Stereotyp škodí tělu i mysli
Ilustrační foto: ingimage.com

Stereotyp škodí tělu i mysli

9. 10. 2019

Babi, přivezli jsme ti Řecka koření. A k čemu mi to bude? No k vaření přece. Já to nepotřebuji, vždyť stačí pepř, sůl, majoránka.

Takové debaty se odehrávají v mnoha rodinách. Někdo rád experimentuje, někdo naopak miluje stereotyp. Týká se to jídla, způsobu trávení volného času, oblékání, cvičení.

Když vnoučata přivezla jednasedmdesátileté Světlaně z Řecka tři balíky koření, vůbec neměla radost. Zdálo se jí příliš aromatické, nasekané na velké kusy, divné. Prostě jiné. A vše, co je jiné než to, co zná, Světlana nemá ráda.

„Jsem asi nudná, ale mě nebaví zkoušet nové věci. My vaříme léta stejně. Kdybych manželovi nasypala do svíčkové jiné koření, nechutnalo by mu to.“
„Není to koření do svíčkové. Zkuste si tím posypat kuřecí maso nebo tím posypejte rajčatový salát.“
„My neděláme rajčatový salát.“
„No právě, tak ho zkuste.“
„Proč? My ho prostě neděláme.“

Čím je člověk starší, tím hůře se ze zaběhnutých zvyků dostává. Argument vyznavačů stereotypu je jasný a logický: Proč bychom měli měnit něco, co nám vyhovuje, na co jsme zvyklí? Argument odpůrců stereotypu je také jasný a logický: Proč nezkoušet stále něco nového, když život nabízí tolik zajímavostí.

Je úplně jedno, jestli jde o způsob stravování či jinou oblast života.

Helena Konarovská, která prodává spodní prádlo, říká: „Spousta žen přichází s přesvědčením, že potřebují tu či onu velikost a ten či onen typ prádla či plavek. Podívám se na ně a hned vidím, že se mýlí. Ale ony odmítají něco jiného zkusit, trvají na svém. Když je přesvědčím a ony to vyzkoušejí, jsou překvapené, spokojené. Jen upadly do stereotypu, jednou kdysi samy sebe o něčem přesvědčily a už to pak nejsou schopny změnit.“

Některé ženy si celý život kupují stejný typ kalhot či sukní jen proto, že jim někdo kdysi řekl, že jim sluší. Přesněji, někdo jim řekl, že jim něco nesluší.

„Maminka mi kdysi řekla, že s mýma nohama si nikdy nesmím dovolit sukni nad kolena. Že mám silná lýtka. Tatínek to tehdy komentoval slovy, že jsem prostě festovní holka, která nohy jen tak něco nepodrazí. Tehdy mi bylo tak šestnáct, sedmnáct a mám ta slova dodnes v hlavě,“ vypráví jednašedesátiletá Jana. A pokračuje: „Od té doby nosím zásadně dlouhé sukně, ideálně až ke kotníkům nebo volné kalhoty. Mám pocit, že mám příšerně silné nohy. Na druhé straně se dívám po jiných ženách a zdá se mi, že je mají mnohem silnější a neschovávají je. Dcera i manžel ze mě mají legraci. Dcera mě neustále nutí zkoušet nějaké jiné typy oblečení, ale já odmítám. Vlastně mě to nebaví. Mám své dlouhé rozevláté hábity a už u nich zůstanu, byť ze všech stran slyším, že už je to nuda a že bych měla zkusit něco jiného,“ říká.

Stereotypní chování má velký vliv na fyzickou kondici. Zejména lidé, kteří se snaží hubnout, cvičit nebo měnit životní styl, by si na stereotypy měli dávat pozor. Když někdo léta cvičí stále stejné cviky, je to sice fajn, ale je riziko, že se jim tělo přizpůsobí a cvičení pak nemá takový efekt jako na začátku. Zkrátka, je nesmysl běhat každý večer stejnou trasou a pak dělat stejné cviky, když se nyní dá najít spousta tipů na to, jaké cviky jsou k čemu vhodné. A když člověk mění své běhací trasy, běhu si zpravidla užije více a necítí se být tak unaven. Neběží totiž stereotypně, nechová se jako křeček běžící v kruhu v kleci.

Jednou z oblastí, kde se láska ke stereotypům projevuje, je stravování.

„Zkuste svůj organismus překvapit něčím novým,“ říká Iva Málková svým klientům, které v hnutí STOB učí hubnout a zdravě jíst. „Tělo se rychle adaptuje na určitý druh stravování a stejně to funguje i v případě pohybové aktivity. Dbejte proto na pestrost stravy a obměňujte jídla. Ochutnávejte nové potraviny, zkoušejte nové recepty, nejezte stále dokola stejná jídla. Zkrátka, snažte se vyhnout jakémukoli stereotypu a překvapujte své tělo i chuťové buňky něčím novým,“ vysvětluje.

Právě přístup ke změnám je velmi dobrou ukázkou, jak rozdílní lidé jsou. Především je ovlivněn povahou, rozhodně víc než věkem. Existují osmdesátníci, kteří rádi prozkoumávají nová místa, rádi zkoušejí nová jídla, neváhají, když mají možnost vidět cokoli, co neznají. Existují padesátníci, kteří léta snídají rohlík se šunkou a vůbec by je nenapadlo, že se dá snídat i něco jiného.

Jenže právě schopnost vyvarovat se stereotypu je podle psychologů jeden z faktorů, který přispívá k takzvanému zdravému stárnutí. Člověk, který má chuť stále zkoušet něco nového, vlastně dává světu najevo: Já mám pořád chuť žít.

psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Jsem člověk, kterému by trochu stereotypu nevadilo (klíče a peněženku na svém místě) ale je to marný zápas od kterého mne s úspěchem odvede jakýkoliv podnět. Každý jsme jiný a co je pro někoho příjemné zpestření, druhého vyvede z míry na půl dne, takže nějaké předělávání druhých považuju za zbytečné...
Danuše D'Engeli
Ano, souhlasím s názorem, žádný stereotyp v životě. V mém osobním životě jsem stále improvizovala. Učení, oblékání, strava....... Bavilo mne to. I když nejsem úplně zdravá, dodává mi toto improvizování svobodu. Každý člověk může být kreativní a vyzkoušet spousty možností. Člověk není nikdy ničím a nikým omezen. Stačí jen chtít udělat kroky. které jsou sice namáhavé, ale vedou k radosti.
Hana Rypáčková
Marcelo Š. - dobrý.... Článek se hodí na mého přestárlého psa. Chodí nejraději po stejných trasách v parku, s nechutí je mění. Vyžaduje určitou stravu , lehá na svá oblíbená místa v bytě ...No , nedivím se , je hluchý a slepý, má rád své jisté...
Olga Škopánová
Stereotyp je škodlivý protože nenutí lidi přemýšlet a hledat jiné způsoby řešení.
Danka Rotyková
Stereotyp potřebuji jak kdy. Určitě mám ráda některá jídla vařená či pečená osvědčeným způsobem. Zrovna minulý víkend, to byly ale španěláky, jinak bych je nevařila. Pak ale přijde na řadu všedni den, kdy si ráda pro sebe dopřeji lehčí večeťi, a to znamená v říjnu třeba teplý zeleninový pokrm. Podívám se do lednice a použiju to, co mám k dispozici a v různém množství. Je to vždycky improvizace. A to mně vyhovuje, pojaždé trochu jiné a pokaždé dobré. Když ale jde o výběr oblečení, už tak kreativní nebývám. Udržuji si omezený počet oděvů, nemám ráda výstřelky módy. Takže se mi vyplatí umírněnost s trochou elegance. Myslím, že už dneska vím, co mi sluší a co ke mně rozhodně nepatří. Nad stereotypem nepřemýšlím, ale někdy je dost důležitý. Takže ...
Magda Škodová
Stereotyp mi tady připadá skoro jako sprosté slovo. Takže ho zbouráme, zrušíme...třeba si přestaneme stereotypně ráno a večer čistit zuby, klíče od bytu pro změnu uložíme do ledničky, řízky obalíme v kakau... Je to takové osvěžující, jiné, nové.
Jitka Hašková
Stereotyp mi vyhovuje, šetří mi čas,pak mohu dělat i to, co mě baví a není to stereotypní.
Věra Halátová
Stereotyp je jednotvárný, ustálený, navyklý vzorec chování a myšlení. Takže se nejedná jen o zvyk při vaření. Je to, že ráno vstanu v X:00 hodin, co pak denně dělám. Stereotyp je i to, že "na štědrovečerní večeři MUSÍ být ...". Narušte autistovi stereotyp a dostane záchvat. Stereotyp je i to, že se občas podívám na ty články "I 60" - tak to občas škodí mysli, tělu ne, to jen snad to, že chvíli sedím.
Zdena Proboštová
Jo, někdy překvapím i sama sebe :-))))))
Irena Mertová
Stereotyp jako takový základ potřebuji, dává mi pocit zázemí a bezpečí. Teprve potom mohu občas zkoušet ledacos nového, aby život nestál...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.