Ranní vstávání do nového dne v Petrohradu nám připomínalo zpomalený film. V těle to chrupalo, nohy těžkotonážní, chodidla ani nemluvě, tak jsem se jukl na mobil do aplikace Krokoměr, a jak jsem se pracně zvedl z postele, tak jsem lehce dopadl na zadní část těla nazpět. 18 000 kroků alias 12 km. V tom bylo započtěno letadlo, metro, trolejbus, posun času… Ach jo. Je ráno, den před námi, a hodně bodů, co navštívit, v cestovníčku. Přežijeme?
Abych mohl říci ANO, šli jsme se nasnídat. Příjemné prostředí restaurace, samoobslužné pulty, ale trochu zklamán. Já, milovník vajec, omelet, hemenexu… jsem se kolem rozhlížel a nic. Jen sýr, salámy bez šunky a různý mix salátů. Ještě, že tam měli krájené teplé klobásky, takže jakýs mix jsem si dělal každý den. Odborník by řekl jako hudbu. Vše stereotypně.
Venku jsme sedli na bus, kterého jsem když přijížděl ihned kontroloval, zda mu netrčí tykadla, a není to pod stejným číslem trolejbus. Netrčely, jen Helča špitla, že mi trčí tričko z kalhot. Drzá to ženština... Vystoupili jsme u široké řeky Něvy, která protéká Petrohradem a odděluje historickou část od té novodobé. Velikost řeky nás překvapila. Na druhý břeh to bylo kolem 120 metrů. Krásný to rozhled kolem dokola, jelikož Petrohrad je doslova placka. Všude kolem trčely věžičky a krásné velké věže kostelů, i katedrál. Samé zlaté střehy a kříže, které doslova vybízely k náštěvě. To víte, že vás naštívíme. Ale ne teď. Měli jsme zamluveny jízdenky na plavbu po řece Něvě asi tak do 30 km vzdáleném města Petrodvorec, kde se nachází palác Petrodvorec s velkým parkem plným fontán, a jezírek s překrásnou širokou cestou s nádhernými fontánami ke vchodu do paláce.
Došli jsme k přístavu, kam právě připlouvala naše loď. Sakra, kde já ji viděl? Už jsem si vzpomněl. stiskl ruku Helče a skoro vykřikl. „Hele Heli, to je, no ta, no…raketa, ta nás tam dopraví“. Helča se usmála a se slovy uklidni se, na měsíc neletíme, jsme nasedli na palubu rakety. Připlatil jsem si místečka v přední části lodi, kde jsme usedli do širokých křesel. Cesta trvala 38 minut, kávička a zákusek jako prezent nám byl podán hned, jak se ta naše raketa rozjela na plný plyn.
Netušil jsem, co cestou uvidím. Nádherné chrámy, ale i zajímavé moderní budovy, přístav lodí, nákladní doky, a míjeli jsme ukotvené námořní trajekty. Obrovské lodě. 8 až 12 pater, mohutnost velká tak, že jsem se divil, že se to udrží nad vodou. Pak jsem málem vyskočil z křesla. Míjeli jsme ostrov, který byl z obou stran spojen dálniční silnicí. Byl obehnán zdí, uvnitř vykukovaly zlaté špičky kostela, a kolem ostrova malinké ostrůvky, kde byly zbytky vojenských budov. Tak sem se musím podívat… V tom jsem se utvrdil, když jsem spatřil, jak v přístavu kotví jak bárky, nákladní lodě, turistické přívozy ale… Také válečné novodobé lodě Baltské námořní flotily. Rozhodli jsme se po prohlídce Paláce Petrodvorec na ten ostrov podívat. Ona ta příjezdová dálnice z pevniny se nacházela 20 km od paláce. Prý tam jede od paláce i busík. Tak bylo rozhodnuto.
A to už jsme zakotvili u břehu zámeckého parku. Vystoupili jsme a zaplatili vstupné do parku. Petrodvorec tvoří několik paláců, množství fontán, soch, umělých jezírek a upravených trávníků. Nádherně upravený park plný záhonů a již zmiňovaných fontán. Od přístavu jsme šli širokým koridorem, kde v centru byly bazény, uprostřed nich tryskala voda do výše, po okrajích malé vodní sloupce, a na konci nás z dálky vítala velká fontána s palácem, jenž se nám ukázal v plné kráse.
Vystáli jsme si menší frontu na vstupenky a měli pocit, že jsme v Pekingu. Kam jsme se koukli, samý Číňan.
Vstoupili jsme do paláce kde jsme se cítili jak v pohádce. Nádherně upravené komnaty, nábytek, který pamatoval historii, samé zlacené ornamenty, překrásné křišťálové lustry, no, to chce vidět na vlastní kukadla. Pardon…oči.
Postupovali jsme z komnaty do komnaty, kličkovali mezi tlupami Číňanů s jejich průvodci. Museli čekat, až se v druhé komnatě utvoří místo, a my kličkovali mezi nimi. Výhoda prohlídky bez průvodce. Líbí? tak tu zůstaňme. Chceme jít? JDEM, a nečekáme na nic, a na nikoho. Prošli jsme obě patra, a zjistili jsme, že 3 hodiny uplynuly jak z vody. Kolik asi trvá prohlídka těm Číňanům?
Asi celý den.
Vyšli jsme ven, prošli jsme zadní částí parku, a za branami paláce jsem zjišťoval spojení na ten ostrov s vojenskou pevností a loděmi. Ostrov se jmenuje KRONSTAD. Autobus přijel záhy, nastoupily jsme, a hurá na ostrov.
Už se těšíme na další památku historie, a já na válečné současné lodě. To víte, na Vltavě v Praze je neuvidíte. A to jsme nevěděli, co ještě uvidíme. Kdyby mi to někdo řekl předem, tak vyvalím oči a řeknu: „Kecáš“…
Takže vydržte, čtěte, a vše se dozvíte…