Třiašedesátiletá Magda se nedávno téměř pohádala se svým šéfem. „Neustále používá anglické výrazy. Místo slova porada říká zásadně briefing. Když jsem se zmínila, že jsem nachlazená, řekl, ať si vezmu sick day. Já fakt nevěděla, co to je. Pak mi řekl, že jsem typ, který všechno hejtuje. Nepřipadám si nějak zaostale, ale prostě mně vadí, když lidé nemluví česky. Jsme česká firma, spousta našich zákazníků jsou starší lidé a já vím, že jim takové pronikání anglických, navíc různě zprzněných výrazů připadá směšné,“ vypráví.
Jenže když to svému vedoucímu naznačila, řekl jí, že mladá a střední generace se nad ničím takovým nepozastavuje. Což Magdu rozlítilo ještě více. „Dal mi tím najevo, že jsem stará, že by místo mě měl na mém místě někoho s kým se může předhánět v používání těch trapných výrazů,“ míní.
Podobný přístup je mezi staršími lidmi poměrně častý. Ne všichni jsou totiž příznivci změn v češtině. Jenže těch tam v posledních letech probíhá více, než kdy dříve. Internet, sociální sítě i to, že lidé více cestují, přináší skutečnost, že čím dál více používají zahraniční slova, která jsou mnohdy pozoruhodně upravená a nakonec, světe div se, se dostanou do škatulky zlidovělá.
Když se nedávno objevily články popisující nový výraz pro vrstvu aktivně žijících lidí ve věku kolem šedesátky, kterým se začalo říkat yold – tedy spojení pro slova young a old, mnohé lidi to přímo rozzlobilo. V diskusi na webu i60 se čtenáři pustili do velké kritiky tohoto výrazu, mnozí ho brali jako snahu zaškatulkovat seniory do určitých kategorií, což zpravidla oprávněně nesnášejí. Jen málo lidí tuto informaci o novém slově vzalo s nadhledem, s ironií, jako legraci. Právě starší generace totiž, na rozdíl od té mladší, je velmi citlivá na takzvané prznění českého jazyka. Problém je v tom, že mnozí lidé jsou v tomto směru přísnější, než samotní jazykovědci, o kterých si myslí, že by na takzvanou čistotu jazyka měli dbát.
„V poslední době přejímáme hodně slov z angličtiny. Jenže dříve čeština přejímala slova z řečtiny, latiny, němčiny, francouzštiny. Mnohá slova, která starší lidé běžně používají, jsou původně také převzatá. Jenže na to zapomněli, neuvědomují si to,“ uvedla jazykovědkyně Markéta Pravdová z Ústavu pro jazyk český.
Jazykovědci tvrdí, že pronikání nových výrazů do jazyků je přirozené a vlastně i správné, protože jde o důkaz, že jazyk není takzvaně mrtvý, že se vyvíjí, že s ním lidé pracují.
A tak mnozí lidé, kteří se pohoršují nad tím, že někdo místo slova porada použije slovo briefing, běžně používají slova jako koktejl, víkend, svetr. Jenže to také nejsou slova původní česká, ale pocházejí z angličtiny. „Mluvit česky tak, aby se člověk vyhnul výrazům, které nemají původ v jiném jazyku, je prakticky nemožné,“ uvedla jazykovědkyně.
Stejně jako její kolegové z Ústavu pro jazyk český Akademie věd zpravidla odpovídá na dotazy týkající se takzvané čistoty jazyka tak, že zahraniční výrazy jej obohacují, byť některým lidem, skupinám lidí či celým generacím mohou připadat směšná, nepřijatelná. A nikdo nedovede předvídat, který výraz se uchytí a budou ho časem používat třeba i rodiče dětí, které s ním přišly, nebo naopak zapadne a za pár let si ani nikdo nevzpomene, že ho vyslovil.
Fakt je, že nejdivočejší věci se v češtině odehrávaly po roce 1989, zejména v souvislosti s rozvojem informačních technologií, reklamy a marketingu. Pro mnohé lidi, kteří v těchto oborech pracují, se stalo otázkou prestiže používat anglické výrazy, protože si tak dodávali pocit, že jsou takzvaně světoví. Ovšem pozor, pro mnohé jevy, předměty či situace by se český výraz hledal obtížně, a tak použití toho anglického byla vlastně nejjednodušší cesta.
A tak se stalo běžné používat výrazy jako je workshop, zabookovat, catering nebo boom. Používají je nyní často i lidé, kteří si myslí, že proti anglicismům v češtině bojují, protože se ta slova stala tak běžná, že si už ani neuvědomují, že do češtiny nepatří.
Jsou však lidé, kteří by je nevypustili z úst ani na mučidlech. Prostě jim vadí, baví je hledat a používat výrazy zásadně české. Dobré si je však položit otázku, nakolik jde o pózu nebo nevědomost nebo lpění na něčem, co je tak trochu zbytečné. Kritizovat vnučku, že používá slova look, brand nebo trip, zpravidla nejen že k ničemu nepovede, ale způsobí to, že vnučka přestane mít chuť s babičkou rozprávět. Mnohdy je pro život lepší si říct: Ty jo, to je zase nějaké nové slovo, zní tedy pořádně pitomě, tak si počkám, zda se uchytí nebo zapadne do propadliště dějin.
A také neuškodí mít na paměti slova Martina Proška, ředitele Ústavu pro jazyk český Akademie věd: „Nehodnotíme slova jako žádoucí nebo nežádoucí. Jestli se ukážou být pro lidi výhodná, tak je začnou používat. Někdy je budou používat dlouho, jindy krátce. Ale bude to bez ohledu na to, jestli se to lingvistům nebo komukoli jinému líbí nebo ne.“