Na začátek odposlechnutý hovor dvou žen ve věku kolem sedmdesátky.
„Moje snacha si neustále stěžuje, že nic nestíhá. Říká, že letos vůbec neví, jak Vánoce vyřeší.“
„To spojení ‚řešit Vánoce‘ říká i moje vnučka. Je doma s jedním děckem, pračka jede, sušička jede, myčka jede, mixér jede, na nákup jezdí autem, přesto pořád nestíhá a stěžuje si, jak toho je na ni moc. Zhruba od půlky listopadu se její nervozita stupňuje a neustále všechny kolem sebe ubezpečuje, že letos nestíhá Vánoce zorganizovat.“
„Co ty ženské blbnou? Pamatuješ, jak jsme stávaly frontu na kapry, na mandarinky, na všechno? To byly ztráty času, ale co ony s tím časem dělají?“
„Nevím. Chtějí mít asi Vánoce perfektní, jako z časopisu. Já dala na stůl ubrus, řízky, pak jsme si dali dort a byli jsme spokojeni. Na stromku byla kolekce a staré ozdoby a děcka byly nadšené. Dnes moji mladí od listopadu přemýšlejí, v jakém stylu a barvě Vánoce takzvaně pořeší, jak je nyní v módě říkat.“
Adventní čas je doba, ve které se zpravidla ukáže, jaký má kdo přístup k životu. Zdaleka totiž nejde jen o čas předvánoční, nýbrž o čas, kdy se projeví, co je kdo zač. Jestli trpí touhou po dokonalosti a obdivu nebo zda je spíše flegmatik. Zda jde o hospodyňku, kterou příprava vánočních dobrot uvádí do stavu radosti nebo o pohodářku, která raději vše koupí a volný čas tráví couráním po horách.
„Setkávám se s ženami, pro které je příprava Vánoc jakýmsi testem postavení v rodině i ve společnosti. Jestliže to někoho naplňuje a má odezvu okolí, je to v pořádku. Jestliže se ale žena kvůli tomu stresuje a navíc její rodina o perfektně vyzdobený dům, sterilní pořádek a hromady jídla příliš nestojí, je to často zdroj problémů,“ říká terapeutka Kateřina Novotná.
Podobnou zkušenost má i farářka Martina Viktorie Kopecká, která uvedla: „Setkávám se s ženami, které chtějí být tak dokonalé, až se tím ničí. Zvládají rodinu, náročnou práci, zabývají se dobročinností a stále přemýšlejí, co by ještě měly dokázat, jestli by třeba neměly vylézt na Mount Everest. Jsem ráda, když aspoň některé z nich časem dojdou k závěru, že honit se za takzvanou dokonalostí smyslem života opravdu není.“
Lidé, kteří jsou nyní v seniorském věku, jsou velmi často zastoupeni mezi těmi, kteří adventní čas spojen s honičkou a stresem nemají. Právě senioři se v tomto směru zdají být často těmi, kteří mají k Adventu umírněný přístup, ba si ho dokonce spojují výhradně s věcmi příjemnými.
„Manželka byla zvyklá od listopadu péct hromady cukroví, shánět dárky a uklízet barák. Nikdy jsem nepochopil, proč se musí koncem listopadu vymýt všechny hrnky, sklenice, vyprat záclony. Nicméně jsem to poslušně činil. Když syn založil vlastní rodinu a Vánoce jsme se ženou začali trávit sami, jela v té posedlosti dál. Jednou jsem si s ní sedl a promluvil na toto téma. Nejdříve nechápala, pak mi dala za pravdu, že bychom mohli žít jinak,“ vypráví šestašedesátiletý Radim z Prahy. A tak vzal dobu adventní do svých rukou. Poslední tři roky zrušili předvánoční úklid. Není k ničemu, uklízejí přece průběžně lehce celý rok. Nenakupují dopředu zásoby jídla. Jdou do obchodu krátce před Vánoci a koupí si vše čerstvé v malém množství. Nepečou. Místo hromadění cukroví si každý týden jednou zajdou na zákusek a kávu. A chodí večer na dlouhé procházky. „Máme rádi nazdobené ulice, okna, výlohy. Užíváme si těch světel, kýče, hojnosti, která za našeho mládí v našich městech nebyla vidět. Dáme si svařák, procházíme se pražskými uličkami. A žena loni v jedné takové romantické chvíli řekla: Proč já koza to nedělala celý rok a místo toho jsem v těchto pěkných večerech doma uklízela a pekla,“ říká Radim.
Výhoda života ve vyšším věku je, že člověk už jen málo věcí takzvaně musí. Většinou nemusí nic. Může si vybrat, co dělat chce, co dělat může podle svých možností a sil. Adventní čas je ideální dobou na test, zda je člověk takového svobodného rozhodování a změn schopen nebo je zvyklý jet celý život jet ve stejných kolejích.