Letní prázdniny sice pomalu končí, ale míst, kde bude u moře příjemně i v září, je spousta. Jako například v Kalábrii na jihu Itálie. Je to místo s tyrkysovým mořem, skalnatými plážemi, malebnými středověkými městečky, v nichž se dovolenkově zastavil čas.
Nejkrásnější jsou zdejší pláže. Například ta v Santa Domenice ležící tři kilometry od městečka Tropea, které je považované na jedno z nejmalebnějších. Pod vysokou skálou se do písku zakusují malá skaliska, která dávají stín. Další magické kameny leží přímo ve vodě, nabízejí úžasný šnorchlařský zážitek a možnost mezi nimi proplavávat. Stejně krásná je i pláž v Parghelii. I tady se připravte na 300metrový ostrý sestup k vodě, odměnou jsou pak krásné skalní útesy ponořené přímo ve vodě.
Další z krásných kalabrijských pláží a letovisek - Capo Vaticano – leží pouhých osm kilometrů odtud. Vraceli jsme se sem nejen kvůli krásné pláži, ale i šnorchlování a možnosti půjčit dětem šlapadla.
Z těchto pláží je vidět padesát kilometrů vzdálené Stromboli, vulkán a hlavní z Liparských ostrovů, jehož povrch pokrývá černý lávový písek. Vulkán Stromboli nikdy neusíná a soptí. Například letos v létě vystrašil přítomné turisty tak, že skákali do vody a několik jich museli z túry na vrchol zachraňovat policisté. Na Liparské ostrovy se dostanete z městečka Tropea, odkud každé ráno a ve dvě odpoledne vyrážejí lodě.
Do měst
Právě Tropeha u Tyrhénské moře (na západě polostrova) stojí za návštěvu. Z hlavní ulice (corsa) se rozbíhá několik úzkých uliček, ve kterých se houpe čerstvě vyprané prádlo, někde může člověk rozpažit ruce tak, aby se dotýkal sousedních domů. Dá se tu ztrácet a nacházet cestu k několika kostelům, majestátním vilám i měšťanským domům, které patří mezi hlavní památky města. A pod tím vším se táhne asi čtyřkilometrová písečná pláž.
Dalším z míst, kam jsme se vypravili, bylo Pizzo. Nejznámější památkou je pevnost Murat, měla svou roli v Neapolských válkách a kousek od ní je vyhlídková terasa dopřávající další nezapomenutelný západ slunce. Město se dále pyšní jedinečnou zmrzlinou Tartufo. Chutná báječně a nemůžete ho minout, protože centrum tvoří jedna cukrárna vedle druhé.
Zajímavý byl také výlet na druhou stranu poloostrova k Jónskému moři, kde se pobřeží dramaticky mění. Pláže zde jsou dlouhé, písečné, bez skal a sestupů k moři. Jedno měli se svou konkurencí u Tyrhénského moře společné – průzračně tyrkysovou barvu.
Projeli jsme dvě letoviska – Roccellu Ionicu, jejíž největší perlou je zřícenina středověkého hradu, koupali jsme se také v Locri, ale pak vyrazili do pět kilometrů vzdáleného Gerace, jednoho z nejstarších italských měst. Pochází z osmého století. Příroda se proměnila, když jsme začali stoupat nahoru. Cestu do kopce lemovaly olivovníky.
Zaparkovali jsme nad městem pod působivými ruinami normanského hradu, odkud se nabízí úchvatný výhled na horské hřebeny a vydali se na průzkum města. Je to živý skanzen tisícileté architektury – s kostely, bazilikami, městskými paláci, útlými domečky, malými náměstíčky, bránami, věžemi a v oknech visícím čerstvě vypraným prádlem. A to vše na docela malém prostoru, kudy se stěží propletou malá italská auta. V poledne bylo všechno zavřené, až na cukrárnu na náměstí a zdejší kostely. Tím nejdůležitějším je zdejší katedrála, největší církevní stavba v Kalábrii. Tady se zastavil čas.
Jako tak trochu v celé Kalábrii.
Jak se tam dostat
Z Prahy nebo Brna je to Kalábrie devatenáct hodin jízdy autem. V Rakousku se platí dálniční známka, v Itálii mýtné. Do Kalábrie létá několik leteckých společností, často s přestupem v Římě nebo Milánu.
Co si přivézt domů
Červenou cibuli Cippola di Calabria, jejímž domovem je Tropea. Je šťavnatá, trochu sladká a dokonalá, používá se v kuchyni na desítky způsobů, výborná je na pizze, zajímavá ve zmrzlině. Dalším ze symbolů regionu jsou chilli papričky považované za viagru zdejších mužů. Ostatně ohnivá pasta s nápisem viagra calabrese je jedním z nejvtipnějších dárků pro kamarády.
