Možná

Možná se vrátíš,
lásko má zatoulaná,
obavy ztratíš
tiché jak růže planá,
zjevíš se rovnou
na prahu u mých dveří,
ledy se pohnou,
ač mnozí neuvěří.

Možná mě mineš,
cesta to snadná není,
s řečištěm splyneš
v bezradném rozloučení,
vím, na východě
bez tebe také svítá,
i v nepohodě
život se neodmítá.

Možná se lekneš,
zda nejsem cizí žena,
slova mi řekneš,
co zbyla nevyřčena,
zůstaneš se mnou,
aniž tě někdo nutí,
vlny se vzedmou
bez hrozby utonutí.

Možná se ozveš,
zvolíš jen slova prostá,
k sobě mě pozveš,
obejmeš jako hosta,
v ztraceném ráji
světlo se rozsvítilo
a při okraji
i pro mě místo zbylo.

Možná se stane,
že se už nesejdeme,
déšť z tváří skane,
ve tmě se nenajdeme,
dva cizí světy,
slova se s tichem vsadí,
umrzlé věty
lásku mi nenahradí.