K dceři Elišce jsem se těšila jako každý rok.Tentokrát jsem nevěděla, že to bude složitější. Jelikož se majitel bytu rozhodl jinak, dostala Eliška z bytu výpověď už loni před vánocemi. Protahovalo se to, ale na konci prázdnin to bylo nezbytné. Dostala náhradní ubytování ve 2pokojovém (3 pokojovém) bytě. V Anglii se totiž obývací pokoj nepočítá jako pokoj, proto ten rozdíl. Pokoje i kuchyň jsou menší, než měla, a tak bylo složitější vše uspořádat tak, aby jí i dětem vše vyhovovalo.
Připomněla jsem jí, aby nezapomněla vzít s sebou desky, které jsme koupili, a na koleně jsem obrousila pilníkem na nehty a nalakovala, abychom je mohli použít jako regály do kuchyňské linky. Nevím, zda předchozí majitel desky odnesl, nebo tam nic nebylo, ale rozhodně tam chyběly. Tenkrát jsem neměla žádné nářadí, takže jsem pracovala opravdu nouzově a na koleně. Koleny si přidržovala desky a pilníčkem, takovým obyčejným, který jsem už nepoužívala, asi 8 kusů desek takto opilovala, aby si nikdo nezapíchl třísku, a nalakovala.
Nezapomněla, a tak jsem měla materiál na další výrobu. Během cest do Anglie jsem si postupně dovezla nějaké nářadí - vrtačku, pořádný pilník, pilku... Něco málo se zde dokoupilo. Nějaký nábytek Eliška měla, ale dost místa na uložení věcí chyběla. Začala jsem přemýšlet, měřit, počítat a navrhovat. Tentokrát jsem na to měla celkem dost času a klidu, protože oba vnuci byli ve škole a vraceli se s dcerou nejdříve kolem 15,45 hodin.
První jsem začala, opět na koleně, vyrábět stolek do maličké místnosti (1x2,5m), kde mohla mít poskládané ručníky a pod stolečkem mít další věci. K tomu byly použité již zmíněné desky z regálů.
Když to dcera viděla, řekla, že by se jí hodil takový stůl, u kterého by mohli normálně jíst a nemuseli sedět skoro na zemi. Opět jsem začala počítat. Tentokrát jsme musely zajet do obchodu, dokoupit nějakou desku a další maličkosti. Po důkladném měření jsme si to nechaly nařezat a jely domů. Pracovala jsem celkem úsporně, takže jsem ještě dodělala další tři poličky do vestavěné skříňky (0,30x40 cm). Pustila jsem se do výroby stolu a následně poličky pro TvBox, DVD…, aby to nebylo rozloženo po zemi. Vše se podařilo, nízký konferák se postavil do rohu a na něj se postavil vánoční stromek.
Ještě zbyly nějaké desky, a tak jsem uvažovala. Na sedačku se posadí dva, jedna židle, ale z nás jeden měl problém se někam posadit. Tak jsem ze zbytku vyrobila pro Sammyho víceúčelovou stoličku. Může se na ní sedět u stolu, ale také se k ní může posadit na svou malou židličku a má malý stoleček, na kterém si může malovat.
Poslední opravou byla komoda, která při stěhování měla zničenou kolejničku od zásuvky. Opravit to nešlo, neboť byla celá zkřivená. Tak jsme sháněly jinou. Sehnaly jsme sice delší, ale to bych nebyla já, abych si s tím neporadila. Ještě, že jsem hodně odkoukal od tatínka a že mne to baví.
Prostě „Devatero řemesel, desátá je bída“ nebo „Brouk pytlík, práce všeho druhu“. Vyberte si, co se komu líbí.
Ještě sice dvě desky zůstaly, ale zase máme něco na příště, až se bude stěhovat do většího. Snad jí to vyjde. Moc jí to přeji a držím pěsti.
Výrobky zhotovené doslova na koleně, si můžete prohlédnou níže. Profik se mi může smát, ale já laik jsem se svým dílem spokojená a důležité je, že Elišce i vnukům se líbí a splní svůj účel.
Vánoce se blíží a mně zbývá poslední měsíc, než pojedu domů.
Přeji všem pěkné a veselé vánoční svátky...!
