Pokud nepojedete autem, které zaparkujete přímo v Tisé na začátku turistické značky, bude se vám hodit veřejná doprava. Tisá leží 17 km severně od Ústí nad Labem, takže do Ústí nad Labem dojedete vlakem a tam na zastávce Mírové náměstí nastoupíte do autobusu směr Bad Gottleuba. Ano, to je státní hranice s Německem. Však skalní města hranice nerespektují a ze stromů vykukují jak u nás, tak u sousedů. Ale abych se trochu vrátila - nesmíte si myslet jako já, že zastávku Mírové náměstí najdete na Mírovém náměstí. Najdete ji hned naproti uličce, kterou projdete od vlakového nádraží do Hrnčířské ulice. A až pojedete zpátky, autobus vás vyklopí přímo u nádraží.
Autobus stále stoupá vzhůru, až se od labské hladiny vyšplhá do Tisé. Kolmé stěny nad vsí vás ohromí na první pohled. Tak vzhůru do skal. Turistická značka vás od kostela sv. Anny dovede na skalní náměstí, kde za svou touhu projít se mezi skalami zaplatíte celých 30 korun. Vstupenka má formu pohlednice.
Na levé straně je vstup do Malých Tiských stěn. Nemávejte nad jejich "malostí" rukou a projděte si je, stojí za to. Na pravé straně je vstup do Velkých Tiských stěn. Celými skalami vás bezpečně provede naučná stezka. Zatímco na jižní straně se jedná o opravdové souvislé svislé stěny, dosahující výše kolem 600 m, severní strana je v důsledku zvětrávání pískovce plná nejrozmanitějších skalních útvarů, sloupů, věží, převisů, jeskyněk, okének, náměstíček. Většina skal má svoje názvy, mě trochu mrzelo, že třeba u těch nejznámějších nejsou tabulky. Stejně jako jiná skalní města, i Tiské stěny jsou rájem horolezců. Zahrály si i v mnoha filmech včetně Letopisů Narnie. Na konci naučné stezky najdete půvabnou útulnu. Zatímco vy jste se proplétali mezi skalami, zdejší kuchyně se starala o vaše následné blaho. Zajímavé je, že v den, kdy jsem tu byla já, pokladna na tomto konci byla zavřená, takže můžete zkusit štěstí a ušetřit oněch 30 Kč.
Po občerstvení se můžete vrátit zpět po zelené značce, která vede po horním okraji skalní hradby. Budou se vám tak otvírat pohledy do krajiny pod vámi, na vrcholky skalních věží a bude se vám tajit dech a možná i trochu tetelit dušička strachem z té výšky.
Já jsem si výšlap ještě prodloužila o cestu za restaurací dál do Ostrova. Cesta vede stále lesem, plným borůvčí. Projdete ještě jedním menším skalním městem s památníkem horolezcům, kteří za svou vášeň zaplatili daň nejvyšší. Je tam posezení s lavičkami, avšak pozor - nebezpečí pádu.
U restaurace Pod Císařem u kempu v Ostrově jsem se otočila na cestu zpět, vy však můžete ještě pokračovat do dalších skalních měst.
Procházka Tiskými stěnami není nijak náročná, ale přece jenom sandálky a pantoflíčky bych volila pro jiné příležitosti. Tady přijdou vhod dobré boty. Popsanou vycházkou na jejich podrážkách přibude asi 13 km.
