Kočku jsme vlastně adoptovali. Dokud jsme měli psa, kočky se u nás nezdržovaly. Až pes odešel do psího nebe, tak se u nás začala objevovat sousedovic kočka a pravidelně u nás vyvedla koťata. Už to bylo na podzim kdy zase kočka vedla koťata, ale jedno odháněla. Byla slaboučká a jistě by pošla.Tak jsme kotě chytli a manžel si ji vypiplal. Naučil jí i na záchod.
Manžel byl nemocný, byl na vozíčku a ona mu dělala společnici. Spala s ním, doprovázela ho do koupelny, zkrátka se od něho nehla. Jednoho dne kolem manžela chodila, mňoukala, a ač za mnou moc nechodila, ten den se mi otírala o nohy a mňoukala. Večer se manželovi udělalo zle a zkolaboval. Záchranka ho odvezla do nemocnice, odkud už se nevrátil.
Chci tímto jen říct, že zvířata nejsou blbá a rozumí. Pepinka se mě celou dobu snažila upozornit,,že se něco děje, a já to nepoznala. V prosinci to byl rok kdy manžel zemřel, a ta kočka pořád hledá.
A tak jsme si s Pepinkou zbyly.
