po sobě. Kalendář oznamuje, že jsou tři zmrzlí, ale také učůraná Žofka!! Při plánování zájezdu jsme na toto nehleděly. Důležité bylo datum, kdy měl volný termín náš řidič autobusu..
Řádně oblečeni, někteří dokonce mají i šály, rukavice, čepice a roláky, se vydáváme k naší radnici. Odtud pravidelně náš autobus odjíždí. První den byl trochu problematičtější, protože na cestě byly nečekané objížďky. Dnes už by měl být pan řidič více v obraze...
Cesta ubíhá v pohodě. Počasí, ač v květnu, je přímo aprílové. Chvíli je klid, pak začíná poprchávat, za chvíli vylézá sluníčko, a než se stačíme zaradovat, začne pršet… Zatím si z toho nic neděláme. Nějak to dopadne a my nejsme ani z cukru, ani ze soli! Jsme dobrá parta a něco společně vydržíme.
Dnešek ale není jen den zájezdový. Dnes je Český den boje proti rakovině. Pochopitelně jsem neváhala a od organizátorů si vyzvedla žluté měsíčkové kytičky, které si naši senioři velice ochotně v autobuse zakoupili. Měli jsme z toho radost my i organizátoři.
Po dvou a půl hodinách vystupujeme z autobusu a míříme k zámku Úsov. Nachází se v okrese Šumperk v Olomouckém kraji. Z parkoviště musíme přes vozovku a do kopečka, tak mám o naše lidičky trošku strach. Ale vše dopadá dobře. Ještě lepší je to, že nás ochotná průvodkyně bere na prohlídku dříve než v objednanou hodinu.
Zámek z cesty jako zámek ani nevypadá. Je to původně středověká hradní pevnost ze 13.století. Za třicetileté války byl vypálen a v 80. letech 17.století přestavěn na zámek. Takže, když přicházíme na nádvoří, vidíme z jedné strany hrad a z druhé zámek. Zajímavá stavba. Vstupné pro seniory je dle našeho názoru více než nízké.
Procházíme se jednotlivými komnatami a žasneme. Je zde lovecko-lesnické muzeum. Těch nejrůznějších nádherných trofejí africké zvěře, které nastříleli Lichtenštejnové… Divíme se, že ještě nějaká zvířata přežila. Vidíme i spoustu loveckých a pytláckých zbraní. Až se nám chvílemi tají dech..
Procházíme všechna poschodí a jsme spokojeni. Největší radost asi máme z toho, že nás provází průvodkyně s výrazným hlasem, dobrou češtinou a rozumně pomalou mluvou. Všichni tedy mohou slyšet a vnímat. Toto se nám vždy nepodaří. Takovým lidem, kteří jsou na svých místech, patří poděkování.
Po prohlídce zámku míříme do zámecké restaurace. Je prostorná, čistá, s dostatečným výběrem MENU a s dostatečným počtem zaměstnanců. Takže obědy máme velice rychle objednané i naservírované. Spokojenost na všech stranách..
Po obědě a chvíli odpočinku opět sedáme do autobusu a jedeme dále. Těšíme se na Javoříčské jeskyně. Mnozí je znají ještě ze školních výletů, někteří o nich nikdy neslyšeli. Vystupujeme z autobusu a poprchává. Je to škoda. Většina lidí vyndává deštník, někteří i čepice, šály či rukavice. Holt - teplo vypadá trochu jinak..:)
Javoříčko. Tento název předpokládám, že všichni znáte. Osada, obklopená lesy, se nachází kousek od hradu Bouzov.
A je známá - jednak svými jeskyněmi, které byly známy už před rokem 1839, ale prozkoumávat se začaly až po roce 1937. Zpřístupněny byly 15.května 1938. Takže jsme je navštívili v den výročí. Za války zde přístup nebyl.
A jednak ji známe proto, protože byla poslední obcí, která byla 5.5.1945 téměř celá vypálena. Po 5tihodinové akci zůstala jen škola, jeden dům, jedna stodola a kaplička.
Od roku 1955 je zde zřízeno pietní místo Památník obětí druhé světové války. Pochopitelně se zde zastavujeme se vší úctou a pokorou!!
Kráčíme v drobném dešti asi 600 metrů do kopečka. Přicházíme k jeskyni. A i tady máme štěstí. Nemusíme čekat na objednaný čas a můžeme na prohlídku hned. Prohlídka je rozdělena na dvě trasy. Kratší trvá asi hodinu.
Javoříčské jeskyně se nacházejí kousek od Olomouce, v Drahanské vrchovině. Plocha Javoříčského krasu je 6 km čtverečních. Tyto jeskyně se mohou pochlubit nejbohatší krápníkovou výzdobou v České republice.
Procházka jeskyněmi je vždycky krásná a nezapomenutelná. Průvodkyně je skvělá, nemáme si nač stěžovat.
Asi po 360 metrech končí kratší okruh prohlídky. Někteří vycházejí ven, ostatní pokračují na delší trase. Ještě cesta dolů a po půlhodině jsme v autobuse všichni z obou skupin. Můžeme odjíždět. Výlet se vydařil, jsme nadšeni, spokojeni, co více si přát..Zkuste to také.
