V předcházejícím příběhu se Lenka svěřila Martě se svými pocity. Prvotním impulsem bylo setkání s bývalou kamarádkou, která zcela propadla jedné sektě. Nakonec však vyšlo najevo, že je Lenka nespokojená i se svým vlastním životem a navíc závidí i tátovi jeho vztah s Martou. Lenka se sice po osobní zpovědi zklidnila, ale Marta nevěděla, jak na to má reagovat. A tak odešla nebo spíš utekla předčasně domů a Petrovi doporučila, aby se věnoval Lence.
Marta měla po návratu domů hodně smíšené pocity. Něco jí našeptávalo, že neměla tak rychle od Petra vypadnout a navíc bez rozloučení s Lenkou. I Petrovi mohla trochu víc své jednání vysvětlit. Zlobila se sama na sebe, že zase jednala zbytečně zbrkle. Jenže dodatečně to už změnit nešlo. Tak se alespoň ve volném čase věnovala úpravám fotografií, které včera s Petrem nafotili. Přinášelo jí to radost, některé fotky byly opravdu povedené.
V pondělí ráno při příchodu do práce Marta zjistila, že průčelí jejich firmy kdosi během víkendu "ozdobil" mohutným grafiti. To ji rozhodilo. Po nedávném útoku na firemní počítačovou síť to byla další rána, na kterou rozhodně nebyla připravena. Znamenalo to spoustu starostí navíc a samozřejmě i další výdaje. Trochu s obavami očekávala, až přijde do práce Petr. Samozřejmě i on si všiml toho nového firemního znamení, to nešlo přehlédnout. A zamířil rovnou za Martou do kanceláře. Dohodli se, že jeden z nich projde kamerové záznamy z víkendu, druhý udělá fotodokumentaci. A pak to oznámí na policii a v pojišťovně. Z kamerových záznamů zjistili, že grafiti vzniklo v noci z neděle na pondělí jako dílo tříčlenné skupinky sprejerů. Všichni však byli dobře maskováni kšiltovkami a kapucemi, takže podle záznamu je nebude snadné identifikovat. Jednání na policii a v pojišťovně zabrala Martě zbytek dopoledne. A ani v jedné z institucí ji nepotěšili. Z policie odešla s informací, že je velmi nepravděpodobné, že by někoho ze sprejerů chytili. Z pojišťovny odešla s jistotou, že na tuto škodu se její pojistka nevztahuje. Ale dostala dobrou radu - do budoucna se může nechat připojistit, když zajistí, aby byla budova opatřena "antigrafiti" nátěrem. Výsledek jednání žádný, jen ztráta času.
Na obědě informovala Petra o jednání na policii a v pojišťovně. Když si k tomu přičetla i výrazně nižší tržby firmy za poslední měsíc, bylo jí docela úzko. Jedla jen, aby se neřeklo, ale ve skutečnosti ani netušila, jak to chutná. Chtělo by se jí brečet. Ale věděla, že velké holky nebrečí. Petr jí chtěl trochu zvednout náladu, tak se snažil změnit téma hovoru.
"Včera jsi měla opravdu dobrý nápad fotit také Lenku a Sofii. Sofinka se nadchla hned, stejně byla zvědavá, co všechno se v atelieru děje. A hned mi začala pózovat jako malá modelka. Lenka za ní příšla až v okamžiku, kdy ji dole postrádala. Chvíli je mlčky sledovala ode dveří. Když si jí Sofie všimla, tak ji chytla za ruku a zatáhla ji do hry. Lenka se sice naoko zdráhala, ale pak se přidala. Nakonec si myslím, že ji to docela bavilo. Už dlouho jsem ji nezažil v takové pohodě."
Marta se trošičku usmála. Alespoň něco dobře odhadla. A pěkné fotky se mohou Lence hodit.
"Pár těch lepších fotek z neděle jsem dal do alba na Zonerama a poslal jsem ti odkaz. Až budeš mít čas a chuť se na to podívat. A s tím hnusným grafiti zkusím něco zjistit. Jak by se to dalo odstranit, jestli je v dosahu nějaká firma, která by to udělala a kolik by to asi stálo. Levné to určitě nebude, ale někde jsem četl, že pokud se na zdi taková výzdoba nechá, brzy k ní přibude další."
Marta jen vzdychla. Ona se musí pořádně podívat, jak na tom je firma s financemi.
Zázraky se dějí jen málokdy, ale dnes se jeden malý stal. Chvíli před koncem pracovní doby se ozvalo nesmělé zaťukání na dveře její kanceláře. Byl to vedoucí jedné z stálých úklidových čet. I on si všiml nové "výzdoby" na firemním průčelí a přišel nabídnout pomoc s jejím odstraněním. Marta na první nadechnutí zapochybovala, ale ukázalo se, že jde o člověka, který dříve pracoval ve firmě, která se odstraňováním grafiti zabývala. Dohodli se snadno a rychle. Zítra provede testy, navrhne způsob odstranění, odhadne předpokládané náklady. A podle toho se rozhodnou, zda a kdy se bude odstranění realizovat. Martě se opravdu ulevilo. A s dobrou zprávou hned seznámila Petra.
To, co na první pohled bylo obtížně řešitelné, šlo nakonec jako po másle. Grafiti se skutečně podařilo do tří dnů odstranit a náklady byly opravdu minimální. Marta byla ve výborné náladě, když si s ní Petr přišel domluvit dovolenou. Lenka se Sofií jedou příští týden do Janských Lázní na lyže a oni by se mohli přidat k nim. Jde o pobyt v nějakém penzionu, který patří nemocnici a na poslední chvíli kdosi odřekl. Petr byl docela nadšený. Vlastně neměl pořádnou dovolenou od té doby, co tu nastoupil. Ale Marta o lyžování nestála, přesněji řečeno z něj měla přímo strach. Od té doby, co měla na lyžích komplikovaný úraz, si už na lyže nestoupla. Nechtělo se jí to před Petrem rozebírat, a tak se vymluvila, že je potřeba, aby alespoň jeden z nich zůstal ve firmě.
Tak to tedy vypadalo na první pohled. Později Marta sama sobě přiznala, že by ráda jela s nimi. Určitě by si to uměla užít i bez lyžování. V Jánkách to znala a věděla, že je tam řada dalších možností, jak trávit zimní dovolenou. Navenek ale setrvávala na svém postoji a zdvořile naslouchala, když Petr mluvil o tom, jak se na dovolenou těší. Až teď se dozvěděla, že v mládí docela dobře lyžoval a že na zimní dovolenou jezdila každoročně celá rodina. Do té doby, než jeho žena onemocněla. I Lenka lyžuje docela dobře a Sofie bude mít příležitost s lyžováním začít.
Ale Marta měla ještě jeden důvod, proč se jí nechtělo na hory. Při žehlení halenek si všimla, že i po vyprání zůstává na zadní části některých halenek rezavá skvrnka. A vždy ve stejném místě. Zpozorněla. Za vydatné pomoci velkého zrcadla zjistila, že jí na zádech drobně krvácí jedno z mateřských znamének. To ji samozřejmě vyděsilo a vyburcovalo její nejhorší představy. Hned vyrazila k lékaři a teď musela čekat na výsledky vyšetření. A čelit vlastním nepříjemným myšlenkám a obavám. Naštěstí výsledky byly negativní, ale stejně dostala důrazné doporučení, aby si co nejdříve nechala poškozené znaménko odstranit. Objednala se okamžitě na jednodenní chirurgii a těšila se, až to bude mít za sebou. Nějaké grafiti jí teď připadalo jako docela malicherná věc.
Z Jánek jí Petr volal téměř každý večer a nadšeně jí líčil, co každý den zažili. Počasí bylo sice velmi proměnlivé a stále foukal silný vítr, ale lyžovat se dalo nejen na sjezdovkách, ale i na běžkách. A hlavně Sofie si tu našla stejně starou kamarádku, která tu je s tatínkem. Obě dívky chodí každé dopoledne do lyžařské školy a dělají velké pokroky. Stále chtějí být spolu, a to docela nahrává rodičům. Vždycky se jeden z nich stará o obě a ten druhý může být na sjezdovce. A večer všichni usínají únavou hned po večeři, dlouhý pobyt na čerstvém vzduchu je zmáhá. Marta se snažila naslouchat trpělivě a být vstřícná a veselá. Vyptávala se Petra na to či ono, ale stejně ho nezmátla. Nějak vycítil, že není ve své kůži.
Vlastní odstraňování znamének zvládla Marta lépe, než čekala. Vlastně úplně v pohodě. Nechápala, proč se předem strachovala, když vlastní akce probíhá po důkladném lokálním umrtvení. Navíc ji u toho pobavil i mladý pan doktor, který si k zákroku pustil hudbu a tiše si prospěvoval. To už její nervozita zmizela úplně. Vlastně byla překvapená, jak byla likvidace tří znamének brzy hotová. Zatím necítila žádnou bolest. Jen tušila, že má hezky záplatovaná záda. Cítila se tak dobře, že po zákroku dokonce vyrazila pěšky domů. Horší to bylo až v podvečer, když umrtvení odeznělo. Měla mírně zvýšenou teplotu a nakonec si vzala i tabletku, aby ztlumila bolest. Petr ten večer nevolal.
Ozval se nečekaně v pátek odpoledne. K Martinu překvapení už ne z Janských Lázní, ale volal z domu. Mluvil trochu nesrozumitelně, ale nakonec Marta všechno pochopila. Už několik dní ho pobolíval zub, ale řešil to jen práškem na bolest. Po pár dnech na horách zánět propukl, za poslední noc mu tvář otekla jako dýně. Nakonec strávil celé dnešní dopoledne v nemocnici na zubní pohotovosti, kde mu to Lenka předem telefonicky vyjednala. Teď je sám doma a připadá si jako lazar. Nemusel Martu dlouho přemlouvat, aby se zastavila u něj doma.
Až následující den v poledne se teprve dokázali té situaci zasmát. To už Petrovi konečně začala zabírat antibiotika a oteklá tvář mu trochu splaskla. Také projevil zájem o nějaké jídlo a dostal do sebe po malých lžičkách trochu vlahého kuřecího vývaru. A hlavně věděl, že na tu bolest není sám. Marta mu totiž ukázala svá záplatovaná záda.