Tak nám tady vyhlásili zákaz vycházení pro všechny lidi nad 65 let. Nesmíme ven, musíme se schovat doma a stravu nám mají opatřovat příbuzní. Já mám příbuzné daleko, tak budu nucena spotřebovávat zásoby, které jsem si předvídavě udělala.
No, co, tak budu koukat na televizi nebo si číst, ale íčkařskou radu, že si mám plést nebo háčkovat, poslouchat nemůžu, potože jsem se tyto činnosti za celý život nenaučila. a teď už to určitě nedohoním.Také mi na íčku radíte, že si mám uklidit byt. Vilu nemám a jedna místnost tolik úklidu nepotřebuje. Ale budiž, šmejdím v rozích, hledám pavučiny, prostě šmejdím.
Je to hrozné, ale nemůžu si po operaci kleknout na koleno, a proto nezvládám hledat prach pod nábytkem. Zkusila jsem si kleknout jenom jednou, ale hrozně to bolelo a nemohla jsem vstát. Myslela jsem, že na kolenou zůstanu až do odeznění koronaviru a bude mít někdo ke mně přístup. No asi by už bylo stejně pozdě, protože virus nás prý v dohledné době opustit nehodlá.Možná, že tedy zemřu vyhladověním a virus bude mít smůlu.
Rozhodla jsem se tedy zabavit tím, že umyji okna. No jo, ale když nesmím vystrčit nos, jak můžu z okna vystrčit hlavu? Otevřu okno, proběhne virus a budu nakažená. Vzala jsem si tedy doporučený šátek přes nos a ústa, /roušku nemám/, ale mohla jsem se udusit, jak jsem při té práci v šátku špatně dýchala. Musela jsem toho tedy nechat. No co, z okna ještě docela dobře vidím, i když venku je úplně mrtvo a koukat není na co. Prostě jsme mrtvé město. Nikdo venku nechodí, jenom popeláři vyvezli naše zbytky. Já zbytky nemám, protože se snažím šetřit a nic nevyhazovat.
Také jídlo si šetřím, abych ještě chvíli vydržela. Koupila jsem si vánočku ke snídani a už ji snídám týden, i když je hodně tvrdá a nechutná. No, nemůžu si vybírat.
Abych neměla dlouhý den, chodím odpoledne spát, ale pak mám zase dlouhou noc. A tak jsem se vypovídala trochu s vámi a nějaký čas mi utekl. Teď ale musím honem k oknu, protože se mi zdá, že někdo pod 65 let jde okolo. Je příjemné někoho vidět. Tak se tedy mějte a využívejte svůj volný čas, jak chcete, neboť ho možná už moc nemáme. Ale hlavu věšet nesmíme, možná, že ji jednou ještě budeme potřebovat.
Možná ale, že dřív zemřeme strachem, protože nevydržíme ten nápor koronaviru ze všech stran.
PS. Jenom přírody se to netýká a to je moc dobře. Kousek vám i posílám.
