Fotografická výstava Česko očima seniorů v jesenickém divadle bude končit koncem října. Ráda bych ji jako skalní příslušnice i60 a snad i jako autorka některého z výstavních snímků viděla. Pohled na vlakové spojení, vyplivnutý milým idosem, mi rozjasnil líce. Zjistila jsem totiž, že cesta Roudnice nad Labem - Jeseník a zpět se dá docela v pohodě zvládnout v jednom dni. Sice to představuje víc hodin ve vlaku než v Jeseníku, ale to se dá zvládnout. I začala jsem se chystat na cestu. Aleno, budeš spát u nás, přišel mi vzkaz a bylo rozhodnuto. K Eleně Valeriánové se přidala ještě Zdenka Žichovská a v pondělí 20. října mě z mlhou zastřené Roudnice unášely České dráhy směr Morava. Někde za Českou Třebovou se mlha rozplynul,a a když na mě v Zábřehu na Moravě mávala Zdenka, která kvůli mně vstávala ve čtyři ráno, aby stihla ještě jiné svoje záležitosti, už svítilo sluníčko. Společně jsme dorazily do Jeseníku a přivítaly se tam s Elenou.
Prohlédly jsme si nejen pěknou výstavu, ale prošly se spolu Jeseníkem. Kvůli časovému presu jsme si nevyšláply vzhůru do lázní po svých, ale nechaly se tam dovézt. Po kávě v luxusním lázeňském domě Priessnitz jsme se vydaly na okružní vycházku lázeňským parkem. Podzim se nám předváděl v těch nejúžasnějších barvách, jaké si pro toto roční období můžete představit, a sluneční paprsky nás donutily sundat bundy. Obešly jsme park, protkaný mnoha cestičkami a vyzdobený památníky a prameny, podívaly se dolů na Jeseník, na protější Zlatý chlum a Křížový vrch i vzdálenější Praděd. Loudaly se Balneoparkem s Hájem víly Ozdravy, kde se nabízí nejrůznější způsoby vodní terapie, abych tak řekla od pitné kúry po kúry koupací. Ze stejného důvodu jsme se opět nechaly vyvézt na protější Křížový vrch, kde je kaplička a překrásný horský penzion. Odtud jsme sešly cestičkou křížem krážem podél křížové cesty. Elena mě provedla "svojí trasou", odkud nosívá krásné obrázky. Čas neúprosně ubíhal a po pohádkových dvaceti šesti jesenických hodinách se jen zaprášilo. Po čem se nezaprášilo ani nezapráší, to jsou vzpomínky na pěkné chvíle s kamarádkami, a mně nezbývá než znovu opakovat - díky, holky; díky přátelství napříč republikou; díky íčko, bez jehož síly bychom se nikdy nepotkaly.
