Babi, půjčíš mi peníze? Senioři často řeší finanční problémy svých dětí a vnoučat
Ilustrační foto: ingimage.com

Babi, půjčíš mi peníze? Senioři často řeší finanční problémy svých dětí a vnoučat

14. 2. 2020

Babi, ty pořád cestuješ, kde na to bereš? Co s těmi dvěma důchody děláte, když všechno máte a nic nepotřebujete? No jo, ty se máš, ty si teď užíváš, máš našetřeno, že? Ano, i takové věty slýchávají senioři od svých dětí či vnoučat.

Pětasedmdesátiletému Pavlovi nedávno jeho dcera sdělila, že by měl finančně pomoci jejímu synovi, tedy svému vnukovi. „Řekla mi, že mi to musí říct na rovinu, když to mě samotného nenapadlo. Že se už jako matka nemůže dívat na to, jak se její syn nemůže vyhrabat z finančních problémů a že ji štve, že se tvářím, že se mě to netýká a vesele si utrácím,“ vypráví Pavel.

Jeho vnuk se dostal do potíží, protože měl několik firem. Jenže se mu nedařilo podnikat, tak jak zamýšlel. Zůstaly mu dluhy, nesplacené úvěry. K tomu se rozvedl, platí alimenty, ženě nechal byt, žije v nájmu. „Rodina z něho dělá chudáčka, ale já jsem od začátku viděl, že se řítí do průšvihu. Všechno chtěl hned, vše rozjížděl ve velkém. Nevidím důvod, proč bych teď měl já, penzista, řešit jeho maléry,“ říká Pavel.

Je ze situace velmi rozčarován. Tvrdí, že mu rodina dává najevo, že se má lépe než jiní. „Jel jsem do lázní a dcera měla poznámky ve smyslu: no, to se někdo má, hlavně, že se pořád říká, jak se důchodci mají špatně. Nechápu, kde se to v ní vzalo. Mám pocit, jako by mi on i vnuk začínali závidět. Já jsem celý život tvrdě pracoval, našetřil jsem si. Měl jsem štěstí, že se mi v devadesátých letech podařilo ještě rozjet podnikání a vydělat. Díky tomu se nyní mám v penzi opravdu dobře. Můžu si dovolit lázně, dovolenou na horách, v létě moře. Pokud po mě něco zůstane, samozřejmě, že to dcera zdědí. Ale svými poznámkami mě tak rozčiluje, že začínám mít chuť raději všechno utratit, aby jim po mě opravdu nic nezůstalo,“ vypráví.

Mezi současnými seniory je nyní opravdu nemálo těch, kteří měli v životě štěstí a dokázali si našetřit na penzi slušnou částku, takže nyní žijí příjemný život. Je mezi nimi i nemálo těch, kteří jsou kvůli tomu v centru pozornosti svých příbuzných.

„Babička má spoustu zlatých šperků, některé jsou prý velice cenné, ještě po její mámě a babičce, který snad měla i nějaké šlechtické kořeny. Babička říká, že jednou budou moje. Já o ně nestojím, zlato se mi nelíbí. Rozhodně bych ty krámy na sebe nevzala. Tak jsem jí řekla, aby mi je dala hned, že je prodám, že potřebuju peníze. Strašně se naštvala. Měla z toho málem srdeční záchvat. Máma mě seřvala, že jsem jí nic takového neměla říkat. Nechápu proč. Tak jí leží v krabici ve zlatě spousta peněz, které já bych potřebovala teď. Nevím, proč jí to nedochází,“ říká devatenáctiletá Barbora. Zatímco její máma ji kvůli tomu vyhubovala, její otec jí dává za pravdu. „Stejně je jediná dědička těch šperků, tak by jí je babička měla dát hned. Na nic je nemá, nikam už nechodí, jmění tak leží nevyužité v krabici. Tak bychom za to pořídili něco, co Barunka potřebuje,“ říká.

Model, že každý je povinen finančně pomáhat dospělým dětem a vnoučatům, přetrvává v mnoha rodinách. Přibývá těch, v nichž převládá názor, že penzisté na tom vůbec finančně nejsou špatně. Společnost Broker Consulting na toto téma před časem dělala průzkum a z něj vyplynulo, že mladí lidé si myslí, že se senioři nijak zvlášť uskromňovat nemusí. Uváděli, že si myslí, že průměrná penze je čtrnáct až sedmnáct tisíc korun a předpokládají, že budou mít podobně vysokou. Tak odpovídala většina dotázaných ve věku dvacet až třicet pět let. Ukázalo se, že až devadesát procent mladých lidí nemá jasnou a správnou představu o tom, jak vysoké jsou starobní důchody, jak velkou část z nich penzisté v průměru vynakládají na bydlení, na léky, na jídlo.

„Není vůbec výjimečné, že když mladí lidé potřebují peníze, jdou požádat prarodiče. Ti se kvůli vnoučatům často dokonce zadluží. Mladí po nich buď žádají přímo peníze nebo ručení za vlastní nesplacené dluhy,“ vysvětlila Jana Žaludová ze společnosti KRUK, která pomáhá lidem s finančními problémy.

Zajímavá situace nedávno nastala v jedné ostravské rodině. Vlasta ovdověla a rozhodla se prodat chatu. Před tím se zeptala syna i dcery, jestli s tím souhlasí, případně jestli by chatu nechtěli. „Ani jeden z nich ji nechtěl. Oba mají domy, náročné profese, řekli, že by tam neměli čas jezdit,“ vypráví Vlasta. O chatu se s manželem léta starali sami, děti ani vnoučata tam téměř nejezdily. „Nedávali do do chaty žádné peníze, vše jsme táhli s mužem my, což z penze nebylo úplně snadné. Tak jsem chatu prodala. Asi za měsíc se syn přišel zeptat, kolik jsem za ní dostala a co s penězi míním dělat. Řekla jsem mu částku, vyprávěla jsem mu, že jsem ráda, že už nemusím mít strach, že nevyjdu z jedním důchodem. Že budu mít z částky za chatu přilepšení k penzi, že si část uložím, kdybych jednou potřebovala nějakou pečovatelku nebo domov pro seniory, abych si mohla platit služby. Tvářil se divně, odešel. Za týden přišla dcera. Také se tvářila divně a pořád zaváděla řeč na peníze. Došlo mi, že chtějí, ať jim něco z chaty dám,“ vypráví Vlasta.

Poradila se s kamarádkou, jejíž muž je právník. Ten jí řekl, že správně její děti nárok na část peněz mají, ale že jestliže se o chatu předtím nestaraly a předem neprojevily zájem o vše, co se prodeje týkalo, považuje za nemorální, když chtějí peníze nyní. „Ale říkal, že kdyby po mě tvrdě peníze žádaly, nárok na ně mají. Jsem z toho dost rozčarována. Tak oni, místo aby byli rádi, že se o mě nemusejí starat, že jsem soběstačná a zabezpečená, jsou naštvaní, že jim nedávám peníze, přestože sami vše mají. Mají domy, auta, každý rok jezdí k moři. Když jsem řekla, že pojedu k moři s kamarádkou, dcera se zeptala: Proč tak utrácíš? To se ti chce ve tvém věku k moři?“ říká Vlasta.

Někteří mladí lidé si pod pojmem penzista představují starého člověka, který už nic nepotřebuje a to málo, co mu z penze zbude, dává vnoučátkům. Jenže pak jsou překvapeni, když zjistí, že jejich babičky a dědové si od penze slibují pravý opak: začnou cestovat, vzdělávat se, bavit se. A to vše něco stojí.

Z různých průzkumů týkajících se životního stylu současných lidí vyššího věku jasně vyplývá, že mezi nimi rok od roku ubývá těch, kteří jsou přesvědčeni, že člověk musí pro své dospělé děti a vnoučata udělat vše, co žádají, včetně finančních dotací. Naopak přibývá těch, kteří odcházejí do penze s přístupem: Celý život jsem žil pro ostatní, teď budu žít pro sebe.

důchody peníze
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Určitě je snadné být optimistou když je člověk mladý, stejně tak být optimistou, když je člověk "za vodou". Vyjadřuji se ve smyslu článku a pokud je zde zmínka o sobeckosti a závisti, tak v článku je příkladů víc než dost. Naštěstí, jak jsem napsala už 14.2.2020 11:43, tak života mého a z druhé strany, života mých dětí se netýkají.
Soňa Prachfeldová
Myslím, že v našem věku přesně víme, jaké jsou naše děti i jejich děti - naši vnuci. Pokud by potřebovali pomoc, určitě by to nebylo ze sobeckých a závistivých důvodů. Vím, že by mě též synové nenechali na holičkách, kdyby se stalo a ja pomoc potřebovala. Ztotožňuji se plně s názorem Evky,.
Eva Mužíková
Já mám jiný názor. Kdyby mladí potřebovali půjčit peníze, věděla bych, že to není pro jejich neschopnost, ale zkrátka půjčku potřebují. Nepovažovala bych to z jejich strany za nemorální. Určitě by to udělali jako poslední krok. Naopak bych byla ráda, že mohu dočasně pomoci případný problém vyřešit. Nikdy se to nestalo, jsou díky pracovitosti syna i snachy finančně dobře zajištěni. Také mají vše " ošetřené " pojištěním, pro případ nějaké živelné pohromy, či úrazu.. Stát se ale může ledacos, oba by u mne měli dveře otevřené. Neměla bych z toho radost ale jen z toho důvodu, že jim nastaly vážné problémy.
Danka Rotyková
Jsem ráda, že se mi nikdy nestalo, aby mě syn požádal o peníze. Ráda jsem mu pomohla, když potřeboval, ale to bylo z mé vlastní vůle.
dagmar Burianová
Děti ani vnuci si nikdy o peníze neřekli, i když vím, že starší dcera nikdy, když byla na mateřské, moc neměla. Ale rádi jsme jí vypomohli a vnukům, když ještě nepracovali, jsme taky dávali peníze a dárky. Děláme to i dnes, ale sami od sebe a máme radost, když oni majíradost. Al povinnost to není, to vědí obě dvě strany.
Hana Nová
Povedené dětičky a vnoučci . U nás to naštěstí tak nefunguje . Naopak , děti mi přispěly na cestu k moři.
Antonín Nebuželský
U nás :"babi půjč mi peníze - nepůjčím kdo za dědou..." dědo pujciš? - já vím,kolik? Deset - tak jo. Ahoj příště :-)
Jitka Caklová
Paní Věro, 14:05, u nás, ne že by si netroufli, oni to totiž pokládají za nemorální a hanba by je, za to že jsou neschopní, fackovala. Horší je, když se v dobré víře, pro dobro druhého, sami dostanou do nesnází. Takovéto, "Pro dobrotu na žebrotu.".
Jitka Caklová
Karle, kde se asi stala chyba?, když dnes všichni "řvou", že stát se málo stará.
Věra Halátová
Jaký si to uděláš, takový to máš. Babi, půjčíš mi peníze? Ne. A hotovo. A že si jedu na Island? On mi na to také nedá. Ovšem, v mém případě si ještě nikdo netroufl za mnou přijít pro peníze. Jsou vychováni jinak. Každý se musí starat o sebe a o ty slabší. Já přece neodpovídám za to, že potomek nebo prapotomek finančně zkrachoval.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.