Na začátku se raději hned přiznám, že jsem nebyla obdařena ani kapičkou hudebního sluchu a mé znalosti v této oblasti jsou zcela mizivé. Nezpívám (a když, tak jen velmi potichu a pro sebe), nehraju na žádný hudební nástroj. Už je vám určitě jasné, že toto nebude žádný učený článek o hudbě a hudebních nástrojích. Po čtyřech přednáškách na U3V nejsem žádný expert na hudební nástroje a vím, že expertem nebudu ani po ukončení semestru. Je to jen a jen vyjádření mých pocitů.
Hudební nástroje – jistě i já mám o nich nějaké povědomí, ale nikdy jsem se nepokoušela do této oblasti nějak proniknout. A kurs U3V jsem proto pojala jako výzvu.
A najednou zjišťuji, že i když se ze mne nikdy nestane hudebník, tak poznatky získané v kurzu mi dají mnohé, rozšíří moje obzory, obohatí mě, i když, vzhledem k věku, možná jen na omezenou dobu.
První melodie obyčejně malé dítko slyší z úst své matky. Ukolébavky, dětské písničky, broukání. A první hudební nástroj, s kterým tříská do postýlky, je vlastně dětská hračka - chrastítko.
Obdivuji vynalézavost třeba afrických domorodců, kteří si dokázali vyrobit zcela primitivní hudební nástroje z materiálů, které našli v přírodě a nebo v běžném životě. K provozování hudebních zvuků stačí docela málo. Náš svět je zhýčkaný, a tak nás ani nenapadne vyrobit si hudební nástroj třeba z dýně, z duté trubice nějaké rostliny, z kamínků, klacíků a jiných obyčejných a dostupných materiálů. My jdeme do obchodu a za nějaký peníz si koupíme dokonalou věc. A jsme ochuzeni o radost z tvoření. Ale tak to je a nebudeme se vracet zpátky na stromy.
Nicméně nás hudba provází celý život. Na otázku, který hudební nástroj mám nejraději, bych bez rozmýšlení odpověděla – housle. Zavřu oči a slyším jejich tklivý hlas. Housle umí naříkat, těšit i radovat se. A umí být také pořádně rozpustilé, pro to všechno mám ráda hru na housle.
Ale mám také ráda, když mi moje sedmiletá vnučka rozechvěle hraje na svou první flétnu. Je u toho vážná a já ji s obdivem pozoruju.
Nemám ráda tvrdou muziku, která se dnes hraje tak, že normální člověk je po koncertě hluchý a jednotvárné dunění „du du du“ rezonuje až v útrobách. Nemám z toho žádný požitek, naopak.
Tu poslední melodii, která je pro nás hrána, už slyšet nemůžeme. S matčinou ukolébavkou přicházíme na svět a hudba, tóny a melodie nás obyčejně z tohoto světa vyprovázejí.
Hudba a hudební nástroje patří do našich životů. Bez nich by byl lidský svět velmi chudý a prázdný.
Foto: autorka
Hudba, tóny, melodie
22. 11. 2019
DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Pro vkládání příspěvků do diskuze se musíte přihlásit
Eva Mužíková
22.11.2019 12:02
Eleno, také mně se Tvůj článek líbí, zkrátka umíš nejen krásně fotit, ale i psát. Moje snacha hraje na klavír, syn na kytaru. Malá Rozálka chodí prvním rokem na klavír a hezky zpívá. Vždy, když u nich doma začne jakési muzicírování, jsem unesená,takováto sezení mne moc a moc těší, nabíjí a všechny nás tak nějak hezky spojuje....
Věra Ježková
22.11.2019 11:49
Elenko, s tvým hezkým zamyšlením se ztotožňuji. Jen mám nejradši klavír a varhany.
Jindra Hubačová
22.11.2019 11:16
Elenko, hezky jsi vyjádřila své pocity, též nejsem hudebně nadaná. Je však s podivem, že obě vnučky hrají na hudební nástroje, Andrejka saxofon a Bára klavír. Jsou to dívky v rytmu zrozené. Andrejka též začínala flétničkou, jako malá Hanička. Děkuji za hezký článek.
Jana Kollinová
22.11.2019 09:57
Již delší dobu zde nezaznělo vyznání lásky k hudbě, její dokonalosti, kouzlu proniknout až do nejhlubších skrytů duše vnímavého posluchače, kterým Eleno, nepochybně jsi. Stačí si prohlédnout Tvé fotografie a kdo chce, může slyšet tóny v nich skryté. Se závěrem úvahy se ztotožňuji.
Jana Šenbergerová
22.11.2019 09:29
Plně s tebou souhlasím. Všechno, s čím se setkáme, nás obohacuje. Výhodou takového bohatství je to, že je nezcizitelné. Ty dva, Sklerózu a Alzheimera pomíjím, ti mohou okrást tělo, ale na duši nemají. Hudbu, tóny a melodie si odnášíme s sebou. Dokonce i my bez kapičky hudebního sluchu a znalosti hry na hudební nástroj. Klarinet také umí krásně zpívat i lidsky lkát. To jen mé uši, které asi nechtějí něco slyšet, mě dennodenně oblažují šelestem. Ale pořád je to lepší než úplná hluchota.
Zpět na homepage Zpět na článek
Doporučujeme
Články z Drbna.cz
Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.
Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:
- Váš nejnovější článek
- Nejnovější komentáře k vašim článkům
- Nové vzkazy od přátel
- Nové žádosti o přátelství
JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí.
Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 44. týden
V úterý 5. listopadu proběhnou ve Spojených státech amerických prezidentské volby. Tématem kvízu tohoto týdne budou nejen američtí prezidenti, ale i zajímavosti z USA.
AKTUÁLNÍ ANKETA
Necháváte se před sezónou chřipek a covidu očkovat?
Ano, mám očkování proti chřipce i covidu
Ano, nechávám se očkovat proti chřipce, proti covidu už ne
Ano, nechávám se očkovat proti covidu, proti chřipce ne
Nechával(a) jsem se očkovat, ale už to nedělám, nepomáhá to
Ne, neočkuji se ani proti chřipce, ani proti covidu