Častý sen pro mladé, ale problém pro seniory - to je život na vesnici
Ilustrační foto: ingimage.com

Častý sen pro mladé, ale problém pro seniory - to je život na vesnici

25. 11. 2019

Příbuzní bydlí blízko sebe a navzájem si pomáhají. Člověk se necítí sám, má v okolí spoustu přátel. Je tam čilý komunitní život. Čím je obec menší, tím lépe se v ní žije. A čím je člověk starší, tím více to ocení. Tak pozor, to jsou mýty spojené s životem na venkově.

Realita však bývá často výrazně jiná. Venkov už dávno není takový, jaký ho známe z historických románů.

Jednaosmdesátiletá Magdaléna žije sama v rodinném domku v malé beskydské obci. Je deset let vdova. Za těch deset let jí dvě sousedky zemřely, další dvě se odstěhovaly do domova pro seniory. Jejich domky koupily mladé rodiny. „Udělali si vysoké ploty. Přijedou auty z práce a zalezou. Vlastně je vůbec neznám. Byla jsem zvyklá, že si lidé povídali přes ploty, všichni se tu znali. Teď se obyvatelstvo naší obce úplně změnilo, nemám tu s kým promluvit,“ vypráví. Její syn žije v Praze, on nebo vnučka za ní co dva měsíce jezdí, ale celkově se cítí být osamělá, izolovaná. „Nemám se ani kam jít projít. Les, který byl za obcí, je vykácený. Po cestě mezi domky jezdí spousta aut. Za domem, kde bývaly krásné louky, vyrostla plechová obluda, je to nějaký velkosklad. Nepořádají se tu žádné akce, paní starostka je sice šikovná a hodná, ale říkala, že o ně lidé nemají zájem. Jestli si někdo myslí, že stáří na vesnici je fajn, měl by si to zkusit,“ říká.

Podobně mluví Ivan, sedmdesátiletý obyvatel malé obce na Opavsku. „Zmizela odsud pošta, obchod, lékař. Už to zabalil i kamarád, který tady provozoval hospodu. Neměl kšefty, tak zavřel a odstěhoval se k mladým do baráku do města. Není tu kam jít. Na nákup, k lékaři, všude musím jet autem, autobus také jezdí méně často než jezdíval. Děsím se toho, že jednou nebudu schopný auto řídit. Ředitelka školy se tady občas snaží dělat nějakou besedu ve škole, ale moc lidí tam nechodí, tak s tím asi skončí. Každý si tu žije po svém, na svém. Vždy se směji těm řečem, že na venkově k sobě lidé mají blíž a tak. Nesmysl. Mladí odsud stejně odcházejí a staří žijí osaměle a uzavřeně,“ tvrdí.

„V Praze je nyní čilejší komunitní život než na venkově, kde jsou lidé více separovaní,“ uvedl Michal Roman, autor knihy Obec naskrz skrz.

Socioložka Lucie Vidovičová, která se specializuje na jevy spojené se stárnutím populace, má k tomu tématu následující poznatek: „Senioři žijící na venkově se musejí více umět postarat sami o sebe. Musejí řídit auto do pozdního věku, protože nemají městskou hromadnou dopravu, která by je všude dovezla. Pokud jsou aktivní, neprojevuje se to tak, že chodí do divadel a na univerzity třetího věku, ale spíše se věnují svým zájmům jako je například zahradničení.“

Žít nyní na vesnici a nemít auto je zpravidla velký problém. Z mnoha obcí vymizely malé prodejny potravin, na které byli starší lidé zvyklí. Je jasné, že single žijící seniorce více vyhovuje, když si denně zajde pro čerstvé pečivo do malé prodejny, než když musí na velký nákup do hypermarketu v nejbližším větším městě. Jak? Autobusem? Jak ten nákup utáhne? Autem? Co když auto nemá nebo nemá řidičák? Pomůže jí někdo? Odveze ji někdo? Kdo? Pokud nemá příbuzné, kteří žijí ve stejné obci, zpravidla ji takovou pomoc nemá kdo nabídnout. A protože většina mladých lidí z malých obcí odjíždí za studiem či za prací a už se natrvalo nevrací, pomoc jí nemá kdo. Jenže s tím se nepočítá a tak v mnoha malých obcích nejsou dostupné různé pečovatelské a asistenční služby, které senioři využívají ve větších městech.

„V malých obcích se lidé často potýkají s nedostatkem sociální a zdravotní péče,“ uvedla Jana Kuchyňková, ředitelka společnosti Senior Care, jedné z těch, které poskytují pečovatelské služby.

Takže pozor, nepředstavujme si, že stáří na vesnici znamená pohodové posedávání na zahrádce, milé sousedy, kteří se ptají, co mají přivézt z obchodu, spoustu zábavných akcí v místní hospůdce a spoustu příbuzných v nedalekých staveních, kteří několikrát denně volají? Babi, nepotřebuješ něco? Babi, neseme ti koláč.“

Současný venkov velmi často naopak tvoří shluky domků, ve kterých žijí lidé, kteří tráví celý den v práci a vlastně se ani vzájemně pořádně neznají. A lidé vysokého věku se v nich cítí mnohdy více osamělí než jejich vrstevníci žijící ve velkých městech.

bydlení vesnice
Hodnocení:
(4.8 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rarasch
Pokud člověk nevyrostl na vesnici anebo ji pamatuje z dob OBYČEJNÝCH sousedských vztahů, je vesnice úžasný azyl pro duši , ale pak nastává ALE: 1) mnohde doprava, 2)vzdálenost k lékařům, kteří prakticky kromě trvale ležících pacientů nevykonávají návštěvy, 3) takřka nulová kultura nebo diskotéka pro mladé,4) kde nejsou tzv."večerky", nulová možnost nákupu,5) sednout si na někde na kávu je nemožné , 6) i ty nejlépe vychovaní děti jsou přetížené a většinou daleko , atd. atd. Pak podle mé osobní zkušenosti mi vychází, že i ten nový dům s bazénem je reálně obyvatelný od května do září. Je mi líto!
Soňa Prachfeldová
Život na vesnici má své přednosti i zápory. Dokud je člověk soběstačný, tak je také více fit - je více v přírodě, má více aktivit, př. zahrada, dlouhé vycházky do přírody, bližší soužití lidí , větší bezpečí před různými živly. Auto je nutností i zábavou, dojet si kam potřebujeme a chceme. U nás se rozšiřují sociální služby od pověřené ,obce pro osamělé, nemocné seniory, počovatelka velký nákup, odveze seniora k lékaři, vezme prádlo do pečováku k vyprání, senior na tyhle služby dostane příspěvek, takže se blýská na lepší časy i v těch malých vesničkách. A také jednotlivé obce pořádají slavnosti, poutě, různé jiné kulturní a sportovní akce a ti občané se jedou podívat vzájemně do okolních obcí. Starostové zase vidí novinky, co se kde děláa třeba mohou i trochu opisovat. Prostě není to anonymní život , jako na velkém městě.
Jana Gondášová
Vesnice je klidnější místo, nemusí se člověk bát vylézt ven, ale musí být podmínky jinak je to v háji, obecně k sobě měli lidi dřív blíž, věřím, že to může být pro někoho velice těžké, paní má věk a to už není pro mladé lidi přínos.
Věra Halátová
Před čtyřiceti lety jsme se s manželem odstěhovali z Brna do obce pod horami. Manžel sice před 25 lety zemřel, ale já bych neměnila tuto obec zpět za Brno v žádném případě. Do malého města to mám autobusem tři zastávky, dnes za 4,-- Kč, nebo autem, když jedu na větší nákup. I když nemusím, v obci jsou tři obchody s potravinami a drogerií. Ve městě mohu nakupovat ve čtyřech větších marketech, ve třech řeznictvích a v obchodech s oblečením a obuví. Ve městě existuje sdružení seniorů, které je zapojeno do U3V. Je tady krásná příroda, čistý vzduch. Můj pohled z okna na panorama pohoří, něco nádherného. V obci jsou lidé mladí, mladší i nejmladší, staří, starší i nejstarší. Máme tady praktického lékaře, máme zubního lékaře. V blízkém městečku je nemocnice, jsou tam odborní lékaři. Naše obec pořádá pro seniory poznávací zájezdy, různá setkání např. u cimbálové muziky. Máme knihovnu, která obsahuje několik tisíc titulů a obec nakupuje knižní novinky. I tak existují škarohlídi, kterým toto všechno nevyhovuje a neustále nadávají a stěžují si.
petr musil
Petr Musil-Dobrý den,s článkem musím plně souhlasit.Dnešní život na vesnici,není nic moc.Bez auta se neobejdete,nic nefunguje,obchody zrušeny,hostince zrušeny,všude daleko,lidé se pomalu neznají a hodnoty co dřív byly jsou pryč.Nefunguje nic,tak jako dřív.Myslím,že je to obraz celé společnosti,tím nechci házet všechny do jednoho pitle.Mladí lidi utekli za prací a lepším životem a na vesnici se jen přežívá.Je to důsledek od 90let a kde jsme po 30 letech,to at´si každý posoudí sám.Ti co nemají na dnešní ceny nemovitostí,musí žít na vesnicích,protože jinou volbu nemají.Lékaři také nechtějí ordinovat na vesnicích a asi proč?Ano vím,jsou i vesnice kde to funguje,ale je to o lidech a poloze místa vesnice.Nejsem důchodce starobní,ale invalidní,jsem mladý,ale život na vesnici ,kde žiji je přesně takový,jak je v článku-takže o ničem.Hezký den přeji všem.
Pavla Žídková
Bydlím celý život na vesnici s dobrým spojením do dvou větších měst. Máme lékaře, zubaře, slušně zásobovaný obchod, velmi dobrou hospodu, z několika zdrojů vozí seniorům docela dobré obědy, a nijak drahé, funguje tu klub důchodců.... Že se lidé mezi sebou moc nebaví, je často i věcí některých seniorů, kteří jsou občas nevrlí a na mladé se koukají přes prsty. Celá naše společnost spěje k většímu odloučení a ani ve městě to nebývá lepší, naopak, senioři se často z bytu ani nehnou. Bohužel domovů pro seniory a služeb, které by mohli senioři v tomto směru využívat, je strašně málo.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moje známá žije v malé obci vzdálené do Rokycan cca 15 km. V obci je jen hospoda, chybí obchod či lékař. Naštěstí má auto a tak jezdí nakupovat do města. Vždy sebou vezme dvě či tři známé z vesnice. Tak si vzájemně pomáhají a navštěvují. Nechce ale do města, protože miluje práci na zahrádce. Život na vesnici má své klady ale i zápory a tak je tomu i ve městě. Já žiji jako na vesnici, ale do centra města to mám pár stanic MHD.
Danka Rotyková
Článek je vyčerpávající, zajímavý, ale myslím si, že chybí cca 10 procent, ve kterých by byla vyjmenována pozitiva vesnice pro seniory. Život na vesnici znám velmi dobře, ale od 23 let jsem tam byla pouze o víkendech. Kdybych mohla vše na světě ovlivnit, chtěla bych žít se svými nejbližšími na pěkném malém městě, kde jsou veškeré služby. Naše sídliště se tomu tak trochu podobá, i když namísto rodinných domků vidím panelové domy. Já osobně tady nemám se vztahy problém, horší to pro mne bylo právě na vesnici.
Rostislav Mraček
Z článku jsem nabyl dojmu, že život na vsi není příjemný. Jistě to tak u někoho může být, ale ne pro všechny, a ne všude. I na vesnicích se lze setkat s příjemnými aktivitami kulturními, sportovními, společenskými, stojíme-li o to jsou i vztahy mezi generacemi uspokojivé. Vyjdete ze dveří a už můžete prohodit slovo s kolemjdoucími. Z mnohých obcí se dá dojet i veřejnou dopravou do divadla, na koncert, bazén. Je možné si vyjít do polí, k řece, rybníku, do lesa či do hor, záleží, co je nablízku. Nestačíte-li obhospodařovat zahradu, určitě se najde soused, který alespoň trávu pokosí. Nepopírám, že někdo se necítí komfortně, ale to je možné i ve městech.
Marie Faldynová
Ve dvaceti letech jsem odešla z Prahy a nelituji. Z rámusu veřejné dopravy jsem brzo nervozní a trocha nepohodlí na malém městě mi nevadí. Zatím zvládám cesty vlakem a autobusem a dojdu i do lesa. Se vztahy mezi lidmi podle mne nejvíc zamávala televize. Každý si vybere co ho zajímá a bez druhých se obejde, nebo si to aspoň myslí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.