Na začátek si dejme příběh tří kamarádek. Je jim mezi padesáti a šedesáti a všechny řeší stejný problém. Jejich partneři jsou mrzutí, když dámy někam odcházejí.
„Manžel zná všechny mé kamarádky, ví, kam s nimi chodím. Zpravidla se scházíme u jedné z nás, protože má velký dům. Občas vyrazíme na výstavu nebo do divadla. Manžel pokaždé, když odcházím, mlčí. Mnohokrát jsem se ho ptala, jestli mu vadí, že někam chodím. Pokaždé řekne, že ne, ale cítím, že ano,“ vypráví šedesátiletá Šárka. Její kamarádky mají úplně stejnou zkušenost. A všechny si stěžují, že jejich muži s nimi nikam chodit nechtějí. „Když mu řeknu, ať jde tedy na výstavu či do divadla se mnou, nechce. Když jsem jednou chtěla, aby s námi vyrazili všichni naši tři partneři na společný výlet, jeden si vymyslel, že má v sobotu nečekanou naléhavou práci a další, že ho chytla záda. Ten můj mlčel a tiše se modlil, aby to neklaplo. Jasně, neklaplo to. Tak jsme jely holky samy. Když jsem se vrátila, zeptal se mě ironicky, zda jsem si to užila. Stavěl se do pozice opuštěného chudáčka, který byl celou sobotu sám doma, zatímco já jsem si něco užívala,“ vypráví sedmapadesátiletá Věra.
Ženy přemýšlejí, proč jsou jejich muži takoví. Jsou prostě morousové? Lenivci? Nebo žárlí a je jim nepříjemné, že jejich partnerky jsou někde samy? No to snad ne, po třiceti a více letech vztahu? Takové otázky si dámy kladou. Jenže tyto kamarádky ve skutečnosti žijí v pěkných manželstvích a jejich muži se chovají úplně normálně. Muž je zkrátka spokojenější, když je jeho partnerka doma. Není za tím žárlivost ani touha ji ovládat či omezovat. Prostě to tak muži mají dáno od přírody a souvisí to s tím, že muži mají rádi, když jejich život ovlivňují rituály. Tak jasně, nikdy se nedá mluvit o všech mužích stejně, každý je odlišný, ale psychologové zkrátka tuto teorii zastávají a basta.
Tématu se věnují psychologové a autoři populárně naučných bestsellerů Patricia Love a Steven Stosny ve své knize Jak beze slov zlepšit své manželství. Uvádějí: „Muži lze účinně dokazovat lásku respektováním jeho rutiny, klidného, nerušeného času a v neposlední řadě pochopením a podporou jeho potřeby mít určitý čas jen pro sebe. Je to pro něj stejně důležité jako intimní konverzace pro ženu.“ A dodávají příklad jedné klientky. Tato starší dáma nechápala, proč je její muž rozmrzelý až popudlivý, kdykoli chtěla jít někam sama. Pryč z domu, na procházku, do divadla, na výlet s kamarádkou. Muže se ptala: Proč ti vadí, že chci někam jít, stejně spolu nikam nechodíme a doma společně nic neděláme? Psychologové na to: „Nedocházelo jí, že pouhá její přítomnost dopřávala manželovi pocit, že je s ní ve spojení, i když se věnoval svým záležitostem. Většina žen si totiž neuvědomuje, že se muži doma cítí šťastnější a bezpečnější, když je tam s nimi partnerka. Jinými slovy, když je žena doma, mužova rutina funguje.“
Mnoho mladých manželství by na toto téma řeklo, že jde o naprostý nesmysl. Že oni mají rovnocenný vztah, ve kterém má každý své přátelé, své zájmy a že v moderní společnosti je běžné, aby si žena vyrážela se svými přáteli a muž se svými. Zkrátka, přiznat dnes muž, že si přeje, aby byla jeho partnerka co nejvíce doma, byl by označen na despotu. Jenže, co když po tom ve skrytu duše touží?
„Můj syn si mi postěžoval, že jeho partnerka má spoustu přátel a koníčků,“ vypráví pětašedesátiletý Pavel. „Na jedné straně se mu líbí, že je ta dívka je moderní, že má dobře placenou práci a je ve společnosti oblíbená. Na druhé straně přiznal, že má strach, jak by pak vypadalo jejich manželství. Že by třeba neměla čas na rodinu, že by byla často pryč z domu. Řekl jsem mu, že žena by neměla trávit hodně času venku, bez muže, že by měli vyrážet do společnosti společně. On na to řekl, že když jí to naznačil, řekla mu, že má despotické sklony a názory jako z minulého století,“ říká Pavel.
A další poznatek autorů knihy Jak beze slov zlepšit své manželství: „Touha mužů po neustálé přítomnosti manželky bohužel bývá chybně zaměňována s potřebou kontroly. Samozřejmě je možné hranici snadno překročit a začít ženu kontrolovat, nedají-li si partneři pozor.“
„Samozřejmě, že dříve nebylo běžné, aby ženy byly tak samostatné a měly tolik zájmů jako nyní, takže někteří starší muži mohou nést nelibě, když jejich partnerka často vyráží do společnosti bez nich. Pokud jde o starší generaci mužů, u svých matek něco takového možná neviděli, neznali to. Všimněme si, jak často teď na kulturních akcích nebo v obchodních centrech vidíme skupinky starších žen, kamarádek, které spolu živě diskutují, zatímco jejich partneři sedí doma nebo jsou na rybách,“ podotýká psychiatrička Tamara Tošnerová.
Zkrátka, dnešní ženy jsou mnohem více společenské, než dříve bývalo zvykem a netýká se to jen žen mladých, ale i většiny seniorek. Takže mnozí pánové tím mohou být poněkud zaskočeni. Dámy, nedivte se jim. Protože už víme, že muži mají rádi jistoty a rituály. A tou největší jistotou je, když je partnerka doma. Samozřejmě, že jí to však muži nedají najevo, to je jasné.