Jeho knihy jsou plné nekonvenčních rodinných vzorců a čtenáře si podmaňují vytříbeným stylem pracujícím s náznaky a střihy, i s citem pro nálady a okamžiky. Americký spisovatel Michael Cunnningham se přes noc proslavil románem Hodiny, který dal vzniknout stejnojmennému filmu. Česko, kde mu zatím vyšly čtyři jeho romány, má rád a opakovaně sem jezdí. V úterý 6.11. oslaví šedesátiny.
Hodiny z roku 1998 inspirovala tvorba vrcholné představitelky literárního modernismu Virginie Woolfové a podobně jako její román Paní Dallowayová se soustřeďují na jediný den v životě. Tématem je čas, blažený i ten nešťastný, který nezadržitelně prchá a přibližuje člověka konci.
Stejně jako průlomové Cunninghamovo dílo Domov na konci světa se i Hodiny točí kolem témat izolace a nejistoty, což autor v rozhovorech vysvětlil tím, že ho štěstí až tak moc nezajímá, neboť "barevné fotky si vystačí samy, zatímco naši pozornost si zasluhují chmurné chvíle". V obou prózách též užívá modernistické metody více hlasů. Postavy se tu bouří proti svazujícímu životu konvencí a nad vším se vznáší krutý přízrak smrti, respektive AIDS. Za román Hodiny získal literární Pulitzerovu cenu.
Rebel, barman, spisovatel
Michael Cunningham se narodil roku 1952 do slušně situované rodiny v Cincinnati ve státě Ohio. Když mu bylo deset, přesídlili do Kalifornie, kde Michael vyrostl na rebelii a rokenrolu. Na Stanfordově univerzitě studoval angličtinu a pohrával si s myšlenkou, že se stane malířem. Ale nakonec se zapsal do kurzů tvůrčího psaní.
V roce 1984 mu vyšel román nazvaný Zlaté státy (Golden States). V té době dělal barmana a kniha neměla valný ohlas. Poté několik let cestoval, pracoval jako číšník, často se zamilovával a vyrážel, kam ho srdce táhlo: do Nebrasky s jistou ženou, pak do Řecka s jistým mužem... A po celou dobu psal Domov na konci světa.
Pak poslal jednu kapitolu románu do magazínu The New Yorker s tím, že mu ji stejně vrátí. Povídku s názvem Bílý anděl však redakce přijala a dílko způsobilo senzaci. Vydaná kniha o rok později zaznamenala nadšené recenze a její filmovou verzi natočil v roce 2004 Michael Meyer.
Třetí román Maso a krev (Flesh and Blood) z roku 1995 je téměř pětisetstránková rodinná sága. V dvougeneračním imigrantském příběhu autor vzdává čest novému druhu rodiny: „Myslím, že o postnukleární rodinu se zajímám proto, že jsem homosexuál, který zažil epidemii AIDS, a každý samozřejmě píše o tom, co zná... Viděl jsem mnoho věcí, z nichž nejpodstatnější je fakt, že se mnohé nebiologické rodiny semkly tak, jako by to rodiny biologické ani nedokázaly.“
Drsný, svérázný realista
Cunninghamovy romány vyrůstají z drsné reality současnosti, kdy se nikdy nerozvedený manželský pár vychovávající své v řádném termínu počaté děti stává téměř výjimkou. Jeho hrdinové se podle něj snaží definovat novou rodinu, která jim bude připadat pevnější a skutečnější než jejich původní rodiny, jež se roztříštily. Podle Cunninghama je navíc "každá rodina, každá stabilní jednotka zdrojem bezpečí i zoufalství; je to něco, z čeho se radujete a odkud s křikem utíkáte".
Ve svém dalším díle s názvem Vzorové dny (2005) udělal Cunningham pro Walta Whitmana totéž, co v Hodinách pro Virginii Woolfovou. Tři novely se odehrávají v různých obdobích, které spojuje Whitmanova poezie. Použil tu nové žánry – duchařský příběh, detektivku typu mystery, a dokonce sci-fi: „Každá kniha by měla být svým způsobem experiment,“ říká k tomu.
V nejnovější próze Za soumraku (2010) opět rozehrál milostný trojúhelník a pro změnu odkazuje na dílo Thomase Manna, konkrétně na slavnou novelu Smrt v Benátkách.
Cunninghamovo dílo představuje výzvu všem zastáncům konzervativních názorů jak v USA, tak jinde ve světě. V Česku dosud vyšly Hodiny, Domov na konci světa, Vzorové dny a Za soumraku.
