Proč nemají senioři rádi změny? Mohou za to vyjeté neuronové cesty
Ilustrační foto: ingimage.com

Proč nemají senioři rádi změny? Mohou za to vyjeté neuronové cesty

8. 3. 2020

Nechce se vám dělat úpravy ve svém bytě? Začít se učit něco nového? Jít nakoupit do jiného obchodu? Uvařit jídlo, které jste nikdy v životě nezkusili? Prostě udělat něco jinak, než děláte obvykle? Proč s přibývajícími roky do života vstupuje stále větší stereotyp?

Pokud někdy uslyšíme od dětí či vnuků něco v tom smyslu, že jsme příliš konzervativní, zacyklení ve svém způsobu života a nepřístupní změnám, neodpovídejme slovy: „No to je tím, že už jsem stará, starý. Šokujme je následujícím sdělením: „Máme v mozku vyjeté neuronové cesty, které nemůžeme vygumovat a tvořit pro ně nový směr je nesmírně složité.“

Zažili jste následující situaci nebo jí nějakou podobnou? Řadu let jezdíte autem stejným směrem. Třeba do zaměstnání. Pak jdete do penze, jste doma, chodíte na výlety, odpočíváte na chatě. Jednoho dne z domova ve městě vyjedete autem k lékaři a ejhle, zjistíte, že jedete úplně špatně. Automaticky jste zabočili směrem, kam jste řadu let jezdili každý den do práce. Podvědomě, bez přemýšlení. Stalo se to jednou, dvakrát? Za pár let se to už nestává.

Této situaci se věnuje například Ivo Toman, autor řady motivačních knih, který pořádá školení, na nichž lidem vysvětluje, jak být úspěšní a spokojení. Má pro to vysvětlení: „Trvá to do doby, než si vytvoříte nový vzorec chování. Neznamená to, že člověk vědomě zapomene. Ale tím, že jezdí po jiné cestě tak dlouho, až si vytvoří nový návyk, který ten starý převálcuje. To je návod, jak změnit současné návyky. Ty staré ve vás zůstávají, ale ty nové nad nimi převládnou.“

Jinými slovy, jestliže některé myšlenky a úkony opakujeme dlouho, zažijí se. Vytvoří si v nás své neuronové cesty. To je důvod, proč jsou mnozí lidé konzervativní a nemají chuť dělat v životě změny. 

Třiašedesátiletý Vilém chodí s kamarády deset let téměř každý čtvrtek do stejné restaurace. Pivko, karty, povídání. Jenže restaurace změnila majitele, přibyly hrací automaty, pivo už není jako dřív, obsluha taky ne. Pánové se rozhodli, že změní lokál. Vilém se rozzlobil. „Co je to za pitomost chodit někam jinam, kde to neznáme?“ „No tak to poznáme. Obejdeme pár podniků a kde se nám bude líbit, zavedeme čtvrteční rituál tam.“ „To je hloupost, to bude všude stejné jako tady,“ argumentoval Vilém. „Ale vždyť tady každý večer říkáš, že pivo je mizerné, servírka protivná a čím dál větší hluk,“ zlobil se jeho kamarád. Výsledek? Čtvrtky už nejsou jako dřív, pánové se rozhádali a pohodička, kvůli které se scházeli, vymizela. „Říkají o mě, že jsem konzervativní stařík,“ zlobí se Vilém.

Jenže on si prostě zafixoval do svého podvědomí, že jeho osvědčená hospoda je dobrá a i když dávno dobrá není, nechce si to připustit. Nemůže si to připustit, protože má v mozku vyjetou paměťovou cestu a ta říká, že ve čtvrtek se chodí to téhle restaurace. Banální příklad, ale on ilustruje to, proč mnoho lidí nerado dělá v životě změny. 

V jedné rodině se nedávno pohádala babička s vnukem, protože ji nemohl v pátek odvézt na chatu. Paní je zvyklá jezdit v pátek a pak tam vždy týden do dalšího víkendu zůstává. Vnuk měl práci a tak řekl, že ji odveze v sobotu večer. „Kdo to kdy viděl, jezdit v sobotu večer na chatu,“ řekla. „Ale babi, vždyť jsi v penzi, vždyť tobě může být úplně jedno, jestli jedeš v pátek, sobotu či neděli,“ smál se. „Nesměj se, na chatu se vždy jezdí v pátek odpoledne,“ prohlásila.

„Emoční uvažování má jiná pravidla než uvažování logické,“ vysvětluje na svých přednáškách klientům Ivo Toman. „Je obtížné chtít měnit něco, na co jste si zvykli a k čemu máte nějaký vztah. Protože už máte vyjeté neuronové cesty ve svém mozku. Změnit neuronové cesty je těžké, protože nejde nemyslet na něco, co vlastně nechcete. Už tím, že to nechcete, na to myslíte. Nemůžete tu cestu vygumovat. Můžete však vytvořit nový návyk tím, že vytvoříte v mozku novou neuronovou cestu,“ tvrdí.

Zní to třeba legračně, ale podobných příkladů, kdy v životě máme něco zafixováno, držíme se toho zuby nehty a nevidíme důvod ke změně, zná mnoho snad každý z nás. Tak je dobré vědět, že za to vlastně nemůžeme, to ty mizerné neurony v našem mozku. Ovšem, na druhé straně, když se na ně budeme vymlouvat, časem se může stát, že se z nás ti konzervativní staříci a babky opravdu stanou.

psychika
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Jsem chaotik, kterému by trochu stereotypů neškodilo - ale do teď jsem se na ně nezmohla nebo si to alespoň myslím. Neuronové cestičky trénuju na kytaře.
Jitka Caklová
O.Č. 17:24. Jak pro koho, mě jednoduchá řešení, pokud nejsou slaboduchá vyhovují. Nepotřebuji si do života tahat složitosti. Každému, co jeho jest :-)
Jana Kollinová
Zdá se, že nechám neurony a neutrony stranou a zakoupím si audioknihu Marka Mansona důmyslné umění jak mít Všechno u pr**le.
Jitka Caklová
Možná kdybychom měli v mozku místo neuronových, neutronové (neutrální) dráhy, byli bychom třebas vůči sobě snášenlivější :-)
Jana Kollinová
Pane Čepelko, děkuji. Jsem zářným příkladem neuronové cesty a to tím, že mám z VŠ chemické zakódované neutrony.
Oldřich Čepelka
Musím taky něco napsat: 1.(Pro Janu a další).Už nikdy neříkejme neutronové místo neuronové, to bychom se shodili před mladými. Neutron je část atomu, neuron je část mozku, je to nervová buňka. Mezi neurony existují miliardy propojení, v každém mozku! A některá propojení časem „posilují“ a jiná „oslabují“. 2.Jitko, p. Toman to nepřiměřeně zjednodušil. Stále lze propojení obnovovat a posilovat. mimochodem, to je problém demence. 3.Tleskám, Zdenko. Vytvářet nová neuronová spojení. učit se novým věcem. Okolí nás učí novým věcem, samota zabíjí. Sami se můžeme přimět se něco naučit. Překonal jsem sám sebe, když jsem nyní 1 měsíc v Polsku, nikdy jsem tak dlouho v cizině nebyl! Naučil jsem se jezdit po Krakově autem, docela už rozumím polsky, účastním se různých aktivit, zítra budu něco přednášet lidem z Brazílie, Ekvádoru, Finska (jen 15 minut, ale anglicky, držte mi palce, nikdy jsem to nezkoušel). Já to svýmu mozku dopřeju, nebojím se začít něco nového. 4.A oběma Věrám upřímnou soustrast.
Irena Mertová
Neuronové cesty mám zřejmě vyježděné pěkně: někdy se mi stane, že když chci rozsvítit, automaticky sahám po vypínači v místě, kde byl před 10 lety v bývalém bydlišti v Braníku, případně ještě dřív v Brně! Doufám, že to jsou jen ty cesty a ne nic horšího :-)
Věra Halátová
Vždycky se říkalo, že malé děti a staří lidé nesnášejí změny. O životním stereotypu psal už Vladimír Páral. Každý týden na každý den to stejné jídlo, každý pátek kanasta. A to nebyli staří lidé. Pak někdo psal v nějakém románu, že v krizových situacích si lidé zachovali svou důstojnost tím, že dodržovali rituály. Na světě je tolik problémů, proč bych se měla zabývat takovými prkotinami.
Věra Ježková
Omlouvám se, ale ve svém věku na motivační rady nevěřím. Rady do života jsem četla asi do svých 30 let. Pak už jsem si dokázala poradit sama. Směrem do bývalého zaměstnání nezabočím ani omylem. Když tam jdu na návštěvu, naskakuje mi kopřivka z představy, že bych tam ještě musela, a současně mám radost, že nemusím. Obecně se domnívám, že íčkaři příliš rigidní nejsou – to by tady nebyli. Na druhou stranu určitý životní stereotyp a rutina nemůžou být na škodu. Částečně konzervativní jsem byla už jako mladá.
Danka Rotyková
Je asi dobré být dlouho v přímém styku s mladší generací. Někdy si uvědomuji, že kdybych byla úplně sama, nedělala bych to a ono ... že mne to soužití nutí k pozornosti a přizpůsobování se. No, někdy bych radši využila ty klidné zajeté koleje. Člověk ale musí být rád, že ho ke změně něco nakopne.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.