Dlouhověkost

No pokud by člověk udělal alespoň kolem sebe, vnímal svět, tak proč ne třeba do těch 100 let? Ale být závislá na pomoci druhých v základních potřebách bych nechtěla.

Ze všeho co byl Doc. PaedDr. Jaroslav Kozlík jsem nebyla a nejsem ničím, ale "na vlastní kůži poznala dobro i zlo, krásu i ošklivost…" v dostatečné míře. Na nic si nestěžuji, vím, že vše se děje, jak se dít má a co mě nezabilo, to mě posílilo. Každý má právo být takový, jaký je. Ve svých, za tři měsíce, sedmdesáti letech vím, že zdraví mám ve své moci a dnem svých sedmdesátých narozenin vstoupím do poslední třetiny života. Čas odchodu - až budu mít splněno. Jakákoliv poživačnost je mi cizí a pokud se nezhorší životní podmínky, tak dřív než za 33 let to nebude. Pro mě hůř už bylo :-) :-) :-)

Každý z nás je jinak "naprogramován", i v tom, proč tu je a co tu plní. To je mé pojetí.

Hanko, do stovky je sen možná hodně z nás. Moje babička umřela 6 týdnů před svými stými narozeninami. Měla dobrou mysl, pořád se o něco zajímala. Bohužel upadla zlomila si krček a ruku v rameni - ležák a už to jelo. Netrvalo to dlouho a vydechla naposledy. Myslím, že ta by tu 100 ještě o nějaký ten rok překonala. Ale jak píša pan Karel - dlouhý věk za cenu, když budu ležák, nebudu moc při smyslech, hůře však, když budu při smyslech a třeba přežiju i děti. Nemáme se rouhat, ale to ani omylem. Stejně to máme osudem stanovené a tak - nechme se překvapit. Hlavně zdraví a dobrou mysl, žádné hádky a nesváry přeji ze srdce všem a zvláště pak Vám Hanko...

Na co mně bude 140 let když 40 let budu na lůžku, cucat brčkem, kálet pod sebe a prudit sestřičky. Nejhůře na tom asi bude, že budu třeba přežívat své děti nebo vnuky, kteří vlivem civilizačních nemocí zemřou...