Středomořský kaleidoskop 1

Líbí se mi popis všedního života místních lidí a atmosféry přímořského městečka. Zapůsobila na mě fotka Krista z ostnatého drátu a obydlí poničená válkou. Byli jsme poprvé v Chorvatsku v roce 2013 a také jsme několik takových smutných připomínek války potkali.

Dýchlo na mě moře z tohoto příjemného vyprávění. Chorvatsko je moc oblíbená destinace .

Když jsem si přečetla Tvůj poslední článek, konečně jsem si vzpomněla, kde jsem to vlastně v Chorvatsku tenkrát byla. Byl to ostrov Šolta a já byla v jedné malé osadě, která jmenovala se Maslinica. Taky jsem tam tenkrát párkrát zašla pro i na víno . Měla jsem ráda bílé a kamarádka červené. Ano Chorvatsko je kouzelné.

Věrko, výčet středomořských kaváren, kde jsme se ženou sedávali, nebo jen krátce poseděli u u vždy výborné kávy, by byl předlouhý. Od Španělska, přes Francii, Itálii, Chorvatsko, Řecko, až po Egypt a Přední východ. Od útlého mládí jsem kafař a středomořské prostředí s nádhernou architekturou a vonícím a hovořícím mořem je neodolatelné. Když si manžel mé klubové kolegyně přečetl moji knihu Středomořský kaleidoskop, řekl jí, že je to sice moc pěkné čtení, ale samé kafe. Ale musím říci, že jsi mi nasadila brouka do hlavy. Exkurze po středomořských kavárnách by nemusela být nudná. Díky za tip.

Jendo, tvé cestopisy jsou velmi poutavé. Stále obdivuji tvoji radost z komunikace s domorodci kdekoliv. Moc hezké fotky. Kristus z ostnatého drátu je úžasný – nápad i ztvárnění. Vzhledem k tomu, že si pamatuješ, kde a kdy jsi na svých cestách pil kafíčko, co kdybys udělal výběr do samostatného článku? Něco jako Zastavení ve středomořských kavárnách. Fotky máš. :-)

Ještě při naší poslední návštěvě Chorvatska v roce 2007 jsme si s domácími u Rakije povídali o té nesmyslné válce. Pořád vzpomínají s nostalgií na Tita. Dokonce jsem si vybavil i pozapomenutou chorvatštinu. Mám na tu zem krásné vzpomínky.

Nikdy jsem tam nebyla, ale válka, kdy zabíjel doslova soused souseda, mě naprosto šokovala. Když jsem byla koncem 70. let poprvé na stáži němčinářů v NDR, byli mezi námi i tehdejší Jugoslávci. Byli od nás odlišní jen tím, že přijeli přes Rakousko nebo NSR a směli do Západního Berlína. Ale všichni uznávali Tita a nerozlišovali, odkud jsou. Když jsem však po listopadu začala pracovat ve vojenském archivu, tak jsem si na základě tamní dokumentace uvědomila, jak rozdílné byly Srbsko a Chorvatsko za války. Vytvořit z nich jednu federaci bylo asi totéž jako jednotný Sovětský svaz. Ale to už sem nepatří. Za příspěvek moc děkuji, zacestovala jsem si.

Ve Vodici jsme byli 2krát, toto městečko a vše v jeho blízkosti nám učarovalo, v r.2002 poprvé a pak myslím v r.2006, samozřejmě válka už nebyla tak viditelná, ale její pozůstatky se sem tam ještě připomínaly. Z návštěvy Vodice mám zde na profilu také článek "Dobro došli", ale popisuji v něm spíše své pocity a atmosféru městečka a samozřejmě moře. V Chorvatsku jsme byli celkem sedmkrát, ale Vodice je pro nás pořád jednička ve vzpomínání. Díky Honzo za připomenutí v pěkném článku.

Byli jsme v Chorvatsku dvakrát a to už bylo všechno opravené. Chtěla bych se tam podívat ještě jednou, ale asi to nevyjde. Nám učaroval ostrov Vir.