O xenofobii s úsměvem I: Američané

Krásná a výstižná charakteristika Američanů. Sice jsem tak nebyl, ale naše známá pracovala několik let v pobočce Čedoku v New Yorku a vyprávěla nám o tamějším životě a o povaze Američanů. Dominantním rysem byla podle ní sebestřednost a to, co říká dnes Trump - USA FIRST.

Bezvadně napsáno Věro. Myslím, že je to přesně vystihuje. Setkala jsem se několika v Anglii, žili tam a byli už poněkud poevropštění. V Praze mě šokovali v restauraci, když si dali zelí mezi dva knedlíky a jedli to rukama jako hamburger.

To se mi určitě bude líbit, protože pár zástupců různých národností jsem přece jen poznala, takže mohu porovnávat. Prototypem mladého Američana byl pro mě v 90. letech náš archivní badatel Mark. Ten po příchodu do studovny hned jako druhou větu řekl: Říkejte mi Marku, bude to méně formální. Byl ohromně přátelský, naivní a spontánní. Hned si tu koupil u stánku ruskou ušanku a tričko s nápisem KGB still watching you (...tě stále sleduje) a že to bude nosit do hospody. Vše posuzoval americkýma očima. Máme mrňavá auta a mrňavé kafe. Oni s kamarádem snědí kilo steaků a vypijí litr kafe. Víc jak 300 metrů už se muselo jet taxíkem. Sentimentální vztah k Britům však neměl. Britská angličtina mu připadala předpotopní. Ode mě však bral všechno. Nějaké mluvnické časy ho nezajímaly. Hlavně, že jsme si rozuměli. Typů jsem znala víc, ale nelze sem tak dlouze psát.

Věrko, krásně shrnuto vše, co sem dosud o Američanech slyšela :-)

No tak fajn, až poletím do USA, bude se mi tato zkušenost hodit..... kecám, nikam nepoletím. Hezky jsi nám to Věrko sepsala. Díky..

To je ale velmi svěží text. To se mi moc hezky čte. Díky.