Kauza ukazuje mnohem více, než jen situaci v dopravě. Díky ní se projevuje, jak se vztahy mezi generacemi mění. Do vysokého věku se totiž dostává generace, která už není zvyklá pasivně mlčet.
Články na téma seniorské nehody provázejí rekordně rozsáhlé diskuse. Na téma, do jakého věku řídit auto, hovoří lidé v autobusech, ve vlacích, v hospodách, v rodinách kvůli tomu probíhají hádky. Ano, je to téma, které nyní jednoznačně hýbe českou společností.
Příčiny? Média začala psát o tom, že senioři způsobují hodně dopravních nehod. Čísla jsou jasná. Zatímco v roce 2009 byl podíl lidí ve věku nad šedesát pět let na dopravních nehodách přes šestnáct procent, loni to bylo přes dvacet čtyři procent. Dříve by takový údaj každý prostě přečetl a tím by to skončilo. Jenže nyní se do boje pustila Rada seniorů i samotní jednotlivci. Jejich argument: Lidí ve věku šedesát pět let a více rok od roku přibývá, tudíž je logické, že když je nějaká skupina početnější, více lidí z ní se stává účastníkem dopravní nehody. Více řidičů rovná se více nehod. Další argument: Stejný počet nehod mají na svědomí mladí začínající řidiči. Poukazovat jen na ty starší je nespravedlivé, ageistické.
Kde je pravda? Mladí jsou přesvědčeni, že senioři přeceňují své síly. Senioři jsou přesvědčeni, že ne.
Argument další: Co jiného si senioři mají počít, než řídit? Svět se změnil. Rodiny nežijí pohromadě, z měst a vesnic vymizely malé obchody, ordinace, pošty, na nákupy je nutné jezdit do supermarketů. Mnozí senioři prostě auta řídit musí, aby mohli normálně fungovat.
Tím, jak populace stárne, dochází k jevům, které společnosti dříve neznala. Dříve byl osmdesátiletý člověk považován za stařečka, který většinu času tráví na zahrádce nebo u televize. Nyní má v Česku přes devadesát sedm tisíc pět set lidí ve věku nad osmdesát let řidičský průkza.
Vlastní ho i dva Češi starší sta let. Otázkou je, kolik z nich aktivně jezdí a kolika z nim už lékaři měli ze zdravotních důvodů řízení dávno zakázat. To se zjistit samozřejmě nedá. Policisté a odborníci na dopravu však tvrdí, že zlomový věk je sedmdesát pět let. V něm se u mnoha lidí začíná projevovat, že hůře řeší nenadálé situace.
Další stránka této kauzy: Řidiči vysokého věku se musejí podrobovat zkouškám způsobilosti řídit. Jenže případů, kdy lékaři opravdu řízení zakážou, je minimum. Z milionu tři sta tisíc českých řidičů ve věku nad šedesát pět let jich loni přišlo o řidičský průkaz kvůli špatnému zdravotnímu stavu přes dva tisíce sedm set. Problém je v tom, že mnozí lékaři nechtějí být krutí a vědí, že zákazem by mnoha lidem výrazně zkomplikovali život. Co si počít se starým kamarádem, který říká starému kamarádovi lékaři: „Pepo, neblázni, když mi to zakážeš, tak už se nedostanu ani na chalupu a to bude můj konec. A jak si dojedu nakoupit? Vždyť víš, že Anička už nemůže na nohy a pořád ji vozím po doktorech.“
„Tak dobře, Tondo, ještě ti to nechám, ale jezdi pomalu a jen ve dne.“
„To je jasný, Pepo, však mě znáš, jsem opatrný.“
Ano, tak nějak v mnoha případech funguje posuzování, zda je senior schopen řídit a zda ne.
Jenže když na toto téma promluvíme s mladými lidmi, je hned jasné, jak je v tomto směru společnost rozdělená.
Mezi českými řidiči proběhl průzkum s těmito výsledky: Padesát tři procenta z nich uvedlo, že je někdy ohrozil senior za volantem. Více než polovina uvedla, že ze svého okolí či rodiny zná člověk ve vyšším věku, o němž je přesvědčena, že stále řídí auto, i když to už nezvládá a jeho zdravotní stav je takový, že ohrožuje jiné účastníky dopravního provozu.
A ještě jeden zajímavý údaj: Loni byla každá čtvrtá oběť dopravní nehody v seniorském věku. To znamená, že senioři nehody nejen způsobují, ale také jsou velmi často těmi, které někdo třeba srazí, když jedou na kole nebo jdou po přechodu. Velmi často je usmrtí mladí řidiči, kteří jedou velmi rychle.
Každopádně jde o velké téma, které se projevilo například sepsáním otevřeného dopisu právníkem Jiřím Králíkem, který zastupuje seniory a nevyloučil i ústavní stížnost na to, že jsou senioři nyní pasováni na role viníků dopravních nehod a tudíž diskriminováni kvůli věku. Na něj reagoval dalším otevřeným dopisem šéf organizace BESIP Tomáš Neřold, který veřejnost ujistil, že se žádná šikana seniorů na silnicích nechystá.
Podstatné však je následující: Diskuse, která kvůli tomuto tématu vznikla, je velmi pravděpodobně ukázkou toho, jak se mění obrázek seniora ve společnosti. Mnozí lidé jsou překvapeni, že se lidé vyššího věku najednou začali ozývat, sepisovat petice, stížnosti a jsou připraveni problematiku aktivně řešit. Možná jde o jednu z prvních ukázek toho, jak bude společnost vypadat, až v ní bude lidí ve věku šedesát pět let a více ještě větší počet než nyní. Protože tak to bude, to je z demografických prognóz jasné. A možná jde o první naznačení toho, že se senioři stanou většinou, která bude mít ve společnosti velké slovo.