Jít na třídní sraz základní nebo střední školy po 50 letech?
Ilustrační foto: pixabay.com

Jít na třídní sraz základní nebo střední školy po 50 letech?

31. 10. 2019

Nechce se vám navštívit setkání třídy po 50 letech a hledáte důvody, proč? Zde je naopak několik důvodů, proč na sraz jít.

I když se nám tomu nechce věřit, najednou je to tady - slavné 50. výročí ukončení školy. Už dávno si trochu nostalgicky říkáme: To to uteklo. Vypadá to jako klišé: Už 50 let, jsme skutečně tak staří?

A teď je tu velké dilema. Možná i otázka, kterou položíme jednomu či dvěma přátelům, s nimiž jsme zůstali po léta ve styku: Ty tam půjdeš? A jaký to má smysl?

Srovnání s předchozími srazy
I když to nemusí zcela platit, rýsuje se určitý náznak odlišností jednotlivých srazů.

Po 10 letech - připadáme si stále ještě trochu jako spolužáci, doznívají určité vztahy či pocity ze školy, kdo je frajer, kdo s kým kamarádí, kdo trochu přibral, kdo má lepší zaměstnání, kdo kde cestoval, zda je někdo již v manželství a má děti. Ve hře jsou stále ještě rivality a skupinky. Ještě je možnost spojit se s dřívější láskou nebo najít novou.

Po 20 letech - je to o tom, zda se nám osobně a společensky daří, budujeme kariéru, máme děti, případně jsme rozvedení a začínáme znovu.

Po 30 letech - jsme pracovně na vrcholu, ale osobně řešíme často problémy, a to i s vlastními dětmi, víc pociťujeme život. Kdo jsme a kam jsme to "dotáhli", a většinou se už lidé přestávají srovnávat s druhými.

Po 40 letech - najednou nemůžeme uvěřit, že nám bude záhy 60 a pak půjdeme do důchodu, srovnáváme svou vizáž, ale v klidu, bez závisti, je to velmi uvolněné setkání.

A tak se dostáváme k tomu, že si nyní říkáme, jaký má smysl setkat se po 50 letech? Abychom viděli, jak jsme zestárli? Abychom si říkali, kdo vypadá lépe nebo hůře než my? Kdo vlastně jsou ti staří lidé? Čím nás mohou překvapit?

Nyní jsou ve hře hlavně vnuci, kdo je spokojený v důchodu, kdo stále ještě dobrovolně pracuje a kdo ani náhodou, kdo se jak zdravotně cítí, jaké má koníčky.
50. výročí je sraz, pro který se mnoho lidí právě z obavy ze stáří nerozhodne. S myšlenkou, že už to nepotřebují a že ty lidi stejně už pak nikdy neuvidí. Co máme vlastně společného?

Jít na sraz po 50 letech je čest
Když se zúčastníme nebo se předběžně informujeme u hlavního organizátora, někdy žasneme, kolik lidí už nežije. Ano, je to šok. Oni už se zúčastnit nemohou, ačkoliv by možná rádi chtěli. My můžeme. Takže byste měli jít už z toho prostého důvodu, že jste naživu. Pokud se vaše třída rozhodne scházet ještě později, bude vás chybět stále více a budete si stále vzácnější.

Neúčast by vás možná později mrzela
Pokud se vám moc nechce jít, položte si otázku, zda vás to dodatečně přece jen nebude mrzet, zvláště, když vás někdo bude dodatečně o srazu informovat jako o zdařilém. Nebyl váš důvod nejít přece jen pošetilý?

Hovořte o současnosti, ne o minulosti
Při srazu po 50 letech už nemá smysl srovnávat s minulostí, většinou se nehodnotí ani předchozí srazy. Je to setkání tady a teď, setkání docela nových lidí, za kterými je vidět bohatý život. Každý něco, byť rozdílného, dokázal. Můžeme k ostatním přistupovat s klidem, dobrosrdečností a bez nesmyslné závisti a srovnávání. Můžeme se bavit o současnosti, politice, kultuře, o potomcích a jejich rodinách, i o vyhlídkách a plánech do budoucna.

Ať se vám to líbí nebo ne, je to vaše parta
Je to skupina lidí, jako žádná druhá. Mnohé znáte třeba už od školky, to je něco! A strávili jste společně, lépe či hůře, i období dospívání. Jste spolu spojeni vývojovou etapou, která je úžasná a také nelehká..

Je to vlastně ikonické
Jděte, ne-li z jiného důvodu, tedy alespoň pro tu samotnou událost, nad kterou mnozí mladší žasnou. Ne všichni půjdou na "sraz třídy po 50 letech". Jděte, přidejte se k zábavě, nechte se zdvořile a s respektem obsluhovat číšníky, pošlete si navzájem pořízené snímky. Je to jedinečná událost, která se už nebude opakovat.

A jaký je váš důvod, proč jdete (nejdete) na podobný školní sraz? Připadá vám to formální? Jsou to pro vás dnes už neznámí lidé nebo se dokážete na jeden den stát zase partou spolužáků? Co je hlavní náplní vašeho srazu? Máte dokonce ještě žijící pedagogy? Vzpomenete společně na již nežijící?

škola vzpomínky
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Andrea Bravermanová
Srovnáváme svou vizáž, ale v klidu, bez závisti...to je tedy velice naivní. Narozdíl od diskutujících zde školní srazy pamatuju jako setkání lidí, kteří si objednají na společný účet, nezaplatí a včas odejdou...na konci bývala sekera tak 3000... Ne, už nikdy víc.
Václav Soukup
Školní srazy jsou super ! Nehrozí už na nich žádné milostné pletky, i když naše " kočky " vypadají i v 70-ti báječně ! Úžasné je to, že všichni účastníci díky dobrému vychování v životě uspěli a nemají žádné existenční problémy. Škoda jen, že postupně přibývá těch, kteří už mezi námi nejsou !
Eva Kopecká
Ano, byla jsem nedávno na srazu po 40...a bylo to bezva. Zcela jsem zapomněli, že máme doma rodiny, v kapsách mobily a povídali si...hlavně vzpomínali na různé školní zážitky a kantory, většina jich už nežije. Jak přibývaly hodiny, stávaly se tváře spolužáků z původních tipů příchozích jaksi bližšími a známějšími...a fajn bylo i to, že jsme se dohodli, že se budeme scházet pravidelně každý rok.
Alena Várošová
Organizovala jsem srazy jak ze základky,tak z učňovky po 5 letech.Práce je s tím nad hlavu.Ze střední školy to organizovala solužačka,pak se na to vykašlala a já na srazy z učňovky taky.Nechala jsem si jen ZŠ a protože jsme se scházeli 3 třídy a bylo nás moc,tak jsi každá třída organizujem už kažným rokem svoji třídu.Organizujem to se spoužákem a chodí stále jedn a ti samí.Bývá nás i s učitekou 22 osob.Jezdí i zdaleka a někteří splužáci nebyli ani na jenom srazu,tak je už druhým rokem nezveme.Setkání bývají srdečná,dostaneme každá růži od spoužáků,učitelka kytku.Míváme hudbu a vždy zorganizujeme nějakou akci zámek Úsov,hrad Bouzov,věznice Mírov, jeskyně,pivovar - soukromá ekurze.Sraz začíná kolem poledne a končí ve 22 i 23 hodin.Když odcházejí tak si říkáme zase za rok.
Dana Puchalská
A na setkání s maturanty máme ještě pár let čas. Leda, že bychom oslavili 30 let od nástupu na SEŠ,..... :-) :-). A to by byl asi "mazec" a práce pro detektiva jako byl kdysi S. H.
Zdenka Jírová
Scházíme se dost pravidelně jak se základní školou / letos to bylo po 60 letech/, tak se střední školou a letos to bylo 56let od maturity. Také se scházíme pravidelně, i když několik z nás už nepřijde nikdy a někdo" pauzíruje" , protože na tom v danou dobu není zdravotně nejlépe. Ale stále o sobě víme a setkáváme se rádi.
Marie Měchurová
Tak to u mě nehrozí, miluju všechny srazy !! Dokonce si pamatuju i jména. Školní léta byla ta nejkrásnější, byli jsme mladí a bezstarostní……..
Soňa Prachfeldová
Scházíme se pravidelně jak základka, tak střední, spíše přijedou ti, co bydlí dál, než ti, co to mají u nosu. Také již zabýváme, jsme rádi, že se vidime6.
Zdenka Soukupová
Patřím k organizátorům srazů ze základky i gymnasia. Je s tím trochu práce, to jo, ale dnes má každý mobil a e-mail, tak je svolání spolužáků jednoduché. Na srazy někteří nechodí, ale vždy se sejde "zdravé jádro". S gymnasiem míváme srazy někde v přírodě i s ubytováním. Nemoci jsou tabu, jinak probereme ve volných chvilkách všechno možné. Ve volných chvilkách píšu proto, že vždycky máme nějaký program. Třeba sportovní hry (hod míčkem do košíku, trefit se plastovým kroužkem na klacek...), spartakiáda (cvičení v sukýnkách z krepového papíru na hity ze sedmdesátek), hledání pokladu (lahev vína ukrytá někde za stromem) atd. Pak si k tomu zazpíváme s harmonikou, houslemi a kytarou, večer opečeme buřty na ohni a vždycky se opravdu hrozně nachechtáme. Organizuju to proto ráda. A Spolužáci na Seznamu mi trochu chybí.
Drahomíra Stínilová
Letos před létem jsme měly také sraz po 50 letech. Záměrně píši koncovky y, protože jsme byli humanitní třída a byli tam jen 4 kluci. Z toho dva už nejsou a zbylí 2 jsou nedostupní. Přesto jsem tam ráda šla a nelitovala. Vytáhly jsme staré černobílé fotky z výletů a vzpomínaly na různé příhody s profesory i naše. Protože jsme si prožily všechny něco, ať dobré či zlé, co nás posunulo dál, neřešily jsme ani spokojenost v důchodu, už ani vnoučata, protže mnohé mají pravnoučata a je v tom takový maglajz, že si to člověk nepamatuje, a jestli má někdo víc vrásek nebo kil, to už vůbec ne. Prostě to bylo příjemné a vůbec nelituji, že jsem tam byla.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.