Smutný konec jedné vosy

Irčo, bezva. Na můj vkus poněkud odvážné, o to víc ale text oceňuji. :-)

Do určité doby jsem taky zabíjela vosy,co se okolo mě hemžily.Dnes je nechávám klidně žít,měly v záhonech dvě díry s hnízdy,tak jsem je často pozorovala. Také si udělaly zvláštní hnízdo pod přesahem střechy,nad oknem.Nebylo jako je obvyklé takové jako baňka,ale mělo dlouhý,úzký jakoby tunel dovnitř. Vosy jsou hodné,ráda se dívám,jak trpělivě škrábou ze starého dřeva cucíčky a z nich dělají papírovinu na svá hnízda. Když vlétly do fóliovníku a nemohly ven,tak jsem je trpělivě chytala do hadru a vynášela ven.Jsou to také živí tvorové...Matičky vosy přečkávají zimu ukryté ve dřevě v dřevníku.Když na ně náhodou narazím,snažím se je schovat zase někam dospod,aby se dočkaly jara.