Zážitek z Turecka
Foto: autorka

Zážitek z Turecka

4. 10. 2019

V minulých dnech jsem s několika známými odletěla na 8 dní z Brna do Antalye a odtud jsme jeli autobusem do Side - v překladu granátové jablko. Také se zde hodně pěstují - měli jsme je i na krásné zahradě našeho hotelu Altinkum Park.

Side patřilo k nejkrásnějším městům antického světa, leží 75 km východně od Antalye na jižním pobřeží Turecka. Již při cestě autobusem z letiště jsme viděli v okolních vesničkách mešity, minarety i zajímavou krajinu...

  Ale dnešní Side nás přímo ohromilo svojí bohatou historií i současnými stavitelskými skvosty, okouzlujícími plážemi a azurově modrou vodou Středozemního moře. Jeho založení bylo asi v 7. století před naším letopočtem.

Takže sobotní odpoledne už jsme byli všichni u moře, které bylo nádherné. Přímo jsem je "milovala", lehala si do větších vln a připomínala si svůj úplně první vstup do moře v Bulharsku, kdy jsme také nedočkaví po cestě běželi k moři - tam černá vlajka a já přes veškerý zákaz jsem do těch hradeb vody skočila a ta síla vody mne vynesla nahoru a ihned "shodila" - plavčík ke mně a s rázným křikem ukázal na černou vlajku...

Ale tentokrát jsem si ve vlnách přímo libovala, naučila se na ně dobře pokládat a nechávala se celkem dobře bez veliké námahy unášet dál do moře - v tu chvíli jako bych si ani neuvědomovala nějaké nebezpečí.

... A snad přímo vnuknutí Boží, abych se otočila - já kolem sebe nikoho nevidím a jsem hodně daleko od břehu a lidí. Ihned jsem pochopila, že musím začít plavat zpět.

Začala jsem rozvážnými, pomalými, ale pevnými tempy a ke své hrůze zjišťuji, že jsem celkem stále dost na místě i když jsem se snažila dost plavat kupředu - vlny mne neustále posouvaly dozadu.

To už jsem začala v myšlenkách trochu víc panikařit. Po delší chvíli zjišťuji, že mi ubývá sil i v rukách. V kritických chvílích vždy prosím o pomoc nejvyšší a tou je pro mne Bůh - mne ovšem ještě v tuto chvíli napadlo - musíš se dostat ke břehu, přece nechceš, jestli Tě vůbec najdou - aby tě musela rodina převážet v rakvi do Boskovic.

I když jsem pojištění měla, nevěděla jsem, na co se vlastně vztahuje.

A tak v hlavě jediná myšlenka - musíš. Z rukou mi stále víc odcházela síla, pode mnou hloubka, ale přece jen jsem se trochu posouvala s velikou námahou ke břehu. Zkouším si pomoct nohou odrazem o nějaký kámen - stále hloubka, ale přece jen po delší chvíli jsem zavadila levou nohou o kámen, který mi pomohl k velikému odrazu. Ale stále jsem neměla vyhráno, zase další boj o přežití, další kus další kámen - zase odraz - a tak hlemýždím tempem jsem se dostala ke břehu a s nepředstavitelným vyčerpáním došla tak, tak k lehátku.

Když jsem pak po delší době došla na pokoj, viděla jsem v zrcadle zsinalou bílou tvář člověka, který snad nemá v sobě kapku krve...

Ale přece jsem po dalších minutách dokázala sejít roztřesená k večeři, trochu popovídala o tomto hrůzném zážitku - ale v noci si odpočinula a druhý den brzy ráno už jsem běhala s fotáčkem po "kolonádě."

Ale další dny jsem už měla na hlavě klobouček, brýle a už s ostatními byla jen blizoučko břehu - víc se také přímo opájela krásným pobřežím...

Následující dny jsme už ve skupince brzy ráno chodili městem /většinu z nás probouzelo ranní volání z minaretů/ a obdivovali památky i současný život, pak následovala bohatá snídané a vítalo nás krásné, klidné a teploučké moře. Výběr jídel na oběd byl také výborný, obsluhující personál byl velmi uctivý...

  Takže celé dny jsme měli pohodičku, krásné plavání i v bazéně, večer také veliký výběr jídel a i hezké společné procházky osvětlenými ulicemi.

Také byl pro nás všechny ohromující sváteční turecký den s nádhernými tanečníky v krojích při jejich temperamentní hudbě. Turecké vlajky byly všude, měli je i číšníci na tričkách a i jedna veliká byla dokonce položena na vodě bazénu.

Protože nás jelo víc, využili jsme od cestovní kanceláře i autobus, který nás odvezl z našeho města Boskovice do Brna na letiště a po návratu zase zpět, což bylo pro všechny vynikající a CK BRENNA nás nezklamala, díky za to moc.

cestování Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Ženatová
Milá Alenko, až dnes jsem si přečetla Tvůj zajímavý článek o Turecku. Ano, kolem hotelu Sun Side klub jsme chodili - byl také hezký. Možná jsem jinak napsala to datum založení Side, ale měli jsme s sebou učitelku angličtiny a ta té naší skupince vždy překládala popisky na různých panelech - podle toho jsem i já něco čerpala, ale i z jiných zdrojů - ony se skutečně někdy hodně různí. V tom 2. století tam mělo být údajně veliké zemětřesení...? Ovšem já jsem u toho nebyla, tak možná, že Tvoje informace jsou správnější. Ale Tvůj článek je velmi zajímavý, fotečky úžasné, já jich mám pochopitelně také víc i vnitřek mešity, ale některé raději nezveřejňuji i když jsem tam mohla fotit. Ale bylo tam skutečně moc hezky a i když jsem tam chodila dost rychle i do různých kopců, tak se mi tam nádherně dýchalo a ráda bych se tam také ještě někdy vrátila, ale už nikdy bych neplavala ve vlnách daleko od břehu...
Marie Ženatová
Moji milí ičkaři, všem Vám děkuji za Vaše dobrá slova...
Libor Farský
Ufff ufff !
Elena Valeriánová
Tak to by se tedy mně stát nemohlo!!! ... a to z jednoho důvodu, že uplavu jen pár temp a jen tam, kde mám pevné dno pod sebou. Před vodou mám velký respekt a utopila bych se jako kotě z paniky. Máte můj obdiv, že jste to zvládla, ale víckrát nám to nedělejte.
Dana Puchalská
Bylo to skutečně napínavé plavání. Já mám moře moc ráda a plavu dobře, ale vím co vlny dokáží.
Alena Tollarová
Maruško, v Side jsem byla třikrát a chci se tam vrátit. Altinkum Park znám, bydleli jsme prakticky vedle v hotelu Sun Side klub a chodili na stejnou pláž. A při čtení se mi jako živý před očima odvíjel podobný obraz. Moc plavat neumím a nepouštím se do hloubky. Ale jednou jsme se s mužem pohupovali ve vlnách a najednou se stalo, že půda pod nohama nebyla a voda byla silnější než my oba. Moc jsem se tenkrát bála, volala o pomoc, ale nikdo samozřejmě neslyšel. Nevím jak se manželovi podařilo dostat nás ke břehu. Už to nikdy nechci zažít. Velmi rozumím strachu, který jsi měla. Hlavně, že všechno dobře dopadlo. Moje turecké postřehy jsem tady trochu popsala https://www.i60.cz/clanek/detail/12002/moje-turecke-postrehy.
Eva Mužíková
Maruško, při čtení Tvých řádků jsem snad ani nedýchala, přestože jsem si byla vědoma, že jsi zde mezi námi, živá.. Také jsem takto jednou v moři byla odnesena do hloubky na lehátku, tvými slovy se mi vybavil ten strach a bezmocnost, které jsem prožívala... Jsi ale frajer, že jsi situaci zvládla, smekám. Hezké fotky, u těch zbytků chrámu Ti to sluší.... už nejsi bílá:)))
Věra Ježková
Maruško, to bylo napínavé. Ještěže jsi to zvládla ve zdraví. Já plavu asi jako Naďa.
Naděžda Špásová
Maruško, jak píše Zuzka, to ti opravdu nezávidím. To by se mně stát nemohlo, protože nejsem velký plavec, jsem ve vodě jen tam kam stačím. Hlavně, že jsi se ve zdraví vrátila a dovolenou si užila. Hezké fotky. :-)
Zuzana Pivcová
Maruško, takovou situaci Ti skutečně nezávidím, ale naštěstí Ti nebylo souzeno takhle skončit. Já jsem podcenila sílu moře před mnoha lety v Soči, to mi bylo 25 let. Vzpomněla jsem na to zde v někdejším článku Není moře jako moře. Jsem ráda, že se Ti na zájezdu i přes tento zážitek líbilo.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.