Každý, koho se zeptám na Poděbrady, řekne, že tam už někdy byl. I já jsem tam strávila pár příjemných prodloužených víkendů se skupinou lidí, kteří mají stejný zájem - rehabilitační cvičení. Ten poslední víkend proběhl nedávno a byl opět hodně v pohodě. Dokonce nám přálo počasí, v sérii deštivých dnů jsme natrefili na tři slunečné dny za sebou. Udělala jsem pár fotografií, o které bych se s vámi chtěla podělit.
V centru města na Jiřího náměstí se tyčí nepřehlédnutelný pomník Jiřího z Poděbrad. Letos je bohužel zakryt lešením, asi se bude opravovat. Nemohla jsem si tudíž ověřit, zda Jiří sedí na koni či na kobyle. Z detailu fotografie se mi zdá, že to bude spíš kůň.
Na témž náměstí stojí i poděbradský zámek, který vznikl přestavbou původního hradu. Jde o rozsáhlý areál plný masivních staveb s různorodým využitím. V areálu třeba najdete Zámecký biograf nebo Divadlo na kovárně, Polabské muzeum či uzavřený prázdný penzion. Na zámku probíhá kupodivu i výuka zahraničních studentů. Doporučuji projít branou zámku a a prohlédnout si budovy alespoň z nádvoří. Nedejte se zmást relativním klidem na této fotografii, která vznikla v podvečer, kdy dopravní ruch ve městě slábne. Bohužel během dne proudí městem nepřetržité kolony aut.
Na zámku - východ z druhého poněkud ponurého a v horkém létě krásně chladného nádvoří. Vlevo od tohoto průchodu je volně přístupný pramen s poděbradskou minerálkou. Můžete si natočit zdarma.
Na zámku - na druhém nádvoří zámku můžete obdivovat i tuto masivní věž s hodinami. Pokud ji obdivujete déle, začne vás bolet za krkem.
Na zámku - v rohu druhého nádvoří najdete studnu. Místo si bohužel oblíbili i holubi. A tak pozor, ať tu neuklouznete.
Na zámku - první nádvoří má zcela odlišný charakter. Turisticky zajímavou atrakcí jsou pestrá srdce, která se při větru různě otáčejí. Najdete tu i záhon s mnoha růžovými keři, které byly zasazeny známými českými osobnostmi.
Pohled na zámek z mostu přes Labe. Na ostrohu uprostřed řeky je odpočinkový parčík.
A poslední pohled na poděbradský zámek z cyklostezky podél Labe. Cyklostezek je v místě i v okolí opravdu hodně, není se čemu divit, jezdí se tu pohodlně, je to na rovině. Bonusem navíc je, že tu každou chvíli narazíte na něco zajímavého.
V Poděbradech se můžete svést nejen na kole, ale i na lodi. Pod zámkem je přístaviště výletní lodi Král Jiří. Během půlhodinky se lodí dostanete k soutoku Labe a Cidliny, kde můžete jízdu i přerušit, vystoupit si a prozkoumat okolí. A pak zase nastoupit a vrátit se zpět. Na druhou stranu jezdí výletní loď až do Nymburka.
Výletní loď projíždí zdymadlem. Dobře se tu fotí z mostu, protože loď stojí a čeká, až bude ta správná výška vodní hladiny.
Na náměstí Jiřího navazuje rozsáhlý lázeňský park. V Poděbradech byla letos slavnostně zahájena již 111. lázeňská sezóna. Květinové hodiny jsou jedním z magnetů lázeňského parku, každý se u nich zastaví. Na hodinách vytvořených zasázenými květinami se denně mění (vysazuje) nové "čerstvé" datum.
Těsně vedle květinových hodin jsou umístěna tato tři srdíčka.
Socha Břetislava Bendy "Po koupeli" před hotelem Libenský. Jedna z mnoha, soch, které můžete potkat v parku. Stojí tu tiše a pokorně již dlouhá léta.
Lázeňská promenáda před hotelem Libenský. Tudy projdou všichni, kteří míří do některé z kaváren, hospůdek, obchůdků nebo jen na lavičku do lázeňského parku.
Část tzv. nové prosklené kolonády profesora Libenského s unikátní sklobetonovou kopulí podle návrhů poděbradského rodáka arch. Vojtěcha Kerharta. Pokud je otevřeno, můžete uvnitř ochutnat i vodu z místního pramene.
Součástí lázeňského parku jsou i vodní plochy s vodotrysky. Jsou obdivovány za dne i v noci. Za tmy jsou vodní fontány navíc prozařovány měnícími se barevnými světly.
Jižní část lázeňského parku - cesty vysypané pískem jsou lemovány kvetoucími kaštany.
Jen kousek od lázeňského parku můžete narazit na tuto starou pozoruhodnou vilu, částečně ukrytou v zarostlé a trochu zanedbané zahradě. Teprve letos se mi podařilo se dostat jak do zahrady, tak i dovnitř objektu a udělat pár fotografií. Jde o tzv. Obereignerovu vilu, která je od roku 1958 chráněna jako kulturní památka České republiky. Tato vila vznikla přestavbou z původní barokní stodoly. Stavbu navrhl Josef Fanta v duchu tehdy módní severské novorenesance. Vila byla dokončena v roce 1898 a dostala jméno po svém majiteli Vojtěchu Obereignerovi (poděbradský rodák, geometr).
Detail zarostlých vstupních dveří do Obereignerovy vily. Cítím tu jakési tajemno.
Rostlinám kolem vily se zjevně daří i bez velké péče. Dům se na jaře částečně halí do zeleně.
Stylové posezení před domem.
Osamělá, půvabná socha dívky v zahradě vily. Bohužel už bez rukou. Dívá se ke vchodu do vily.
Vstupní hala Obereignerovy vily.
V těchto prostorách vily prý "úřadoval" krejčí.
Pohodlné kanapíčko lákající k posezení a opuštěná ptačí klec ve vstupní hale vily.
Toto je už jiná, ale také pozoruhodná poděbradská vila Kouřimka. Stylem se trochu podobá té první, byla navržena také Josefem Fantou. Zahrála si významnou roli v seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Příroda v okolí Poděbrad láká k dlouhým procházkám. Vždycky se na nich dá objevit něco nového - třeba divoké kosatce kvetoucí na březích řeky či lekníny ukotvené na okrajích řeky, koně pasoucí se v ohradách.
Mlčenlivé říční zrcadlo odráží všechnu krásu kolem.
Nedaleko Poděbrad vzniklo po těžbě písku přírodní koupaliště s názvem Jezero. U koupaliště je i kemp s veškerým vybavením.
Poslední dvě fotografie jsou ze závodů tzv. dračích lodí na Jezeře.
Máte po přečtení tohoto článku pocit, že byste rádi viděli toto místo na vlastní oči? Neváhejte, je zde krásně v každou roční dobu. A Poděbrady jsou snadno dostupné po dálnici i po železnici. Třeba vlakem se z Prahy do Poděbrad dostanete za necelou hodinu.
