Proč nemají senioři rádi změny? Mohou za to vyjeté neuronové cesty
Ilustrační foto: ingimage.com

Proč nemají senioři rádi změny? Mohou za to vyjeté neuronové cesty

8. 3. 2020

Nechce se vám dělat úpravy ve svém bytě? Začít se učit něco nového? Jít nakoupit do jiného obchodu? Uvařit jídlo, které jste nikdy v životě nezkusili? Prostě udělat něco jinak, než děláte obvykle? Proč s přibývajícími roky do života vstupuje stále větší stereotyp?

Pokud někdy uslyšíme od dětí či vnuků něco v tom smyslu, že jsme příliš konzervativní, zacyklení ve svém způsobu života a nepřístupní změnám, neodpovídejme slovy: „No to je tím, že už jsem stará, starý. Šokujme je následujícím sdělením: „Máme v mozku vyjeté neuronové cesty, které nemůžeme vygumovat a tvořit pro ně nový směr je nesmírně složité.“

Zažili jste následující situaci nebo jí nějakou podobnou? Řadu let jezdíte autem stejným směrem. Třeba do zaměstnání. Pak jdete do penze, jste doma, chodíte na výlety, odpočíváte na chatě. Jednoho dne z domova ve městě vyjedete autem k lékaři a ejhle, zjistíte, že jedete úplně špatně. Automaticky jste zabočili směrem, kam jste řadu let jezdili každý den do práce. Podvědomě, bez přemýšlení. Stalo se to jednou, dvakrát? Za pár let se to už nestává.

Této situaci se věnuje například Ivo Toman, autor řady motivačních knih, který pořádá školení, na nichž lidem vysvětluje, jak být úspěšní a spokojení. Má pro to vysvětlení: „Trvá to do doby, než si vytvoříte nový vzorec chování. Neznamená to, že člověk vědomě zapomene. Ale tím, že jezdí po jiné cestě tak dlouho, až si vytvoří nový návyk, který ten starý převálcuje. To je návod, jak změnit současné návyky. Ty staré ve vás zůstávají, ale ty nové nad nimi převládnou.“

Jinými slovy, jestliže některé myšlenky a úkony opakujeme dlouho, zažijí se. Vytvoří si v nás své neuronové cesty. To je důvod, proč jsou mnozí lidé konzervativní a nemají chuť dělat v životě změny. 

Třiašedesátiletý Vilém chodí s kamarády deset let téměř každý čtvrtek do stejné restaurace. Pivko, karty, povídání. Jenže restaurace změnila majitele, přibyly hrací automaty, pivo už není jako dřív, obsluha taky ne. Pánové se rozhodli, že změní lokál. Vilém se rozzlobil. „Co je to za pitomost chodit někam jinam, kde to neznáme?“ „No tak to poznáme. Obejdeme pár podniků a kde se nám bude líbit, zavedeme čtvrteční rituál tam.“ „To je hloupost, to bude všude stejné jako tady,“ argumentoval Vilém. „Ale vždyť tady každý večer říkáš, že pivo je mizerné, servírka protivná a čím dál větší hluk,“ zlobil se jeho kamarád. Výsledek? Čtvrtky už nejsou jako dřív, pánové se rozhádali a pohodička, kvůli které se scházeli, vymizela. „Říkají o mě, že jsem konzervativní stařík,“ zlobí se Vilém.

Jenže on si prostě zafixoval do svého podvědomí, že jeho osvědčená hospoda je dobrá a i když dávno dobrá není, nechce si to připustit. Nemůže si to připustit, protože má v mozku vyjetou paměťovou cestu a ta říká, že ve čtvrtek se chodí to téhle restaurace. Banální příklad, ale on ilustruje to, proč mnoho lidí nerado dělá v životě změny. 

V jedné rodině se nedávno pohádala babička s vnukem, protože ji nemohl v pátek odvézt na chatu. Paní je zvyklá jezdit v pátek a pak tam vždy týden do dalšího víkendu zůstává. Vnuk měl práci a tak řekl, že ji odveze v sobotu večer. „Kdo to kdy viděl, jezdit v sobotu večer na chatu,“ řekla. „Ale babi, vždyť jsi v penzi, vždyť tobě může být úplně jedno, jestli jedeš v pátek, sobotu či neděli,“ smál se. „Nesměj se, na chatu se vždy jezdí v pátek odpoledne,“ prohlásila.

„Emoční uvažování má jiná pravidla než uvažování logické,“ vysvětluje na svých přednáškách klientům Ivo Toman. „Je obtížné chtít měnit něco, na co jste si zvykli a k čemu máte nějaký vztah. Protože už máte vyjeté neuronové cesty ve svém mozku. Změnit neuronové cesty je těžké, protože nejde nemyslet na něco, co vlastně nechcete. Už tím, že to nechcete, na to myslíte. Nemůžete tu cestu vygumovat. Můžete však vytvořit nový návyk tím, že vytvoříte v mozku novou neuronovou cestu,“ tvrdí.

Zní to třeba legračně, ale podobných příkladů, kdy v životě máme něco zafixováno, držíme se toho zuby nehty a nevidíme důvod ke změně, zná mnoho snad každý z nás. Tak je dobré vědět, že za to vlastně nemůžeme, to ty mizerné neurony v našem mozku. Ovšem, na druhé straně, když se na ně budeme vymlouvat, časem se může stát, že se z nás ti konzervativní staříci a babky opravdu stanou.

psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jarmila Komberec Jakubcová
No dobře, tak já změním tankování benzinu u jiné pumpy. Změna je život.
Zdenka Soukupová
Nechci se moc "sebechválit", ale kromě vyjetých neuronových cest (dálnic?) mám ještě pár km volných na nové trasy. A vyhovuje mi jejich kombinace. Tak hurá do světa po nových cestách!
Jitka Caklová
Ivo Toman: „Je obtížné chtít měnit něco, na co jste si zvykli a k čemu máte nějaký vztah. Protože už máte vyjeté neuronové cesty ve svém mozku. Změnit neuronové cesty je těžké, protože nejde nemyslet na něco, co vlastně nechcete. Už tím, že to nechcete, na to myslíte. Nemůžete tu cestu vygumovat. Můžete však vytvořit nový návyk tím, že vytvoříte v mozku novou neuronovou cestu,“ tedy, ovlivňovat, nebo měnit už vyjeté neuronové cesty je ztrátou energie.
Jitka Caklová
Postrádání elementárního respektu ke stáří plyne, podle mého názoru, ze subjektivního pocitu jednotlivce. Osobně ho v článku nepostrádám, ale nic proti, pokud ho kdokoliv postrádá.
Jana Kollinová
Možná je moje poslední věta neadekvátní obsahu článku, ale uvítala bych úvahu na téma, jak ovlivnit neutronové cesty ve prospěch a rozvoj seniora zatíženého zaběhlými neutronovými cestami.
Jana Kollinová
Možná je to dílem vlivu neutronové cesty, ale domnívám se, že většina lidí sází na jistotu a s přibývajícím věkem ubývají rizikových rozhodnutí a změn. Díky za staříky a stařenky, kterým neutronová cesta vytyčila hygienické návyky, komunikační schopnosti, vůli k soběstačnosti. Je zcela lhostejné, zda je bude okolí vnímat jako konzervativní staříky a babky. V článku postrádám elementární respekt ke stáří.
Jitka Caklová
Ve třiašedesáti jsem si žádnou neuronovou cestu nevygumovala a vytvořila si novou. Koupila jsem si akordeon a chodila do ZUŠky, v šestašedesáti koupila koloběžku, kterou jsem ani jako dítě neměla a ráda jezdím. Zkrátka žiji život takový, jaký vyhovuje mně, bez ohledu na to, jak mě vnímá okolí. Podpora rodiny (dospělých dětí) je důležitá, určitě rozumnější, než nějaké rozmlouvání typu,"Tohle už pro tvůj věk není vhodné."
Lenka Kočandrlová
Já si myslím,že kdeco změnit,jen aby bylo "něco jiného",taky není dobré. Ne každá změna je k lepšímu. Já jsem pro poklidné plynutí života,nemám ráda překvapení,protože mě obvykle nepříjemně zaskočí. Nemám náladu už kamkoliv spěchat,nechat se nutit do něčeho,co nechci dělat.Za svůj život teprve nyní si dělám co sama chci,líbí se mi dělat klidně každý den to samé,jíst to stejné jídlo, nemyslím si,že by to znamenalo nějaké krnění a úpadek. Nové věci přijímám možná pomalu,ale zdá se mi to tak lepší,než skákat do neznáma,řešit narychlo tím vzniklé problémy, ale přeji druhým,ať si užívají všeho,ale nenutí mne to dělat,když nechci!
Dana Puchalská
Děvčata Jarmilo a Ivano, že by? Žasnu jako malé děcko, které neví co? No přeci "všecko". :-) :-) :-)
ivana kosťunová
Zajímavé - konečně mám vysvětlení pro to, že když jedu na návštěvu k sestře, bezmyšlenkovitě zahnu doleva, a jedu směrem ke své kanceláři. Myslela jsem si, že je to počínající stařecká demence :))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.