Proběhl průzkum, který se pokusil zmapovat plýtvání potravinami. Jeho výsledky jsou otřesné. Zatímco mnozí lidé v penzi jsou nuceni jídlem velmi šetřit, mnohé podniky s ním zacházejí jako s bezcennou surovinou.
To, jak se plýtvá s jídlem, se pokusilo zmapovat několik institucí společně. Cílem je změřit, kolik se plýtvá, proč a navrhnout opatření, jak tomu přecházet nebo nevyužité potraviny darovat lidem, kteří by je využili. Nejedná se totiž o odpad, o věci s prošlým datem, o jídlo nekvalitní. Naopak, jde o ukázku, že prostě společnost neumí hospodařit, protože ji k tomu blahobyt nenutí a zároveň si neuvědomuje, že ne každý v blahobytu žije.
„Z měření vyplynulo, že množství potravin vyřazených z prodeje v provozovně, ale stále ještě s možností využití pro lidskou výživu, se pohybuje v průměru mezi 1,8 až 24 kg na den provozovnu, ” říká manažerka projektu Lenka Hebáková z Technologického centra Akademie věd České republiky.
Průzkum ukázal, že více než polovina vyhozených potravin vzniká v kuchyních při přípravě, čtrnáct procent ve výdeji jídel a za třicet procent jsou zodpovědní konzumenti. Sledovány byly závodní jídelny a řetězce rychlého občerstvení, tedy různé bagetérie a podobně. Výzkumníci je sledovali, pozorovali, co se v nich vyhazuje, odpad třídili v kuchyních i ten, který nechali strávníci.
Nejčastěji se vyhazuje ovoce a zelenina při přípravě v kuchyni. Měření trvalo šedesát tří dnů, výzkumníci analyzovali necelé tři tuny jídla a pití.
Právě přístup ke zpracování jídla je jednou z věcí, která společnost rozděluje a ve které se jasně projevuje rozdílné vnímání světa u jednotlivých generací.
„Moje máma vždy zpracovala naprosto všechno. V podstatě jsme neměli odpadky. Přitom jsme jedli dobře, hodně se vařily polévky, máma často mixovala ovoce, zpracovala vše, co bylo na zahradě nebo co si různě měnila se sousedy,“ vzpomíná pětasedmdesátiletá Hana, která pochází z vesnice na severu Moravy. Sama přiznává, že ona už k zpracovávání potravin přistupuje jinak. „Zvykla jsem si kupovat polotovary, občas vyhodím něco, co jsem nesnědla. Oproti mamince rozhodně nejsem dobrá hospodyně. Ovšem to, co vidím na mé vnučce, to je alarmující. Ona si běžně koupí hamburger nebo bagetu na sto korun, několikrát kousne a skoro celé jídlo vyhodí. Kupuje si drahé fresh džusy, přitom sama je líná si ovoce vytlačit. Její vyhazování peněz za jídlo i to, co nespotřebuje, je šílené. Zřejmě si na to vydělá, nevím, ale připadá mi, že je typickou představitelkou generace, která vůbec neví, že dříve bylo zvykem s něčím šetřit, něco si odříct, na něco nemít,“ vypráví Hana.
Průzkum ukázal, že česká společnost si opravdu potravin neváží a lidé, kteří chodí do provozoven rychlého občerstvení plýtvání s ním vlastně podporují, ať už vědomě či ne.
„Pokud by se výsledky projektu rozšířily na celý segment, odhaduje se, že v oblasti rychlého občerstvení se ročně vyprodukuje 18 tisíc 338 tun potravinového odpadu a ztrát a v závodních jídelnách 8 tisíc 473 tun potravinového odpadu a ztrát za rok,“ tvrdí autoři zprávy o závěrech průzkumu.
„Budeme se nyní snažit diskutovat o tom, jak by se v provozu dalo předejít vzniku potravinových ztrát a odpadu. Do jednání zapojíme také ministerstva, která mají vliv na nastavení pravidel zacházení s potravinami, včetně darování potravin charitám a potravinovým bankám,” dodává Lenka Hebáková z Technologického centra Akademie věd.
Průzkum také ukázal, že lidé se často nejsou schopni orientovat v pojmech, které s plýtváním souvisí. Co je to potravinová ztráta? Definice je následující:
Potravina, která byla vyřazena z dalšího zpracování nebo prodeje v daném provozu, avšak není nutně degradována na odpad, neboť může být dále zužitkována k lidské konzumaci. Jedná se například o neprodané nebo jinak nevyužité hotové pokrmy, které mají potenciál být darovány do potravinové banky či být zkonzumovány jinde.
A co je potravinový odpad? Jakékoliv potraviny a nepoživatelné části potravin, které nejsou zkonzumovány a neslouží jako potravina k další konzumaci lidmi. Příkladem mohou být kosti, slupky citrusů či zbytky jídla od strávníků.
Ať už se plýtvání nazývá jakkoli, faktem je, že nikdy nebylo tak rozšířené jako nyní. A starší generace, která ještě mnohdy zažila nedostatek, jen nevěřícně kroutí hlavou. Protože jde o poslední generaci, která zřejmě ještě umí zpracovávat jídlo tak, aby z něj bylo odpadu co nejméně. O lidi, kteří nebyli zvyklí kupovat si za sto korun obyčejnou bagetu s plátkem salámu a plátkem okurky, ale sami si ji doma připravili a celou okurku pak ještě spotřebovali při přípravě dalších jídel.
