No, co, co
Foto: autorka

No, co, co

17. 3. 2020

Tak nám tady vyhlásili zákaz vycházení pro všechny lidi nad 65 let. Nesmíme ven, musíme se schovat doma a stravu nám mají opatřovat příbuzní. Já mám příbuzné daleko, tak budu nucena spotřebovávat zásoby, které jsem si předvídavě udělala.

No, co, tak budu koukat na televizi nebo si číst, ale íčkařskou radu, že si mám plést nebo háčkovat, poslouchat nemůžu, potože jsem se tyto činnosti za celý život nenaučila. a teď už to určitě nedohoním.Také mi na íčku radíte, že si mám uklidit byt. Vilu nemám a jedna místnost tolik úklidu nepotřebuje. Ale budiž, šmejdím v rozích, hledám pavučiny, prostě šmejdím.

Je  to hrozné, ale nemůžu si po operaci kleknout na koleno, a proto nezvládám hledat prach pod nábytkem. Zkusila jsem si kleknout jenom jednou, ale hrozně to bolelo a nemohla jsem vstát. Myslela jsem, že na kolenou zůstanu až do odeznění koronaviru a bude mít někdo ke mně přístup. No asi by už bylo stejně pozdě, protože virus nás prý v dohledné době opustit nehodlá.Možná, že tedy zemřu vyhladověním a virus bude mít smůlu.

Rozhodla jsem se tedy zabavit tím, že umyji okna. No jo, ale když nesmím vystrčit nos, jak můžu z okna vystrčit hlavu? Otevřu okno, proběhne virus a budu nakažená. Vzala jsem si tedy doporučený šátek přes nos a ústa, /roušku nemám/, ale mohla jsem se udusit, jak jsem při té práci v šátku špatně dýchala. Musela jsem toho tedy nechat. No co, z okna ještě docela dobře vidím, i když venku je úplně mrtvo a koukat není na co. Prostě jsme mrtvé město. Nikdo venku nechodí, jenom popeláři vyvezli naše zbytky. Já zbytky nemám, protože se snažím šetřit a nic nevyhazovat.

Také jídlo si šetřím, abych ještě chvíli vydržela. Koupila jsem si vánočku ke snídani a už ji snídám týden, i když je hodně tvrdá a nechutná. No, nemůžu si vybírat.

Abych neměla dlouhý den, chodím odpoledne spát, ale pak mám zase  dlouhou noc. A tak jsem se vypovídala trochu s vámi a nějaký čas mi utekl. Teď ale musím honem k oknu, protože se mi zdá, že někdo pod 65 let jde okolo. Je příjemné někoho vidět. Tak se tedy mějte a využívejte svůj volný čas, jak chcete, neboť ho možná už moc nemáme. Ale hlavu věšet nesmíme, možná, že ji jednou ještě budeme potřebovat.

Možná ale, že dřív zemřeme strachem, protože nevydržíme ten nápor koronaviru ze všech stran.

PS. Jenom přírody se to netýká a to je moc dobře. Kousek vám i posílám.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Rostislav Mraček
Pobavil jsem se!
Danka Rotyková
I mě jste, Hano, pobavila. Já se zatím nenudím, ba dokonce zatím nic neuklízím. Jo, prach, ten je věčný. Mě vadí hlavně na podlaze, likviduji ho jednou za 3 dny, ale je to málo. Důležitější je teď denně dát něco teplého na stůl. No a taky jsem se včera pustila do šití roušek, které se dají vyvářet. Naštěstí mám zbytky bílého damašku ještě z r. 1980. Jsem ale tak nešikovná, že mi šití trvalo docela dlouho, jako všechno. Kupodivu zatím to psychika zvládá dobře, a to je top. Jano Š. - na bolest hlavy vůbec netrpím, přesto mne v minulých dnech bolela také. Ale už je to pryč, tak doufejte, že to bude OK.
Dana Puchalská
Moc hezký článek. Ano, humoru je v dnešní době opravdu potřeba.
Soňa Prachfeldová
A co pejsek Hanko ? Děkuji za článek, trochu odlehčení je zapotřebí. Myslím, že ani nebudeme tak blbnout my, jako media. Prý nenoste roušky, nejsou nic platné, říkají kdesi v nemocnici svým lékařům a sestrám. Jiný zase říká, nebojte se , zdravý člověk na to neumře, pouze ti co mají nějaké choroby, ať jsou staří, či mladší. No tak si vyberte. Ale potěšilo mě, že umím sloužit šátek na roušku s dvěma gumičkami za uši. Držme si navzájem pomyslně palce.
Jana Šenbergerová
Vedle pletení obvazů pro malomocné jsem se rozhodla konečně využít stará bavlněná prostěradla k šití roušek. Dlouho ležela ve skříni, tak jsem se rozhodla je vyprat, a odešla nám při tom pračka. :-( Když vezmu v úvahu, že mě už tři dny bolí hlava, vůbec mi není do smíchu. Přesto mě článek aspoň na chvíli vytrhl z blbé nálady. Dík. :-)
Naděžda Špásová
Hanko, tvoje podání téhle blbé situace je moc dobré. Nic se nejí tak horké (tedy pokud už jsi všechno nesnědla), jak to vypadá. Jeden známý herec kdysi řekl, že hlavní je se z toho nepo....t. A just to přežijeme, ať si nikdo nemyslí, že se nás jen tak zbaví.
Zuzana Pivcová
I takovouto vážnou věc lze pojmout s humorem, i když trochu černým, ale to vůbec neznamená, že by člověk situaci jakkoliv zlehčoval. Někdy je zkrátka třeba otevřít trochu ventil a vypustit nashromážděnou páru ven. Díky, Haničko.
Věra Ježková
Hano, čas strávený nad vaším článkem byl příjemný.
Libuše Křapová
Hani, jasně, s humorem se všechno zvládá líp :-)
Hana Šimková
Píši s nadsázkou , protože toho hodně vážného je příliš, tak se to snažím trochu zlehčit.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.