Přestěhování se z bytu do chaty se může jevit jako skvělý krok, přímo romantika. Co víc si přát, než trávit penzi v přírodě, řekne si leckdo. Jenže mnozí lidé přistupují k tomuto kroku z nutnosti, z nouze. Proto, aby vůbec přežili a vyšli s penězi. Na tuto skutečnost nedávno upozornili na tiskové konferenci zástupci Sdružení nájemníků a Rady seniorů. Rozhodli se více mluvit o tom, že zejména ve velkých městech přibývá případů, kdy lidé vyššího věku nezvládají platit nájemné a to ani tehdy, když získají příspěvek na bydlení.
„Víme o tom, že řada seniorů se stěhuje do zahradních chatek a žijí pak v naprosto nevyhovujících podmínkách,“ uvedl Milan Taraba, předseda Sdružení nájemníků. A dodal: „Setkáváme se s velmi smutnými případy. Například od roku 2007 jsme v kontaktu s jednou čtyřiaosmdesátiletou paní z Prahy, které zemřel manžel, zůstala v bytě o velikosti 63 metry čtvereční a za nájem zaplatila přes tři a půl tisíce. Na život jí zůstávaly čtyři tisíce. Byt musela opustit, žije v bytě o velikosti 29 metrů čtverečních a za nájemné a služby vydává patnáct tisíc. Za posledních dvanáct let totiž stouplo nájemné pětinásobně. Nedávno se jí majitel bytu pokusil zvýšit ceny a paní prodělala srdeční příhodu.“
Někteří senioři řeší podobné situace tím, že z bytu prostě odejdou a nastěhují se na chaty. Právě generace lidí, která je nyní v seniorském věku, velmi často chaty má. Potíž je v tom, že se často jedná o malé, staré rekreační objekty, které nejsou ve stavu vyhovujícím pro život starého člověka. Pod pojmem chata, kterou vlastní senior, si málokdy můžeme představit honosné sídlo vhodné k celoročnímu obývání.
Tady je příběh manželů z Ostravska, kteří nedávno řešili podobný problém. Jan a Kateřina byli členy bytového družstva. Jenže dům obývali převážně mladí lidé a ti se rozhodli pro rekonstrukci, vybudování výtahů a další opravy. Družstvo si vzalo velký úvěr a pro jeho členy do znamenalo platit několik tisíc měsíčně navíc do společné kasy. Jan a Kateřina si to nemohli z penze dovolit, tak byt prodali. Za utržené peníze si vybudovali na staré malé chatce v Beskydech sociální zařízení, vyvrtali studnu a nyní tam žijí. Mají malé náklady, něco jim zbylo z prodaného bytu. Mají malé auto, jezdí nakupovat do blízkého městečka Frenštát pod Rdhoštěm. Jsou spokojení, ale žijí skromně. „Jenže jsme měli štěstí, že jsme za byt dostali peníze, že jsme ho mohli prodat. Vedle nás v osadě žije stejně starý manželský pár, který žil v nájemním bytě. Majitel jim nájemné stále zvyšoval, tak z bytu prostě museli odejít. Také se nastěhovali na chatu. Jenže za to málo, co mají naspořeno, nejsou schopni opravit ji tak, aby se v ní dalo slušně žít. Jsou hrdí, skromní, ale je to strašné chodit v pětasedmdesáti na toaletu do lesa do budky a muset šetřit s vodou, protože mají starou studnu. Často jim vodu dáváme, občas je zveme, aby se k nám přišli vysprchovat, ale vidíme, že je jim to trapné. Je smutné, když takto probíhá stáří vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří celý život poctivě pracovali,“ vypráví Jan. Oba páry mají před sebou první zimu, kterou se chystají celou prožít na chatách. „Bude to zkouška pro nás, ale zejména pro naše sousedy. Nevím, jestli bude hodně mrznout, zda to v chatě zvládnou. Ale oni už v podstatě nemají jiné řešení. Mají zažádáno o místa v domově pro seniory, ale tam jim řekli, že jsou v dobrém zdravotním stavu a že před nimi upřednostní jiné žadatele. Děti či příbuzné, které by jim pomohli, ti lidé nemají, pokud víme,“ vysvětluje Kateřina.
Právě na podobné případy se rozhodli představitelé Sdružení nájemníků a Rady seniorů více upozorňovat. „Kvůli tomu, že nemají na nájemné, za námi chodí čím dál více penzistů. Jsou zoufalí, chtějí se poradit,“ říká předseda Rady seniorů Zdeněk Pernes.
Stěhování do zahradních chatek a chat v horách se sice jeví jako řešení, ale pokud se jedná o objekty v nevyhovujících podmínkách, pro mnohé seniory se stávají pastí. Mnozí si třeba myslí, že život v nich zvládnou, ale časem zjistí, že to, co pro ně ve čtyřiceti letech byla romantika, je v sedmdesáti k nevydržení.
Rada seniorů a Sdružení nájemníků se rozhodlo o tomto problému nyní co nejvíce mluvit a žádají rychlejší přijetí nového zákona o dostupném bydlení i výstavbu nájemních bytů. Protože to, co se nyní děje, je vlastně jen ukázkou obrovského problému, který nastane, až se ještě více lidí dostane do seniorského věku a z penzí nebudou schopni své dosavadní bydlení utáhnout.
