Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta
Ilustrační foto: ingimage.com

Starosti a bezmoc. Život seniorek, které neřídí auta

22. 11. 2019

Vdova vyššího věku, která nemá řidičský průkaz, se po smrti partnera – řidiče, ocitá v těžké situaci. Takových seniorek je mnoho a současný svět dělá jejich pozici velmi obtížnou. Kromě vyrovnávání se se ztrátou muže tyto ženy totiž zjišťují, že život bez auta přináší problémy.

Zatímco nyní je téměř běžné, že v rodinách jsou dvě auta a ženy si pořizují řidičské průkazy již v mladém věku, v době mládí současných seniorek tomu bylo jinak. Volanty drželi pevně v rukou muži. Auto bývalo v rodinách nanejvýš jedno a většina mužů ho ochraňovala jako cennost a nejlepšího přítele v jednom. Žen, které řídily stejně často a dobře jako muži, bylo výrazně méně než nyní. Mnohé vůbec nepovažovaly za potřebné si řidičské průkazy udělat. K čemu? Stejně neměly co řídit.

Tato generace se nyní dostala do věku kolem sedmdesátky a výše a prožívá komplikované situace.

„Žena, která neřídí auto, po smrti muže často zjišťuje, že se nemá jak dostat na chatu nebo jak přivézt větší nákup. K tomu, že se vyrovnává se smrtí partnera, jí přibývá i praktická starost, jak se dostat tam, kam potřebuje. Takových vdov je hodně. Jedná se o generaci žen, pro kterou nebylo běžné řídit auta. Mnohé byly na mužích i v jiných směrech mnohem více závislé, než je tomu i žen nyní,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová, která se specializuje na problémy lidí vyššího věku.

„Téměř vymizely malé obchody, takže lidé jsou odkázáni na nákupy v hypermarketech. Jak pro ně mají dojet, když nemají řidičák? Z malých obcí zmizely pošty, lékařské ordinace, život bez auta je nyní těžší než býval. Když senior nemá řidičský průkaz, je nyní ve velmi obtížné situaci,“ doplňuje Zdeněk Pernes, předseda Rady seniorů ČR.

Čím dál více rodin tento jev pociťuje v praxi. Jedná se o jeden z důsledků toho, že se lidé dožívají vyššího věku a že rekordmankami jsou v tomto směru ženy. Statistické údaje jsou jasné. Čeští muži nyní žijí v průměru něco přes sedmdesát šest let, české ženy přes osmdesát dva let. Typická situace, která se této věkové kategorie týká, tedy vypadá následovně.

Muž zemřel náhle na infarkt v sedmdesáti šesti letech. Žena zůstala sama v panelovém bytě na okraji menšího města. Její syn žije na opačném konci země, dcera pracuje v zahraničí. Žena nikdy neřídila auto, řidičský průkaz nemá. Ví, že ve věku po sedmdesátce už není v takové kondici, že by si ho byla schopna udělat. Zůstalo jí malé auto a chata v asi čtyřicet kilometrů vzdálených Beskydech. Chata je její celoživotní láska, s manželem tam trávili hodně času. Nyní se na ni nemá jak dostat. Nemá blízko žádné příbuzné ani přátelé, kteří by ji tam zavezli. Problémem pro ni je i zabezpečení většího nákupu, v blízkosti jejího bydliště je jen jedna večerka s mizerným sortimentem. Takže nosí těžké tašky pěšky ze vzdáleného hypermarketu. Čím déle takto žije, tím více  je smutná, rozladěná, unavená. Tak si své stáří nepředstavovala. Neví, co má dělat. Chatu bude muset prodat, protože na ni prostě nemá jak jezdit.

Autoškoly zaznamenávají nový jev, a to ženy, které se rozhodly získat řidičský průkaz ve vyšším věku. Mnohé k tomu donutila například nemoc partnera či jeho smrt, některé se však už takto připravují na situaci, že třeba jednou zůstanou samy, a ze svého okolí už znají případy, kdy se to pro ženy neřidičky ukázalo být velkým problémem. „Ze strany dětí je vhodné podporovat mobilitu stárnoucích rodičů. Také je dobré si předem ujasnit, jaký životní styl ve stáří povedeme a zda budeme schopni žít bez auta, pokud řidičský průkaz nemáme. Například je vhodné zvážit i perspektivy dopravy na chatu. Romantika je jedna věc, ale když se pak ukáže, že člověk zůstane sám, bez řidičáku a na místo nejezdí hromadná doprava, je to problém,“ říká příklady z praxe Tamara Tošnerová. Tvrdí, že sebevědomí starších žen není vysoké. „Pokud se žena vyššího věku rozhodne udělat si autoškolu nebo si vzít cvičné jízdy, protože řidičák má, ale dlouho neřídila, často je ze strany dětí chápána jako riziková osoba a její případnou samostatnou jízdu považují za adrenalinový sport. Žena v tomto směru necítí podporu, takže si nevěří,“ dodává.

Mnohé ženy vyššího věku se po smrti partnera ocitají ve společenské izolaci a to, že neumějí řídit auta, k tomu ještě přispívá.

„Líbí se mi, jak dnešní mladé ženy běžně řídí. Ráda se dívám na ty mladé maminky, které naloží děcka do auta a jedou na nákupy, na výlety, za kamarádkami. Jsou samostatné a sebevědomé. My jsme vyrůstaly v jiné době. Byli jsme na mužích více závislé a nemohly jsme si dovolit mít vlastní auta. Teď na to doplácíme,“ říká sedmasedmdesátiletá Eva, která před dvěma lety ovdověla a život bez auta jí přináší četné problémy.

Jedná se o generaci žen, která se časem v tak velkém měřítku stane jen jevem z minulosti. Pro většinu současných žen mladého a středního věku je řízení auta přirozenou součástí života a zřejmě bude i přirozenou součástí jejich stárnutí. Budou se snažit řídit, dokud jim to zdravotní kondice dovolí.  Nyní je však seniorek neřidiček hodně, ale o jejich starostech se nemluví. A tak mnohé sedí ve svých bytech, s obtížemi nosí těžké tašky s nákupem, složitě cestují městskou hromadnou dopravou a říkají: To byla chyba, že jsem se v mládí nenaučila řídit.

ovdovění řidiči
Hodnocení:
(4.5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Paní Juliana Morava, článek vnímám, podle nadpisu a jeho obsah o obecném obrazu ve společnosti. Jste milá a Vaše pocity Vám nezávidím. Nevím, proč bych Vás nahlašovala, i takovýchto lidí je, nejen na tomto portálu, třeba. Přeji Vám jen dobré.
Juliana Morava
Jitka Caklová .Mám pocit ,že sem chodíte akorát vys@rat.Starejte se o manžela .Tento článek se týká žen co jsou vdovy to Vy ještě nepochopíte. Jste fakt cáklá ...klidně mě nahlaste už nemám zájem se sem vůbec přihlašovat.
Jitka Caklová
J. M. jsem pochopila tak, že v 26 si udělala řidičák, proto, že ho měli sourozenci, tak aby nebyla pozadu, pak jezdila 18 let autem coby spolujezdec a 20 let řídí.
Lenka Kočandrlová
Tak Juliana M. řídí 20 let nebo 38 let ??? Já osobně mám ŘP od 18 let (tehdy za 400 Kčs),manžel nikdy neměl ani neřídil. Do vsi,kde je bus nebo obchůdek,máme 2 km. Do města 13 km.Bez auta by to nešlo.Řídit auto mě vždycky hrozně bavilo,i nyní,jen v zimě trochu míň na ledu a sněhu....
Jitka Chodorová
Souhlasím zcela s Jitkou C.pode mnou, každá situace se řeší tehdy, když nastane. Každý člověk je jiný a má i jiné možnosti. Já osobně řidičák mám, teda spíše jsem měla, protože jsem si ho už neobnovila, jsem totiž na řízení antitalent. Ještě před 3roky mě všude odvezl manžel, i když jsem jela třeba jen jako doprovod s ním k lékaři. To se však změnilo, nemoc se neptá, a již 3roky muž intenzívně stůně, nejsou to nemoci banální, tudíž nějaký návrat k řízení se již neplánuje. Protože bydlíme na vsi, náš život se soustředil do našeho bytu, muž z toho strávil součtem dobré 2 roky po nemocnicích. Úplně vše leží na mně, což by tolik nevadilo, ale právě nákupy, návštěvy u lékařů a jné zařizování mi velmi ztěžují život. MHD u nás nejezdí, a ty 2 autobusy, které přes den jedou mi nejsou nic platné, protože sama jsem invalidní, a dojít na nádraží je pro mě přímo nemožné. Naštěstí máme kolem sebe děti a vnuky, kteří řídí, ale i oni mají své povinnosti, a ne vždy se můžou uvolnit tak, jak my potřebujeme. Také je mi líto, že je tím obtěžuji. Pro nás je auto přímo nutností, tudíž se snažím své řidiče střídat, abych někoho zbytečně často nezatěžovala. To, že si musíme odpustit kulturu, výlety, či dokonce dovolenou, na to jsem si už nějak zvykla. Takže Jano Š., chci jen napsat, že jsou lidé, kteří prostě nemají moc na výběr. Je fakt, že někteří lidé zveličují své problémy, ale tuším, že je jim asi opravdu těžko, takže bych je nekritizovala Hanko R. Každý víme to své, a co cítí a prožívá ten druhý, to si můžeme jen domýšlet. Článek mě opravdu oslovil a děkuji za něj.
Jitka Caklová
Jano Š., ona není závislost jako závislost a v přítomném okamžiku, když se změní v nutnost, moc toho na výběr nemám. 22.11.2019 16:39
Zdenka Jírová
Bez auta jsem už řadu let, kdy jsem se rozvedla a auto si vzal bývalý manžel. Na důchod jsem si našla menší byt ve starší panelové čtvrti, kde byla při jeho výstavbě vybudována kompletní obchodní síť,svého času i výborná síť služeb, ale ty teď většinou vzaly za své. Přihlásila jsem se k doktorům v ulici, nemocnice je naproti. MHD má stanici 100 m a když chci do nákupního střediska, sjedu si tam 3 stanice trolejbusem. Do vzdálených obchodů nemusím jezdit. Také přátelé mne mohou navštěvovat a já je, MHD je za rohem. Vždy se trochu směji, když někomu říkám o svém okolí, protože tu jsou - asi vzhledem k blízké nemocnici- i 2 pohřební služby. Naučila jsem se za tu dobu nemít auto. I chalupu jsem prodala, byla moc daleko.
Juliana Morava
Zdravím seniorky já jezdím 38 let pro mě auto a jízda je relax a neumím si představit přestat jezdit. Zdraví a řidičské schopnosti mám dobré ani jedna nehoda. Řidičský průkaz jsem si dělal v 26 letech jen proto ,že moji mladší sourozenci měli všichni řid.průkaz a jezdili. Manžel byl řidič z povolání ,ale nikdy mě nebuzeroval když jsem zrovna já řídila a to samé jsem nedělal ani já .Jsem také vdova jako většina nebudu napínat je mě 64 let. Jistě ,že začátky byli těžké si zvyknout ,že někdo chybí vedle Vás. Jsem taky výletový člověk sednu a jedu. Neumím si představit jet např.na přehradu dopravou už jen to několika které přestupování bych bez auta asi fakt chodila jen na procházky mezi domy. A mimo jiné pro mě auto je ne nutnosti ,ale potřebou .Mám dceru v zahraničí ,vnoučata kam jezdím podotýkám řídím už 20 let .Busem bych cestovala 12 hod. Autem to zmáknu s přestávkami za 7 hod. Tak si nestěžujte na nějakou dobu co bylo udělali jste si to sami a rozhodli jak budete žít ve stáří. Přeji Vám všem pevné zdraví v mezích možnosti a vězte my ženy to dáme .
Jana Šenbergerová
Když zemřel manžel, který byl velmi dobrý řidič, zbavila jsem se auta, přestože jsem měla řidičský průkaz. Na nerváky na našich silnicích nemám. Řízení čehokoliv klidně přenechávám jiným. Co k životu opravdu potřebuji, mám v dosahu jednoho kilometru. Tam dojedu na kole nebo dojdu pěšky. Až nic z toho nezvládnu, auto už by mi nebylo k ničemu. Někdo je závislý na veřejné dopravě, jiný na svém autě. Pořád je to závislost. Každý si může vybrat, která je mu bližší. :-)
Hana Rypáčková
Mnoho lidí se tu diví, já už se nedivím ničemu. Některá vdova je nemožná i si dojít nakoupit vedle do krámu, když zásobovatel byl její muž.Přesně takhle se tváří...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.