Ano, už je to tady zase a neuhádnete, co. No přece já a Střížák. Už se mi docela stýskalo, protože procházky po kopci jsou takové uklidňující, tedy pokud se tam nevyskytuje ve stejnou dobu více pejskařů. Včera, tedy v neděli, to bylo v pohodě. Slunce nevědělo roupama co dělat, takže střídavě bylo chvíli pod mrakem a chvíli do nás pražilo jako o závod. No, zkrátka, procházka to byla krátká, ale přesto se mi podařilo toho nafotit tolik, abych se s vámi podělila o nebe i o zemi.
Za těch pár týdnů totiž tráva vyrostla tak, že psi v ní nebyli vidět, ale zato barevně byla pestřejší. Nebe nechtělo zůstat pozadu a mraky se také docela předvedly, takže občas jsem šla do kolen a snažila se to spojit. Kvítího tam moc nebylo, ale něco se přece jen vyskytlo, zato hmyz přede mnou prchal jak o závod. Takže kytičky, travička a mráčky ano, broučci a motýlci ani náhodou.
Přeji všem krásné léto, méně tropů a hlavně pohodu a spokojenost!