Holky z naší školky
Ilustrace: archiv autorky

Holky z naší školky

20. 9. 2019

Má třetí vnučka nastupovala do školky a zpočátku to nesla celkem těžce, chodilo se s brekem a značným odporem. Po nějakém čase se jí ptám, jestli je to už s tou školkou lepší,  jestli se jí tam už líbí.

Odfrkla si jako kůň, zvedla oči k nebi, celá se předklonila, že ručky vláčela málem po zemi (asi aby naznačila tu tíhu, kterou má na svých malých tříletých bedrech), těžce vzdychla a rezignovaně prohlásila: Nelíííbííí…ale víš, už jsem konečně pochopila, ŽE TAM PROSTĚ MUSÍM. Což jsem, uznejte, musela zas já zapsat do své knihy Babičko, vyprávěj, aby se tomu mohla i ona po letech zasmát.

Později se to zřejmě  ustálilo. Následující rok, to už tedy postoupila do druhé třídy, jsem ji šla opět vyzvednout. Povyk mne zavedl na zahradu. Hledám ji očima mezi skotačícími dětmi a už ji vidím: je celá ohnutá a na zádech má pověšeného nějakého klučinu, který ji zároveň škrtí, až jí vylézají oči z důlků a vypadá to, že ji ještě při tom kouše do ucha. Její výraz je vyděšený, čelenku z hlavy má někde na krku a pečlivě učesané vlásky celé rozvrkočené. Učitelky nikde, nebo je nevidím - možná, že řeší něco v křoví. Vypadá to, že budu mít o jednu vnučku méně! Vystartovala jsem, že dám klučinovi co proto, sundám jí ho ze zad,  provedu šetření a následné vyčinění.

Rozběhla jsem se a klučina, když mne uviděl, se hbitě pustil a prchl do dáli.  Co to mělo znamenat, ptám se vnučky. Uklidnilo mě, že vnučka není uškrcená, nebrečí a že se dokonce začala smát. No já se mu líbím, uculila se. Aha, no jo, už to začíná...pomyslela jsem si.

A co ty - tobě se on taky líbí, ptám se.  Nééé, mně  nééé. A proč, vždyť je hezkej, vyzvídám. Ale babííí... (intonace jako když se mluví s někým, kdo je mdlého rozumu). A pak rezolutní závěr: Vždyť vypadá jako opice ! Otočila jsem se, abych nevyprskla. Aha.  A proč si to, proboha, necháš teda líbit? Tak to řekni paní učitelce, nebo mu jednu vraz, aby toho nechal. My nesmíme žalovat, a kdybych mu jednu vrazila, tak to bych pak musela ke stolečku... K jakýmu stolečku ? No musela bych sedět ZAS u paní učitelky. Takže jsem vyrozuměla, že u stolečku se sedí za trest, že to bylo už několikrát a vnučka taky asi není zrovna andílek. Kdoví, jestli zrovna před chvílí nevisela klukovi na zádech ona. A pak suďte děti!

vnoučata
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Šenbergerová
A o tohle přicházím, protože je vnučka daleko. Je dobře, že si takové chvilky zapisujete.
Eva Mužíková
Jani, moc hezké povídání, bavila jsem se... člověk žasne, co z těch našich vnoučat vypadne. Vnučka Rozálka : " Babičko, ty tak krásně voníš, zrovna jako Alvin / jejich pejsek / ".
Dana Puchalská
Nepřinesla. :-) :-) Má cukrovku, tak nesmí. Ale zato jsme si dali spolu sklenku dobrého suchého vína.. Jo byly to fajn zážitky. Známe se už víc než 60 let. A stále si máme o čem povídat. Mám jistotu a vím, že už ani tu koloběžku mi nesebere.
Jana Hošková
Dano, a přineslas mu na to setkání spolužáků zase ty buchty ??? :-))
Libor Farský
To je hezoučké !!!
Helenka Vambleki
Moc mile napsané. Já jsem asi opožděná, já si vůbec nepamatuju, že bych nějakého kluka ve školce či na začátku školní výchovy milovala, poprvé jsem se zamilovala až ve dvanácti :) :) :)
Dana Puchalská
Jano, já s mojí láskou že školky chodila do jedné třídy celý první stupeň. :-) :-) A viděli jsme se naposled na setkání spolužáků před 2 roky. Bylo to fajn, vzpomínali jsme tam na všechno možné. A jmenoval se Jiří.
Jana Hošková
Ale pozor - ona se ani moc právě nebránila ! Aspoň co jsem stačila vypozorovat já. To já ji k tomu spíš naváděla. Pak z ní vylezlo, že u stolečku seděla prý za to, že se ve třídě honila (možná s tím malým nápadníkem, kdoví) :-) Je to legrace a já si to teď s nimi moc užívám. Dětské lásky jsou roztomilé, hezky jste si taky zavzpomínaly ! Já si tu svou bohužel ani nepamatuju :-))
Jitka Hašková
Je to dobře, že si vnučka nenechá nic líbit. Já bych asi šla za učitelkou, že by měla vyšetřit, kdy se dítě brání a kdy útočí. Vidím jako nepřijatelné, aby se dítě bálo bránit, aby nebylo potrestané.
Zuzana Pivcová
Do skolky jsem nechodila, tak jsem mela lasku Petu v 1. tride. A taky jsem si nenechala nic libit. Pekne vypraveni.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.