1. mýtus: Stromky a keře vysazené na podzim stačí zalít po výsadbě a pak už ne.
Skutečnost: Poslední roky je v půdě dost výrazný vodní deficit. Zem okolo výsadbové jámy si vodu postupně „vezme“ a nezahojené kořeny rostlin bez kořenového vlášení ji z půdy nevytěží. Vysazené rostliny by se měly zalévat opakovaně, ještě na podzim i po zimě, na jaře. Zálivka v době, kdy zem v zimě rozmrzne, též neuškodí, zejména u stálezelených dřevin.
2. mýtus: Zem ve výsadbové jámě je třeba zalít a ušlápnout, po zaplnění jámy ji opět pečlivě utlačit.
Skutečnost: V půdě by měl být zachován poměr pórovitosti, obsahu vody a vzduchu, přístup kyslíku. Přitlačením zalité země vytvoříme bahno, ve kterém není vzduch, ani žádné póry. Po důkladné zalití bez přišlápnutí zůstanou v zemině volné prostory po vodě, půda si částečně udrží svou strukturu, dýchá, přijímá kyslík, zbavuje se nevhodných plynných „zplodin“.
3. mýtus: Čím častěji zaléváme trávník, tím je lepší.
Skutečnost: Častá zálivka může naopak trávníku škodit. Nejhorší je časté zalévání malým množstvím vody, kterým dosáhneme nechtěného hlubokého růstu kořenů, a v období sucha hrozí celkové uschnutí trávníku. Od jara do podzimu zaléváme jednou týdně, nejlépe večer, kdy se voda tolik neodpařuje. Na každý metr čtvereční má přijít minimálně 5 litrů vody.
Vodou se musí nasytit celý horizont, ve kterém je kořenový systém. Při malém množství vody v trávníku ze směsi různých druhů a odrůd prosperují jen ty nejvíce konkurence schopné a mnohdy i plevelné rostliny, trávník tím opravdu trpí. Navíc delší doba ovlhčení bývá příčinou napadení trav houbovými chorobami.
Květoslav Mráček