O xenofobii s úsměvem III: Angličané

Hezký článek. S Brity jsem spolupracovala celá léta písemně, byli milí, ale sví. Jsou mi sympatičtí a mají můj respekt, i když je znám tak málo.

Opět velmi úsměvná charakteristika jednoho národa. Dcera působila kdysi v Anglii jako Au pair a byla překvapená zcela odlišným způsobem jejich života. Věrko, tvoje Xenofobie jsou velmi příjemným zpestřením tohoto webu.

Jsem na tom podobně jako Ivana. Mám ráda anglické detektivky, líbí se mi jejich suchý humor, ale žít bych tam asi neuměla. Kolegyně dcera byla 3 roky v Anglii na studiích. Přivydělávala si na studium hlídáním malých dětí. Dodnes z toho má noční můry. Absolutně nemohla pochopit jejich výchovu - nevýchovu.

V Anglii by mi nevadilo žít, ale jsou tam na mě moc velké průvany. Jejich čestnost a slušnost v chování mi byla velmi příjemná a hodně jsem se od nich naučila. Chápu, že jedna královská rodina stojí daňové poplatníky méně než, mnoho kradoucích politiků a zbytečně utrácejících státní peníze.

Vzhledem k tomu, že jsem měla v ČB na jazykové škole kolegyni angličtinářku, obdivovatelku monarchie, a ještě jsem se určitou dobu přátelila s Angličanem, tak jsem i leccos postřehla. Třeba zatímco my všichni říkáme Kanál La Manche, tak pro ně je to Britský kanál. Když jsem vyplňovala registrační formulář v jejich dnes Národním archivu, dříve Public Record Office, tak jsem byla zařazena jako všichni "Nebritové" do Overseas, což je vlastně "Zaoceánští". Zprvu jsem tomu nerozuměla a snažila se tvrdit, že nejsem z USA, nýbrž z Evropy. :-D No, žít bych tam nemohla.