Přivítání v ranních brzkých hodinách s malou mořskou vílou, strážkyní Kodaně, je jediná možnost, jak se vyhnout mrakům turistů. Hýření o pátečních a sobotních nocí je pro obyvatele dánské metropole národní tradicí. Do deseti hodin ráno špinavé město, po desáté reprezentativní město svítící čistotou.
Po prohlídce Osla jsme pokračovali do dánského hlavního města, Kodaně. Naše první zastávka směřovala k ikoně města, Malé mořské víle, k níž jsme záměrně dorazili brzy za úsvitu, abychom se vyhnuli sáhodlouhé frontě během dne. Do sytosti jsme se mohli kochat pohledem na křehkou bronzovou krásku sedící na kameni.
Malá mořská víla za svítání.
Malá mořská víla v obležení turistů během dopoledne (foceno z plavby městem).
Poté jsme odjeli do centra a všichni, až na průvodce, jsme dostali pořádný šok. Hromady odpadků, páchnoucí zbytky jídla a pití se povalovaly na zemi. Měli jsme problém, kam šlápnout, a navíc nás provokoval uječený puberťák jedoucí za námi na předpotopním kole. Na lavičkách i na zemi vyspávali opilci. K dánské národní tradici patří: v pátek a v sobotu přes noc řádit, hýřit, opíjet se a dělat bordel. Bylo nám v tu chvíli jasné, proč se říká: "Piješ jako Dán." Za chvíli městem projížděly v hojném počtu úklidové čety s technikou, brázdily ulice a čistily silnice a chodníky. Do deseti hodin muselo být město dokonale uklizené a připraveno na nápor turistů.
Kodaň v sobotu ráno.
Kráčeli jsme pomalu městem, divili se a prohlíželi zajímavosti. Při průchodu nádvořím jednoho ze tří královských paláců, kde vlála vlajka, což znamenalo, že je přítomna královna, jsem zažila úsměvnou příhodu, třebaže mi do smíchu v tu chvíli nebylo. Zůstala jsem pozadu, jelikož jsem měla vyčerpanou kapacitu snímků ve fotoaparátu a pomalu při chůzi jsem mazala nekvalitní fotky. Najednou slyším obrovský řev. Lekla jsem se, otočila a spatřila dva vojáky z hradní stráže. Vyběhli z postranních dveří a cosi na mě křičeli. V první chvíli mě napadlo, že jsem šlápla někam, kam nemám, ale oni ukazovali na můj foťák. Koktavou angličtinou jsem vysvětlovala, že mám plnou paměť, mažu snímky a ukázala foťák. Mávli rukou a pustili mě. Celá rozklepaná jsem dohnala ostatní a postěžovala si. Manžel mi vysvětlil, že konali jen svou práci. Při sledování kamer mě nejspíš vyhodnotili coby podezřelou osobu, která pouští dron, a to je v blízkosti královského paláce přísně zakázáno.
Zaplatili jsme si okružní plavbu městem s odborným výkladem, ale po uplynulé noci strávené v autobuse jsme všichni minimálně polovinu doby strávené na lodi prospali. Probral mě až křik turistů u Malé mořské víly. Jaké štěstí, že jsme si audienci odbyli ráno hezky v klidu!
Dánské korunovační klenoty v zámku Rosenborg.
Po skončení plavby jsme uskutečnili plánovanou prohlídku zámku Rosenborg (Palác růží), nádherného renesančního zámku, sloužícího v současné době jako muzeum a královská klenotnice. Hlavním lákadlem byly korunovační klenoty. Celý den nás provázelo velké horko přesně jako v Oslu, a tak jsme chvílemi seděli a odpočívali. Při chůzi mě bolely moje slavné "oznobeniny" z Veslfjelletu a necítila jsem se ve "své kůži".
Čekala nás poslední noc autobusem domů a já byla utahaná jako pes.
