Podle legendy byla Barbora jedinou dcera v rodině bohatého kupce. Tajně se seznámila s Ježíšovým učením a toužila žít podle něj. Její otec s tím ale nesouhlasil a nechal ji uvěznit v kamenné věži. Barboře se podařilo nechat se tam potají pokřtít. Pak ale musela utéct. Když ji chytili, byla uvržena do vězení, kde velmi trpěla a nakonec byla pro svou věrnost ve víře popravena.
V předvečer jejího svátku, který připadá na 4. prosince, tato tajemná žena chodí nadělovat dětem. Jelikož od narození jsem slavil svátek Františka 3. prosince, třetího prosince měl totiž v kalendáři svátek sv. František Xaverský, rodiče spojili nadílku i svátek v jedno. Ráno jsem dostal dárky od rodičů a k večeru obvykle přicházela tajemná bytost, aby mě po odříkání Andělíčka strážníčka obdarovala nějakým ovocem, sladkostmi a sem tam také bramborou či uhlím.
I toho roku nastal dlouho již mnou očekávaný den sv. Barbory. Již od samého rána, po obdržení pár sladkostí k mému svátku, jsem byl velice netrpělivý a s každou hodinou, tak jak se blížil večer, můj obličej nabíral zvláštního strnulého výrazu. Tehdy toho roku chodil jako sv. Barbora bratrův kamarád, Pepík Smrčků. Když přišel do kuchyně a já si v kleče odbyl povinného Andělíčka a dává mně dárky, já najednou koukám, že ty boty, co čouhají z pod té bílé záclony, kterou měl přes sebe přehozenou, jsou mně známé, že už jsem je někde, na někom viděl. A pak jsem si vzpomněl a po odchodu „Barbory“ povídám: “Mami, ta Barbora měla boty jako nosí Pepík Smrčku“. “Ale to se Ti jenom zdálo, Fanoušku “ povídá maminka a pokračuje “třeba si je od Pepíka půjčila“. Vzal jsem to sice jako možnost, ale stejně mně to pár dní vrtalo hlavou!
Když si na tuto příhodu se "sv.Barborou" vzpomenu, připomene mi maminku, tatínka a bratra, kteří už bohužel mezi námi nejsou. A já bych si tak přál, aby tady byli se mnou, jako tehdy před 75 lety.
