Následující situace se odehrávala v tramvaji mířící z centra Ostravy na sídliště Hrabůvka. Jedna dáma seděla, druhá stála u ní a začetla se do letáku umístěného nad oknem.
„Dávej pozor, něco ti přečtu, jo?“
„Něco zajímavého?“
„Poslouchej, je to pozvánka na nějakou akci. Jmenuje se Devop Day summit. Dále pod tím stojí program: Customer centric action, cross-functional autonomous teams a automat everything you can. Myslíš, že fakt jedeme do Hrabůvky a nejsme v New Yorku?“
„Tak mladí tomu asi rozumí, na rozdíl od nás.“
„Mladý muži, vy rozumíte tomu, co tady píší?“ ptala ihned druhá dáma vedle stojícího muže ve věku asi čtyřicet let. Rozesmál se: „Na to už jsem taky starý, madam. Myslím, že o co přesně jde, nevědí ani ti, kteří ten plakát psali.“
Jeden pětačtyřicetiletý řemeslník se letos rozhodl jít na takzvanou volnou nohu. Po letech v zaměstnání se rozhodl, že si zařídí živnostenský list. „Paní na úřadu na mě nejdříve vybafla, že jsem si měl předem vše vyplnit on-line, pak mi řekla, ať si oskenuju potřebné doklady. Když jsem řekl, že nevím, co to je oskenovat, viděl jsem, jak se na mě ona i ostatní úřednice dívají a okamžitě mě řadí do kategorie: debil. Syn se pak smál a vysvětlil mi, že skenování je ofocení a že tu funkci běžně ovládají chytré mobily. Jenže já mám klasický starý tlačítkový a po jiném netoužím. Jestli to podnikání bude obnášet takové věci jako skenování a jiné anglické výrazy, tak se na to raději zavčasu vykašlu,“ vypráví. Vše bylo dovršeno tím, když mu mladá úřednice řekla, že mu pošle mesidž, tedy zprávu.
Vlastně to ještě završeno nebylo, doma mu žena oznámila, že je nejvyšší čas zabůkovat dovolenou na léto. „Snad zamluvit, zařídit, ne zabůkovat,“ zaúpěl.
Pronikání anglicismů do češtiny nabralo velkou rychlost už v devadesátých letech, kdy lidem připadalo atraktivní vše takzvaně západní. Zároveň do Česka přišla řada zahraničních firem a používání angličtiny i její míchání do češtiny probíhalo vlastně přirozeně. Některé výrazy podle jazykovědců zdomácněly a dokonce češtinu obohatily.
„Situace není dramatická, jak se někdy říká. Pokud jde o pojmenování něčeho, k čemu v češtině není ekvivalent, není třeba se vzpírat,“ říká jazykovědec Martin Prošek.
„Přejímání slov z jiných jazyků není nový jev, dříve čeština přejímala slova z řečtiny, latiny, němčiny, francouzštiny,“ uvádí jazykovědkyně Markéta Pravdová.
Anglické výrazy navíc podobně jako do češtiny pronikly i do jiných jazyků. Angličtina je zkrátka jazykem rozšířeným a tak jde o jev vlastně přirozený.
Starší generace, která na takový příval anglických výrazů nebyla zvyklá, to často nechápe. Ale pro mladší generaci jsou některá anglická slova používaná v českých větách naprosto normální a diví se, že se jim někdo diví.
„To je fakt random video, pusť si ho, je to message, kterou chci šířit. Je to navíc real, fakt vyšší level.“ Takovou zprávu nedávno psala vnučka sedmašedesátileté Vlaďky své sestřenici. Vlaďka seděla vedle ní, takže viděla, co píše. „Já si připadala jako bych byla v cizí zemi. Když jsem se jí ptala, proč nepoužije místo message slovo zpráva nebo vzkaz a místo level slovo stupeň, holka na mě koukala a bylo vidět, že vůbec nechápe, proč se ptám. Pro ni jsou ta slova normální, ona vůbec nepřemýšlí, jestli jsou česká nebo anglická. Vlastně je to výhoda, snáz se učí angličtinu, snáz se dorozumí ve světě. Ale já si nemůžu pomoct, já trpím,“ říká bývalá učitelka češtiny Vlaďka.
Nicméně mnohé anglicismy se v češtiny tak zabydlely, že je nyní používají lidé bez rozdílu věku, vzděláni či postavení. „Půjdeme si zašopovat,“ nyní řekne dvacetileté děvče stejně jako sedmdesátiletá žena. Stejné je to výrazem bookovat. „Zabůkoval jsem nám zájezd,“ říká nyní běžně kde kdo, když chce oznámit, že zájezd objednal, zamluvil, zarezervoval. Stejně tak mnoho lidí občas o někom prohodí, že je happy. Zkrátka, některé anglické výrazy se už v češtině zabydlely tak, že si lidé ani neuvědomují, že jsou to přistěhovalci. A je na každém, jestli je bere jako veselé zpestření nebo je bude odsuzovat.
