Památka zesnulých, svátek, který připadá na 2. listopadu, se na českém území slaví již od pohanských dob. Postupně nabyl křesťanský charakter a vyjadřuje vzpomínku lidí na ty, kdo už nejsou mezi námi, hřbitovy zaplaví svíčky a květiny.
Dušičky, jak se s lidovou něhou říká Památce zesnulých, připadají na 2. listopadu. Vedle Vánoc představují v České republice druhý nejvýznamnější svátek, který svorně slaví věřící i bezvěrci.
V liturgickém významu má slavnostní den odkazovat k víře, že hrobem život nekončí. Proto by se k náhrobkům neměly pokládat papírové nebo umělé květiny, protože nenesou správnou symboliku, toho jsou schopny jenom květiny živé a zapálené svíčky. Zároveň kněží slouží zádušní mši a kropí hroby svěcenou vodou.
Bohoslužebný rozměr vtiskl Památce zesnulých francouzský opat Odillo z Cluny v roce 998, ale svátek dušiček pochází už od Keltů, kteří ve starověku obývali západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu, včetně území dnešní České republiky.
Keltský rok začínal Samhainem a slavil se 1. listopadu v noci z předešlého dne na den sváteční. V tento den se podle keltské víry prolíná náš svět se světem mrtvých. Dušičky jsou vzpomínkou na zesnulé, kteří ještě nejsou na tuto skutečnost připraveni a procházejí fází očišťování. Keltové zapalovali ohně, aby se duše pozůstalých mohla ohřát a strávit s nimi noc. Svíčky, které se zapalují dnes, jsou pozměněnou formou právě této tradice.
Zvyk uctívání památky zesnulých navazuje na předkřesťanské tradice. Církev konala modlitby a obětovala za zesnulé, avšak až na přelomu tisíciletí roku 998 zavedl tento zvyk v druhý listopadový den benediktýnský opat Odillo z Cluny a zvyk se rychle rozšířil po všech křesťanských zemích. Od té doby se v 18 evropských zemích slaví prvního listopadu svátek Všech svatých a den poté Dušiček.
Svátek Všech svatých vychází z historické události, jíž bylo vysvěcení Pantheonu v Římě v roce 609. Pantheon byl původně antický chrám, v němž se uctíval kult všech římských bohů. Svátek Všech svatých je tak vzpomínkovou slavností zemřelých, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Dušičky jsou proti tomu vzpomínkou na ty, kteří této blaženosti zatím nedošli. Dušičky (duše v očistci) jsou rovněž katolickým svátkem slaveným 2. listopadu od 12. století jako vzpomínka na mrtvé.
Slavnost Všech svatých a Památka zesnulých uzavírají církevní rok. Vzápětí poté na přelomu listopadu a prosince advent otevírá pro křesťany nový liturgický rok.
Dušičky slaví valná většina států, ovšem každý po svém. Zatímco ve střední Evropě mají svátky klidný a spíše rozjímavý průběh, v anglosaských zemích a především v Americe se evropský svátek přeměnil na Halloween. Název je odvozen od "All Hallow Even", tedy "předvečera Všech svatých". Odkazuje na keltský svátek Samhain, který provázely bujaré zábavy. Na kopcích se v noci z 31. října na 1. listopadu zapalovaly ohně k zastrašení zlých duchů, lidé se na obranu proti nim oblékali do kostýmů a masek. Spalovaly se figuríny znázorňující starý rok, s nimiž lidé rituálně spalovali i smutek a všechny minulé starosti.
V Irsku, Británii a Spojených státech amerických se lidé oblékají do kostýmů, vydlabávají dýně, které mají strašit, a baví se na veselicích. Děti obcházejí domy a koledují o sladkosti. Podobně jako se nyní Halloween slaví v USA, Kanadě, Velké Británii, Irsku, Austrálii, Novém Zélandu, se ovšem v minulosti slavily Dušičky v Podkrkonoší, to znamená s průvody strašidelných a děsivých masek.