Moje první operace aneb narkózu mi nedávejte
Foto: autorka

Moje první operace aneb narkózu mi nedávejte

14. 12. 2019

V devíti letech se mi udělala nějaká boulička. Nejdřív mi na to plácali podivné ohřáté smradlavé blátíčko z konzervy, ale nakonec se rozhodlo, že boule musí ven a já tudíž na operaci. Bylo to hrozné trauma pro strašpytla, jako jsem já. Vždyť mě než naši donutili jít k zubaři, vytrhala jsem si první zuby, a to včetně stoliček, sama  - pouhým zuřivým vikláním!

V nemocnici se mě snažili uspat tak, jak bylo zřejmě začátkem šedesátých let zvykem: připlácli mi na nos a pusu nějakou odpornou mokrou houbu  namočenou asi v éteru nebo v čem. Smrdělo  to  příšerně a já se dusila.  Pak  jsem  měla počítat…  Když jsem byla u dvanácti, pořád jsem slyšela,  jak se kolem mne baví, a tak  jsem zplna hrdla zakřičela: JEŠTĚ MĚ NEŘEŽTE, JÁ JEŠTĚ NESPÍM !!! Začali se mi všichni smát a poručili, ať počítám dál…vědomí jsem ztratila u osmnácti, to si pamatuju naprosto přesně doteď. Vzpomínám, jak se mi v té narkóze zdály příšerné sny, a slyšela jsem sama sebe, jak řvu. Možná to s tou namočenou houbou tenkrát přehnali - doktor mi pak vyprávěl, že jsem pěkně vyváděla. Možná taky, že jsem měla štěstí, že jsem tu houbu s nepřesným dávkováním vůbec přežila. A taky možná, že teď mám  nějaké následky (hlavně takhle k večeru, jak říkal Švejk)… :-))

Pak si pamatuju, jak mě vezli na vozíku do pokoje a mou jedinou starostí bylo, aby mě nevezli po chodbě nahatou, nepřikrytou. Na posteli  jsem nevydržela ležet, možná, že jsem chtěla i utéct, jak se znám, a tak jsem po té narkóze slezla hned z postele a praštila s sebou o zem, protože mě neunesly nohy. Zvedli mne a řekli, že jestli budu zlobit, že mě přivážou. Když přišla maminka na návštěvu, éter ze mě prý byl cítit až ke dveřím, že se ho notně nadýchala i ona, jak pak u mne seděla.

Po letech si kolegyně v práci dělaly legraci z mého strachu z uspání při operaci a navrhovaly mi, abych si koupila chirurgické nářadíčko, nastudovala si lékařské postupy a vždycky si všechno odoperovala sama, že se tak narkóze vyhnu. Jediné minus ale bude, jestli vydržím bolest a taky, jak to budu dělat, když si budu muset odoperovat něco na zádech.  :-))

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Mám na levé půlce jizvu, jako mimino ještě v porodnici mi vyřízli nežit. Jak pr.... rostla, rostla i jizva . Vada na kráse. Kdo se zeptal, říkala jsem z legrace, že to je od nože žárlivého milence. Po narkóze jsem jak praštěná, ale měla jsem jen 4 mírné zákroky a vyšetření.
Jana Hošková
P. S. - zuby si už dávno netrhám sama a velice jsem ocenila novodobou anestézii !!! :-))
Jana Hošková
Doba pokročila a s ní udělala obrovský skok i medicína, a tím pádem i narkóza. Díky za ten pokrok ! Měla jsem možnost si vyzkoušet (samozřejmě nechtěně a s velkými obavami) od té doby i pokrokovější metodu. Ne že bych se teď teda chtěla nechat uspávat každý den, ale pokrok je to veliký ! (Tajně doufám ovšem, že přesto ho už snad nebudu muset absolvovat a kdyby ano, tak se nebudu už tak strašně bát). :-))
Alena Tollarová
Tak tady nemám zážitek, který bych mohla přidat. Tedy ne že by mě to mrzelo :)
Soňa Prachfeldová
V šesti letech jsem také musela na první operaci, dostala jsem nahubek z něho šel ten rajský plyn a když jsem se probudila, bylo mi moc zle. A pak ještě další dvě v průběhu 3 let. Tyhle příšerné zážitky jsou pořád ve mě. Dospělí se také moc boji, moc lituji malé vyděšene děti, take si myslím, že mám nějaké nasledky. Vždy říkám, že půjdu až s hlavou v podpaždí k lékaři.
Věra Ježková
Narkóza není žádná legrace. Nemám z ní dobrý pocit, i když se po ní cítím celkem dobře. Hlavně jsem ráda, že jsem se probudila. Když jsem byla malá, hrozila mi operace slepého střeva. Doktor mě při vyšetření někde zmáčkl. Ze strachu jsem zalhala, že to nebolí. Na operaci jsem nešla. Střevo mám dodnes. Krční mandle bez narkózy by ovšem zážitek! Injekce u zubaře si bodnout nechávám. Kvůli srdeční vadě musím mít ovšem každé trhání zubu kryto antibiotiky.
Zuzana Pivcová
Operaci krčních mandlí bez narkózy jsem zažila v 9 letech, hrozný zážitek. Narkózy jsem v dospělosti poznala také, ale není o co stát. Něco organismu vždy vezmou. Z té poslední (myslím, že jsem o ní kdysi psala - Probudila jsem se a žila jsem???) jsem měla docela nahnáno. Nechci ani injekce na zubním, raději trpím bolest.
Jana Šenbergerová
Ve třetí třídě jsme málem přišla o ruku kvůli mnou zanedbané otravě krve. Ale zase jsem se přestala bát smrti, protože "za mrtva" (v narkóze), jsem o ničem nevěděla, a to se mi moc líbilo.
Naděžda Špásová
Doktory a nemocnici jsem zažila jako mimino, pak dva ne moc dobré porody a po padesátce nemoc, operace a ozářky. Zubaře se bojím dodnes a lepší už to nebude. :-)
Dana Puchalská
Já si operace užila až v dospělosti. Radši bych byla kdyby se mi zdravotní problémy vyhnul, ale co s tím teď už nadělám. Já naštěstí operace i narkózy snáším dobře.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.