Doma jsem tak trochu studovala, kam by se dalo po oba dny jít, abychom se jen neválely na gauči či posteli a necpaly naše břicha vším tím jídlem, které jsme s sebou vezly a které nám nachystal také majitel chaty, který byl velmi laskavý, vstřícný a moc příjemný mladý pán. Musely jsme brát zřetel také na nevlídné deštivé a docela chladné počasí.
V den příjezdu jsme se posilnily kávou a za asi hodinu po příjezdu jsme vyrazily k Hranické propasti, která je světově nejhlubší propastí a ani robot zatím nedosáhl dna. Na druhý den hned dopoledne jsme využily toho, že nepršelo a vydaly se pěšky do nedalekého města Hranice na Moravě. A dobře jsme udělaly. Po obědě v jedné jídelně jsme navštívily synagogu, zámek kde jsou stálé expozice Hranické nemocnice a také palných zbraní. V synagoze mimo jiné jsme se dověděly také něco ohledně Hranické propasti - zejména jejího vzniku a také něco z historie tohoto města. Moc nás překvapila vstřícnost všech pracovníků v muzeu i synagoze.
A co se chaty týče, je to zcela nová chata postavená na původních základech, roubená, moderně zařízená s peletovými kamnami a saunou v nádherném přírodním prostředí, obklopená velkou zahradou s ovocnými stromy, kde se na trávě pase stádo oveček a beranů, také slepice a společnost dělá také krásné starší kotátko!