Jde o příběh Anny Glässerové a Josefa Herknera, kterým vůle rodičů nedovolila se vzít. Anna se steskem po milém usoužila a zemřela. A Josef její tělo z rakve vykopal a opět pohřbil na své zahradě na Křížovém vrchu. A jednoho večera tam až rituálně svou nešťastnou lásku oslavil.
Postupně se smutné místo stalo místem setkávání lidí a vznikla u něj i vyhlídka. Časem přibyla i socha Plačící Anny, kterou však v nedávné době zničili vandalové. Radní Moravské Třebové se však rozhodli vyhlídku a sochu obnovit a na obnovu smutné sochy trvala po celý loňský veřejná sbírka. Skončila na Silvestra a radnice nyní zveřejnila, že lidé na obnovu Plačící Anny občané darovali přes 95 tisíc korun.
„Z celkové částky 95 704 korun vložili lid více než polovinu na transparentní účet města, zbytek se vybral v kasičkách,“ sdělil mluvčí města Václav Dokoupil. „Na obnovení sochy máme v rozpočtu vyhrazenou částku 200 tisíc.
Co je to za příběh, který mnohé obyvatele a návštěvníky Moravské Třebové oslovil? Na jeho počátku byla patrně náhoda, když se v roce 1818 při slavnosti císařských střelců na střelnici v Moravské Třebové Anna Glässerová, dcera revírníka z nedalekého Karlína, seznámila s Josefem Herknerem, synem třebovského purkmistra, který bydlel na náměstí v domě č. 23 s renesančním arkýřem. Mezi oběma mladými začala láska na první pohled.
Osud však milencům nepřál. Rodiče Anny trvali na ukončení známosti a schůzky s Josefem zakázali. Měli pro ni vyhlédnutého jiného ženicha. Josef několikrát otce Anny žádal o její ruku, ale vždy byl hrubě odbyt. Anna byla často hlídána v myslivně a dokonce ve svém pokoji zamykána. Jedinou vazbou jim tak zůstaly tajné schůzky a nespočet dopisů, ve kterých se ujišťovali o své lásce.
Vzájemná korespondence trvala od roku 1819 až do března 1823, kdy Anna napsala Josefovi poslední smutný dopis. Události pak dostaly rychlý spád. Za necelý rok se Anna z donucení otce provdala za Franze Gromese, rychtáře z Linhartic. Josef ještě před Anninou svatbou založil nedaleko bývalého lomu na úbočí Křížovém vrchu překrásnou zahradu, odkud bylo vidět do Linhartic na Annino obydlí. Brzy po svatbě začala Anna chřadnout a v roce 1825 zemřela na chrlení krve. Následně byla pohřbena na hřbitově v Moravské Třebové do rodinného hrobu Gromesů.
Ještě tutéž noc Josef Annino tělo z hrobu tajně vykopal a boční brankou, jež vede ze hřbitova, jej vynesl do své zahrady rozkládající se na jižní a východní straně Křížového vrchu. Zde Annino tělo pohřbil, bez rakve, do vrstvy růží a černého hedvábí.
V předvečer svátku sv. Anny roku 1825 zažilo město velké překvapení. Legenda vypráví, že ten den osvětlily cestu z města k Herknerově zahradě pochodně. Ohně plály také na zahradě, kde bylo osvětleno místo podobné hrobu. Pochodně vytvořily nápisy Dir Dort (Tobě tam) a Es heisse Annenruhe (Ať se místo jmenuje Annino odpočinutí). V pozadí hrála hudba a děj přitáhl pozornost řady obyvatel Moravské Třebové i Linhartic.
Pravdivost legendy podporuje objevení prázdné rakve v Annině hrobě v roce 1924. O deset let později pak v místech dřívější Herknerovy zahrady našli dělníci při práci ve zdejším pískovcovém lomu kostru mladé ženy, která byla pohřbena v černém hedvábí ve velké vrstvě květin.
Šetření tehdy označilo za velmi pravděpodobné, že jde o ostatky Anny Gromesové, rozené Gläserové. Nevlastní vnučka Anny následně rozhodla, aby byly ostatky pohřbeny znovu do hrobu Gromesů, kam byla umístěna mramorová tabulka s nápisem: „Zde odpočívá Anna Gromesová, rozená Gläserová, pohřbená zde 25. 1. 1825 a znovu pohřbena 29. 6. 1934. Ať láska trvá třeba za hrob, však za hřbitovní zdí ať je mír.“
Poté se v bývalé zahradě se ještě před druhou světovou válkou objevila socha plačící dívky, místními přezdívaná také Pláče. Dnes je už ale dlouho zničená vandaly.
Do veřejné sbírky, která skončila před několika dny, se zapojil také známý violoncellista a moravskotřebovský rodák Josef Klíč, který ve městě vystoupil na koncertu v prosinci 2019. „Socha Plačící Anny pro mě znamená hodně, představuje vzpomínky na moje dětství a jinošství. Proto jsem moc rád využil příležitost a na společnou snahu o obnovu tohoto krásného místa přispěl také,“ uvedl po vystoupení.
Veřejná sbírka ale oslovila i další rodáky. „S radostí jsem se v novinách dočetla o obnově sochy. Posílám drobný příspěvek a svému milovanému městu přeji, aby rostlo do krásy,“ píše v dopise čtyřiaosmdesátiletá paní Gardavská. „Bydlím sice v Ostravě, ale píši vám, protože mám doma obraz plačící dívky… Pokud máte zájem, tak mi prosím odepište, abych vám ho mohla poslat,“ uvádí v dalším dopise paní Tomanová. Originál zaslaného obrazu byl minulý rok k vidění na výstavě výtvarných prací s tématikou romantického příběhu v areálu františkánského kláštera.
Starosta Moravské Třebové Tomáš Kolkop řekl, že Křížový vrch, kde socha plačící dívky stála, je po staletí dominantou města. „Celou lokalitu postupně upravujeme tak, aby pro návštěvníky představovala příjemné místo k odpočinku. Věříme, že vandalismus do našeho města nepatří a že si krásných míst, kde trávíme volný čas, dokážeme patřičně vážit,“ řekl starosta.
Socha plačící Anny byla součástí vyhlídky do devadesátých let. „Ještě v osmdesátých letech měla hlavu. Ale někdy na konci osmdesátých let zřejmě nějaký vandal rýčem soše urazil hlavu, zůstala jí tehdy půlka,“ sdělila jednatelka moravskotřebovských technických služeb Gabriela Horčíková.
Nekalé živly ovšem přilákala loni na podzim i samotná sbírka. Kasičky vykradl zloděj, kterého policisté poté dopadli. Zaměstnanci městského úřadu nahlásili policii poškození kasičky ve vestibulu radnice, odkud zmizela část hotovosti. Totožnou krádež brzy nahlásili také pracovníci městské knihovny. Policie ale zloděje za pomocí záznamů z kamerového systému dopadla a těm hrozí dva roky vězení.
Slavnostní odhalení nové sochy se uskuteční letos. Podle restaurátora Ladislava Kryla jsou předběžné náklady na obnovu sochy vyčísleny na 363 tisíc.
Petr Broulík pro i60.cz
