Jak se stal pepřák mým společníkem
Foto: autorka

Jak se stal pepřák mým společníkem

7. 8. 2019

Šíleně se o sebe bojím. Byla jsem cílem pronásledování, nežádoucího obtěžování, osahávání i škrcení. Nemám vyřídilku ani páru Helenky Růžičkové, ani nejsem z rodu obratných žen, které si poradí natrénovaným kouskem z kickboxu. Jsem tak nějak bezbranná.

Když mne v šesti letech lákal slušně působící chlap na čokoládu, naivně jsem se na něj culila. Klopila jsem oči studem v touze pochutnat si na zřejmě tuzexové ňamince, se kterou si chlapík s mazaností lstivého lišáka pohrával. Už bych mu byla na dosah, když mi v uších zacinkala slova maminky „Janičko, od nikoho cizího nic neber, ani sladkosti, hračky, ani peníze. To je nebezpečný člověk, ihned utíkej!!!“ Tehdy jsem prchla. To bylo poprvé, kdy jsem pochopila slova „osobní nebezpečí“. Uteklo pár let. Ve sklepě paneláku mne přepadl chlap a začal škrtit. Tehdy jsem na místě pochopila slovo „bezmoc“. Fiskule mého jekotu chlápka s vizáží Ficka naštěstí odzbrojila a výsledkem bylo, že nenávratně zmizel, avšak po této události vozím za sebou káru s panickým strachem ze všech sklepních prostor. A v každém chlapovi s podobou Ficka vidím potenciálního vraha.

Jelikož patřím ke vzorku žen, co např. při požáru ve vedlejším domě ječí z okna „hoří“, namísto toho, abych vytočila na telefonu 150ku, rozhodla jsem se posílit svou nevyvinutou duchapřítomnost obranným sprejem. Obstarat si nůž nebo pistoli by nebylo moudré, vzhledem k tomu, jak jsem zbrklá, zadělala bych si na vlastní sebevraždu. „Sprej je správná volba“, podpořil mne partner. „Stále na sebe cosi šploucháš, to zvládneš.“, s mrknutím oka dovětil. „Zítra nějaký vybereme v armyšopu!

V domečku, v malé pracovně, jsme společně vybalili nově koupený pepřák. Přečetli si pozorně návod, nebylo nic, co bychom nepochopili. „Holka, moje, nebudu klidný, dokud Tě neprověřím, jak tu věcičku obsluhuješ.“ Nemusela jsem se nechat přemlouvat, protože i já mám ráda jistotu. Dobře natrénováno, znamená téměř vítězství, že ano? „Tak jooo“, přitakávám, „však nebudu fíkat, jen abych si uvědomila ten grif, jak sprej vytáhnout z kapsy nebo z kabelky“, přesvědčuji nás oba, že se nic nemůže stát. Dali jsme se do nácviku.

Židli jsem pasovala do funkce agresora. Postavila jsem se zády k ní a koukala oknem na dvě hašteřící straky pod tůjemi. „Plesk!!!“, zatleskal partner. Mrštně jsem se otočila, popadla sprej z kapsy, zamířila ….pif, pif……….a s provinilým šklebem zkoprněla. „Ono to šplíchlo?!“, chtěla jsem dětsky přiznat, ale to už se rozjela chemická reakce megarozpínavého plynu. Šíleně jsem se dusivě rozkašlala, až mne natahovalo do zvracení. S ozvěnou se přidal partner. Ronili jsme u toho slzy jako lvíci Clerensové. Posunky jsme se dorozumívali ve vzájemné tlačenici u dveřního průchodu, abychom co nejrychleji vypadli ze zamořené místnosti. Lapali jsme po kyslíku. Vyvalili jsme se do chodby, kde však kyslíku též nebyla ani molekula. Poloslepí a ovládáni křečemi z dusivě dráždivého suchého kašle jsme vystartovali do další chodby, v slzách a s nudlemi u nosu pak packali po schodech do druhého patra v naději, že rozpínavost plynu předhoníme. No, nic moc, ale přece jenom k nadechnutí to už bylo. Oba jsme se chtěli smát, avšak kašel nám jen pitvořil rozmáčené obličeje od řinoucích se slz ze zarudlých očí. Smykem jsme vlítli do ložnice. Zabouchnuté dveře jen tak tak neodhodily svůj skleněný šat. Ochromeni jsme otevřeli okno dokořán a s obličeji zabořenými do sítě na komáry jsme nasávali svěží vzduch. Ještě v setrvačnosti jsme si párkrát škytli a zavlnili se při tom jako hadroví panáci. Následně jsme vyčerpaně sedli na postel, koukali na sebe a řehtali se smíchy jako blázni do dalších, ale už jen veselých slz.

Nuže nácvik proběhl řádně do posledního puntíku. Fungování pepřáku bylo ověřeno. Komická proveditelnost nácviku si také nepřišla zkrátka. Jsem tedy vyzbrojena a vycvičena. Tím bych to uzavřela, protože nechci ani domyslet, jaké by mohlo nastat divadlo, pokud by došlo ke skutečné verzi sebeobranné akce.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Také se bojím a za tmy bych nikam sama nešla, jen vidím někoho s kapucí na hlavě, už mám divný pocit. Tak děvčata, ať se nikomu nic nestane !
Danka Rotyková
Já se naopak pobavila k večeru. Ale pepřák nepoužívám, určitě bych se zneškodnila sama. Mám osobní alarm do kapsy ve velikosti malé placičky. Dává mi to pocit větší jistoty.
Jana Kollinová
Hned po ránu jsem se náramně bavila. Pepřák má také, ale v panice sledovat navíc směr větru, abych nezlikvidovala sama sebe, tak na to nemám. Koupila jsem si dámský paralyzér. Když je tma tak ho mohu využívat jako baterku. Vypadá jako větší rtěnka a jeho zvuk spolehlivě odežene i útočícího psa a nemusím ho ani přímo paralyzovat dotekem přístroje. Mám odzkoušené. Přeji Vám i sobě, abychom nemusely prostředky osobní ochrany použít.
ivana kosťunová
To jsem se zasmála ! Ne vám, ale představila jsem si na vašem místě sebe. Kasr nosím v kabelce, ale kdybych ho měla použít, asi bych zneškodnila spíše sebe než útočníka
Věra Lišková
Přeji Vám, ať pepřák již nemusíte použít. Mám zkušenost, že v nebezpečí uvažuje člověk jinak a ani mnohdy není na strach čas. Jednou mi přepadli dva mladíci a odcizili kabelku. Policie je vypátrala. Pak na mě jednou mířil nějaký blbeček pistolí, nevím, jestli byla pravá, asi ne. Můj hlas na něj mluvil medově, Peníze nemám a kouká na vás kamera, radči honem zmizte. Kupodivu mi poslechl, a utekl. Bála jsem se až dodatečně, policie ho nevypátrala, a pokárala mi, za špatnou reakci. Měla jsem štěstí a doufám, že mi vydrží.
Zuzana Pivcová
Tzv. kasr měly dřív jen ozbrojené složky, ale po listopadu se toho např. v holešovické tržnici vyrojilo mnoho. Také jsem ho měla řadu let, ale pak s prošlou zárukou vyhodila. Pak jsem byla přepadená, oloupená a hlavně dost potlučená. Tak jsem si obstarala v Německu nějaký obranný prostředek s šíleným alarmem. Nikdy jsem ho ani pokusně nevyzkoušela a pak jsem ho darovala jednomu známému v předvolební době, protože jeho známý byl (asi opozicí) dost brutálně zmlácen. Ten někdejší armádně-policejní kasr jsem měla možnost vyzkoušet a účinek byl dost děsný, asi jako ve Vašem článku.
Dana Puchalská
Super. Musela jsem se smát jak tomu "náckovi", tak hlavně tomu průběhu nácviku. Ale nebyla to škodolibá radost, to ne. Já kdybych měla hledat v kabelce pepřák, tak nevím jak. Mám tam tolik věcí, že bych jí musela nejdřív vysypat na zem a to bych si asi moc nepomohla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?