I když se nám tomu nechce věřit, najednou je to tady - slavné 50. výročí ukončení školy. Už dávno si trochu nostalgicky říkáme: To to uteklo. Vypadá to jako klišé: Už 50 let, jsme skutečně tak staří?
A teď je tu velké dilema. Možná i otázka, kterou položíme jednomu či dvěma přátelům, s nimiž jsme zůstali po léta ve styku: Ty tam půjdeš? A jaký to má smysl?
Srovnání s předchozími srazy
I když to nemusí zcela platit, rýsuje se určitý náznak odlišností jednotlivých srazů.
Po 10 letech - připadáme si stále ještě trochu jako spolužáci, doznívají určité vztahy či pocity ze školy, kdo je frajer, kdo s kým kamarádí, kdo trochu přibral, kdo má lepší zaměstnání, kdo kde cestoval, zda je někdo již v manželství a má děti. Ve hře jsou stále ještě rivality a skupinky. Ještě je možnost spojit se s dřívější láskou nebo najít novou.
Po 20 letech - je to o tom, zda se nám osobně a společensky daří, budujeme kariéru, máme děti, případně jsme rozvedení a začínáme znovu.
Po 30 letech - jsme pracovně na vrcholu, ale osobně řešíme často problémy, a to i s vlastními dětmi, víc pociťujeme život. Kdo jsme a kam jsme to "dotáhli", a většinou se už lidé přestávají srovnávat s druhými.
Po 40 letech - najednou nemůžeme uvěřit, že nám bude záhy 60 a pak půjdeme do důchodu, srovnáváme svou vizáž, ale v klidu, bez závisti, je to velmi uvolněné setkání.
A tak se dostáváme k tomu, že si nyní říkáme, jaký má smysl setkat se po 50 letech? Abychom viděli, jak jsme zestárli? Abychom si říkali, kdo vypadá lépe nebo hůře než my? Kdo vlastně jsou ti staří lidé? Čím nás mohou překvapit?
Nyní jsou ve hře hlavně vnuci, kdo je spokojený v důchodu, kdo stále ještě dobrovolně pracuje a kdo ani náhodou, kdo se jak zdravotně cítí, jaké má koníčky.
50. výročí je sraz, pro který se mnoho lidí právě z obavy ze stáří nerozhodne. S myšlenkou, že už to nepotřebují a že ty lidi stejně už pak nikdy neuvidí. Co máme vlastně společného?
Jít na sraz po 50 letech je čest
Když se zúčastníme nebo se předběžně informujeme u hlavního organizátora, někdy žasneme, kolik lidí už nežije. Ano, je to šok. Oni už se zúčastnit nemohou, ačkoliv by možná rádi chtěli. My můžeme. Takže byste měli jít už z toho prostého důvodu, že jste naživu. Pokud se vaše třída rozhodne scházet ještě později, bude vás chybět stále více a budete si stále vzácnější.
Neúčast by vás možná později mrzela
Pokud se vám moc nechce jít, položte si otázku, zda vás to dodatečně přece jen nebude mrzet, zvláště, když vás někdo bude dodatečně o srazu informovat jako o zdařilém. Nebyl váš důvod nejít přece jen pošetilý?
Hovořte o současnosti, ne o minulosti
Při srazu po 50 letech už nemá smysl srovnávat s minulostí, většinou se nehodnotí ani předchozí srazy. Je to setkání tady a teď, setkání docela nových lidí, za kterými je vidět bohatý život. Každý něco, byť rozdílného, dokázal. Můžeme k ostatním přistupovat s klidem, dobrosrdečností a bez nesmyslné závisti a srovnávání. Můžeme se bavit o současnosti, politice, kultuře, o potomcích a jejich rodinách, i o vyhlídkách a plánech do budoucna.
Ať se vám to líbí nebo ne, je to vaše parta
Je to skupina lidí, jako žádná druhá. Mnohé znáte třeba už od školky, to je něco! A strávili jste společně, lépe či hůře, i období dospívání. Jste spolu spojeni vývojovou etapou, která je úžasná a také nelehká..
Je to vlastně ikonické
Jděte, ne-li z jiného důvodu, tedy alespoň pro tu samotnou událost, nad kterou mnozí mladší žasnou. Ne všichni půjdou na "sraz třídy po 50 letech". Jděte, přidejte se k zábavě, nechte se zdvořile a s respektem obsluhovat číšníky, pošlete si navzájem pořízené snímky. Je to jedinečná událost, která se už nebude opakovat.
A jaký je váš důvod, proč jdete (nejdete) na podobný školní sraz? Připadá vám to formální? Jsou to pro vás dnes už neznámí lidé nebo se dokážete na jeden den stát zase partou spolužáků? Co je hlavní náplní vašeho srazu? Máte dokonce ještě žijící pedagogy? Vzpomenete společně na již nežijící?