Pocity - tentokrát čistě letní
Úvodní foto autorka

Pocity - tentokrát čistě letní

28. 7. 2019

Dnešní příběh je volným pokračováním předcházejících příspěvků na téma Pocity. Všechny předcházející příspěvky pohromadě můžete také najít na mém blogu s názvem Višně - odkaz: https://blogy.i60.cz/visne

Marta si skoro každý den uvědomovala, že je ráda, že nastalo konečně to pravé léto. Teplo jí až tak nevadilo, věděla, jak se mu přizpůsobit. A hlavně si uměla léto užívat po všech stránkách. Od jara se těšila, až se zbaví několika vrstev oblečení a bude moci vklouznout do jednoduchých, volných a prodyšných letních šatů. Letní oblečení si vybírala opravdu pečlivě. Nesnášela, když ji něco tísnilo nebo omezovalo v pohybu, šaty musely být nejen slušivé, ale i pohodlné. A ideálně vhodné i na více příležitostí. Potřebovala v nich prožít celý den. Od ranní cesty do práce, po celou pracovní dobu, příležitostné nákupy nebo občasné posezení u kávy či sklenky vína.

Léto s sebou přinášelo i jednodušší stravování. Když bylo opravdu horko, vystačila si se studenými saláty, vodou, ovocem a zeleninou. Milovala vychlazené kostky červeného melounu, tmavé šťavnaté třešně i oranžové meruňky, ale snažila se poctivě spotřebovat všechno, co jí vyrostlo a dozrálo na zahradě.

Ale to nejlepší, co na létě milovala, bylo koupání. Téměř každý teplý den v podvečer si našla alespoň hodinku času a zajela se vykoupat k nedalekému písníku. Bylo to báječné osvěžení po dlouhém pracovním dni nebo příjemné zpestření víkendu. Vnímala příjemně chladivou vodu, která klouzala po jejím těle, když ji rozhrnovala širokými tempy. Nechala se vodou unášet a laskat vlnkami, když se oprostřed písníku otočila na záda a pozorovala oblohu. Připadalo jí v tu chvíli, že je na celém světě sama jen s modrou vodou a blankytným nebem. Věděla, že se vrátí zpět ke břehu, ale tu výjimečnou chvilku si pokaždé snažila prodloužit, jak jen to šlo.

Marta v tomto příjemném letním režimu letos už strávila několik dní. Firma šlapala bez problémů, nový vedoucí byl samostatný a  naštěstí se velmi rychle vpravil do svých povinností. Zakázek bylo dostatek a několik studentů si během prázdnin rozšířilo pracovní úvazek, takže nebyl problém vyhovět všem požadavkům zákazníků. Jen delší dovolenou si Marta zatím nenaplánovala. Po týdnu stráveném loni osaměle u moře se jí do toho vůbec nechtělo. Častěji než kdykoliv předtím trávila víkendy u dcery na Vysočině. Snažila se jí pomáhat s domácností, ale hlavně si užívala vzácné chvilky s vnoučaty. A byla moc ráda, že Toník s Aničkou jsou s ní také rádi.

Její plynoucí letní pohodu však narušil neobvyklý mail. Rychle se dovtípila, že je patrně od muže, který si ji v den jejích narozenin spletl s jinou ženou. I když neznal celé její jméno, podařilo se mu "vystopovat" ji na internetu. A je si tak jistý, že je to ona, že ji rovnou zve na ochutnávku vína. Musela si přiznat, že jí to trochu vykolejilo. Zatím na mail neodpověděla, ale v myšlenkách se k němu neustále vracela. Nevěděla, jak se má zachovat. Nabízí se tu možnost prostě na mail neodpovědět, ale to považovala až za krajní řešení. Ostatně onen muž se jí už tehdy na první pohled docela zamlouval, kdyby nepřišla ta "správná" žena, kdo ví, jak by to tehdy dopadlo. A v sobotu odpoledne má náhodou volno a vlastně nemá nic proti tomu se zastavit ve vinotéce na podloubí. Někde v hloubi se však ozýval i tenký hlásek varující. Vzpomeň si, že ti něco na tom muži nesedělo, našeptával. Ano, trochu jí cosi nesedělo, ale nemohla přijít na to, co. A situace se tehdy vyvinula tak, že pak už nebyl důvod to řešit.

I když na mail ještě neodpověděla (do soboty je ještě spousta času), byla už rozhodnutá. Vždyť na tom nic není, když si jednou zajde s někým na víno. To ještě nic neznamená, k ničemu se nezavazuje. Odpověď odeslala až druhý den. Byla stručná, dost rezervovaná, ale kladná. Marta nechtěla tomu setkání přikládat velkou důležitost, ale její podvědomí si trvalo na svém a stále to řešilo. A to ještě nemohlo tušit, jak to dopadne. A dopadlo to tak nějak neslaně a nemastně. Ochutnávka vína byla pro Martu něco úplně nového, vlastně ještě na žádné nebyla. Líbilo se jí, jak byla dobře zorganizovaná. Prostředí ve vinotéce bylo také příjemné, mile vypadali i lidé, kteří se zde sešli. Jen ten "její" Eda neměl jaksi čas se jí věnovat. Stále něco řešil s někým jiným, takže se Marta spíš cítila jako na obchodní schůzce než na rande. A dozvěděla se o něm jen naprosté minimum. Žije sám v domku v nedalekém satelitu, má dospělou dceru a pracuje na městském úřadě. Z vinotéky ji sice doprovodil domů, ale o moc víc si toho neřekli ani cestou. Asi cítil, že to nedopadlo ideálně, protože se pokusil nešikovně omluvit, že se jí moc nevěnoval. Marta mu to nevyvracela, nebyla zvyklá předstírat něco, co nebyla pravda. Rozloučili se přede dveřmi domu, kde bydlela. Eda dnes nejel autem, a tak spěchal na vlak. Možná čekal, že ho Marta pozve nahoru. Ostatně i ona si ještě včera pohrávala s tou myšlenkou. Ale to by muselo vypadat jejich rande trochu jinak a hlavně vřeleji.

Doma se snažila spláchnout nepříjemnou pachuť z nepovedeného rande ve sprše. Proteklo hodně vody, ale moc to nefungovalo. Nepříjemné pocity nezahnala. Zlobila se sama na sebe. Měla by to hodit za hlavu a jít spát. Ale věděla, že neusne, a tak si radši sedla k počítači a bloudila po internetu. A narazila na fotografický kurz, který se bude konat od září tady ve městě. Podle popisu usoudila, že by právě něco takového potřebovala. Potřebné vybavení má, chuť také a čas si určitě najde. Nadchla se a rychle se přihlásila, aby si to nestihla rozmyslet. A usínala s příjemnou myšlenkou na něco nového a pozitivního.

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Libuše Křapová
:-)
Soňa Prachfeldová
Hezké povídání, zaujme.
Dana Puchalská
Moc pěkný a zajímavý článek. A má švih.
ivana kosťunová
Až budu mít více času, přečtu si váš blog od začátku do konce, Tyhle střípky se mi zatím moc líbí
Zuzana Pivcová
Vlaďko, i kdybych se sebevíc snažila, tak příběh, povídku, novelu, román, bych nestvořila, a to ani za pomoci autobiografických prvků. Takovou psychologii ženy nezvládám. Díky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.