Zmínila jsem se na jednom ze setkání příznivkyň portálu, že jsem vlastně nikdy nebyla na Petříně a ráda bych se tam prošla. A tak slovo dalo slovo a v úterý 15. října jsem seděla ve vlaku směr Praha, kde na mě na nádraží už čekala moje budoucí průvodkyně po Petříně Jitka Hašková.
Oproti pondělí, kdy nebe zdobily mráčky a sluníčko, úterý bylo kalné jako voda po dešti. Nebe pokrývala jednolitá ocelová šeď a bohužel se na tom do večera nezměnilo nic. Nám to vlastně ani nevadilo, byly jsme rády, že neprší.
Z tramvaje č. 22 jsme vystoupily na Pohořelci a putování jsme zahájily u sochy Tychona Brahe a Johanna Keplera. Pokračovaly jsme Velkou strahovskou zahradou po promenádní cestě Raoula Wallenberga pod Strahovským klášterem, prošly do navazující Lobkovické zahrady, pozdravily se s Jaroslavem Vrchlickým a pokračovaly do zahrady Seminářské. Kolem Nebozízku a přes Hladovou zeď jsme vstoupily do zahrady Kinských.
Zastavily jsme se u dvou jezírek, prvního se sochou lachtana, druhého s vodopádem a sochou Herkula. Nevynechaly jsme překrásný dřevěný "karpatský" kostelík sv. Michala ze 17. století, přenesený sem v roce 1929 z Medvedovců u Mukačeva. A to už jsme dostaly v poněkud nepřejícím počasí chuť na dobrou kávu a rozhodly jsme se procházku zakončit v kavárně Letohrádku Kinských. Více slov snad netřeba, pojďte se projít nostalgickým petřínským podzimem prostřednictvím obrázků.